NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8634 —
Č. 8634.

Stavební právo: * Zemský úřad politický není ve smyslu § 59, odst. 4 zák. o stav. ruchu č. 44/27 příslušný rozhodovati instančně při stavbě, na kterou byla povolena státní podpora teprve za řízení rekursního.
(Nález ze dne 26. května 1930 č. 26066/28.)
Věc: Jan Z. v H. proti zemské správě politické v Praze o povolení stavby rodinného domku Jana D.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 23. června 1927 udělil městský úřad v H. Janu D. povolení, aby na místo svého sešlého domku čp. ... postavil nový rodinný domek s živn. provozovnou. — — — Odvolání st-le z výměru toto bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako opožděné.
O stížnosti, která namítá, že žal. úřad nebyl kompetentní ve věci rozhodovati, poněvadž nešlo o stavbu, povolovanou podle zák. o stav. ruchu, nýbrž dle ustanovení stav. řádu, uvažoval nss takto:
Ve sporné stav. věci rozhodovala žal. zsp jako odvolací instance na základě zák. o stav. ruchu č. 44/27. Zákon tento pojednává v hlavě páté (§§ 30—48) o státní podpoře na stavbu obytných domů a v hlavě sedmé (§§ 57—74) o dočasné a dílčí bezúčinnosti stav. řádů a statutů. V posléze zmíněné hlavě stanoví se pak kromě jiného toto:
Paragraf 59 odst. 4: Stížnost při stavbách podle tohoto zákona povolovaných jest podati nejdéle v osmi dnech po doručení rozhodnutí prvé instance u ní k zem. úřadu politickému — Paragraf 68 odst. 1: Ustanovení předchozích paragrafů této hlavy (tedy i § 59 odst. 4) vztahují se jen na stavby obytných domů, které se provádějí s podporou podle ustanovení hlavy páté a na stavby, pro které se stavebník dožaduje úlev podle této (sc. sedmé) hlavy. — Paragraf 68 odst. 4: Pro jiné stavby zůstávají v platnosti předpisy stavebních řádů a statutů.
Z uvedených předpisů je patrno, že předpokladem »povolování« určité stavby podle zák. č. 44/27 a tudíž i předpokladem kompetence zsp-é k instančnímu rozhodování ve smyslu § 59 odst. 4 tohoto zák., jest, že stavba bude se prováděti se státní podporou anebo že stavebník se dožaduje pro ni úlev podle hlavy sedmé, po případě že jsou dány obě tyto podmínky. Záleží tedy na tom, zda uvedený zákonný předpoklad byl v daném případě splněn či nikoli. — Č. 8634 —
Při řešení této otázky sluší především míti na paměti, že povolovací řízení stavební jest, jak nss ustáleně judikuje (Boh. A 4155/24, 6905/27 a j.), ovládáno přísnou zásadou koncentrační, což znamená, že pro konsens stavební je materielně rozhodným pouze a jedině stav v době komisionelního řízení stavebního, neboť vyřízení žádosti za povolení k stavbě vydati jest, jak § 38 stav. řádu pro venkov nařizuje, »na základě jednání komise«stav. ř., § 38. Z toho plyne, že všechen skutkový materiál pro rozhodnutí závažný musí býti zjištěn při stav. komisi samé a že stav. úřad, rozhoduje o žádosti za stav. povolení, může přihlížeti jen k těm skutkovým okolnostem, které při stav. komisi byly zjištěny.
Co platí pro stav. úřad I. stolice, musí ovšem důsledkem zmíněné zásady koncentrační nutně platiti také pro úřad nadřízený, který jest povolán rozhodovati o věci v postupu instančním. Také pro tuto vyšší instanci je výhradným skutkovým podkladem to, co zjištěno bylo při komis. jednání provedeném první stolicí — předpokládajíc ovšem, že provedeno bylo bezvadně, v kterémžto směru není však v daném případě námitek — a jejím úkolem jest jedině přezkoumati stav. projekt s hlediska tohoto skutkového stavu. Nesmí proto rekursní stolice při svém instančním rozhodování bráti zřetel na pozdější změny skutkového stavu, tedy na okolnosti, které nastaly teprve po stav. komisi během řízení rekursního.
Podle toho mohlo by v daném případě jíti o povolování sporné stavby podle zák. o stav. ruchu a byl by pak žal. úřad kompetentní rozhodovati o odvolání st-le proti povolení stavby jen tenkráte, byly-li svrchu uvedené skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly úchylku od platných jinak předpisů řádu stavebního, t. j. buď provádění stavby s podporou státu anebo s úlevami podle hlavy sedmé zákona, zjištěny nejpozději při stavební komisi.
Ze správních spisů jde však na jevo, že tomu tak není. Podáním ze 7. května 1927 žádal totiž Jan D. u měst. úřadu v H., aby směl svůj domek zbourati a postaviti místo něho nový rodinný domek s živn. provozovnou. O žádosti té byla konána stav. komise 9. června 1927. Že by novostavba měla býti provedena se státní podporou anebo že by se pro ni bylo dožadováno úlev podle hlavy sedmé zák. č. 44/27, stavebník ani v uvedené své žádosti ani později během stav. řízení v I. stolici neprohlásil. Okolnosti ty nebyly také ani jinak úředně zjištěny a známy, následkem čehož vydal stav. úřad dne 23. června 1927 stav. povolení normální, t. j. podle předpisů stav. řádu, se správným poučením, že strany mohou se z něho odvolati do 14 dnů k osk-i v H. Teprve když dne 7. února 1928, tedy drahně po tom, kdy stav. řízení v I. stolici bylo již ukončeno, oznámilo min. soc. péče městskému úřadu, že manželům Janu a Marii D. se uděluje na novostavbu jejich rodinného domku podpora podle zák. o stav. ruchu, vyžádal měst. úřad odvolání st-lem proti povolení stavby podané, od osk zpět a předložil je zsp-é v Praze, poznamenav při tom výslovně, že odvolání bylo původně postoupeno k rozhodnutí osk-i ve smyslu ustanovení § 132 stav. řádu, poněvadž stavebník — Č. 8635 —
v žádosti o povolení stavby se nedovolával toho, že bude stavěti dle zák. o stav. ruchu.
Z předeslaného vylíčení plyne nepochybně, že sporná stavba nebyla povolována podle zák. o stav. ruchu, nýbrž podle stav. řádu, následkem čehož nebylo také předpokladu pro kompetenci žal. úřadu k instančnímu rozhodování po rozumu § 59 odst. 4 zák. č. 44/27.
Míní-li žal. zsp, že její kompetence byla ve smyslu § 68 cit. zák. založena převzetím záruky státu na stavbu, o niž jde, je názor ten mylný, poněvadž stalo se tak teprve během řízení rekursního, a nemohla proto podle toho, co svrchu řečeno, okolnost ta na příslušnosti osk jako řádné stolice odvolací ve věcech stavebních již nic změniti.

Citace:

č. 8634. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 838-840.