1922 S b. z. a n.

Má-li válečný poškozenec rodiče nebo předky, kteří podle zákona jsou povinni «přispívati k jeho výživě«, započítá se do příjmu válečného poškozence též onen díl příjmu rodičů nebo předků, který, vypočten podíle počtu členů rodiny, by na něj připadl Podle ustanovení § 141 všeobecného občanského zákona má otec povinnost starat se o výživu svých dětí; náhled, že povinnost tato končí plnoletostí, není správný, ježto zákon neobsahuje tohoto obmezení, nýbrž stanoví, že povinnost trvá, dokud dítě není s to samo se živiti. Není-li tedy válečný invalida následkem své invalidity s to se vyživovat a žije-li ve společné domácnosti se svým otcem, kterému pomáhá obhospodařovat jeho nemovitost — zajisté je daný předpoklad v cit. odst. § 2 dán, že totiž válečný poškozenec má rodiče, resp. otce, který je povinen přispívat k jeho výživě a má se do příjmu jeho započítati též alikvotní částka příjmu otcova, na invalidního syna připadající. (Nález Nejv. správ. soudu ze 7. října 1926. č. 20003/26.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Povaha skutková (v trestním právu důchodkovém). Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 547-548.