IV.Vojenský trestní soudní řád (zákon z 5. července 1912 ř. z. 131). Podle zákonů a nařízení platných v čs. republice upravil a rozhodnutími čs. nejvyššího vojenského soudu opatřil generál justiční služby Jar. Steinbach, vicepresident nejvyššího vojenského soudu v Praze, 1923. Schváleno ministerstvem Národní obrany (výnos čís. 8780 [4057 pres. voj.] 23 z 26. února 1923). Nákladem vlastním. Tisk E. Beauforta v Praze.Ačkoli uplynulo již pět let od převratu, postrádali jsme dosud českého vydání vojenského trestního řádu. Naše soudy vojenské byly nuceny užívati německého vydání Manzova nebo Lelewerova, (český překlad v říšském zákoníku je již od nějaké doby rozebrán), což mělo sice výhodu autentického textu, zároveň však tu nevýhodu, že v těchto německých vydáních nejsou provedeny změny nastalé od převratu ve vojenském trestním zákonodárství. Záslužnou prací generála Steinbacha uvedenou v nadpise byla vyplněna tato citelná mezera. Publikace ta přináší toliko překlad vojenského trestního řádu, jenž byl určen v Rakousku pro zemskou obranu (čís. 131 ř. z.) a jehož u nás výlučně se užívá, ačkoli trestní řád platný dříve pro vojsko (čís. 130 ř. z.) není dosud formálně zrušen. (Ostatně jest většina paragrafů obou řádů totožná). Důležitá čs. novela k voj. tr. ř. z 29. prosince 1918 čís. 89 Sb. z. a n. je úplně vpracována do textu samého trestního řádu. Četné další zákony a nařízení, jež buď přímo se dotýkají vojenského trestního práva procesního nebo s ním aspoň souvisí, jsou uvedeny v dodatcích. Zejména sluší vítati, že citována jsou na příslušných místech také rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu, jež nebyla dosud uveřejněna. Vše to činí knížku vítanou pomůckou pro praxi i theorii.