Deník.Karel Flieder. Dne 27. ledna t. r. odešel na věčnost p. Karel Flieder, senátní president nejv. soudu v. v., v požehnaném věku 80 let. Pro svou dlouholetou činnost inspektora ministerstva spravedlnosti, kterou vykonával již po léta za bývalého Rakouska a po r. 1921 — už ve výslužbě — i za republiky, patřil k osobám v právnickém světě — zejména soudcovském, advokátním a notářském — nejznámějším. Narodil se 22. ledna 1853 v Brandýse n. L.; gymnasijní studia konal v Král. Hradci a v Litomyšli, právnická v Praze. V r. 1876 vstoupil do soudní prakse, působil v Mnich. Hradišti, Litomyšli a Chrudimi. V r. 1907 byl jmenován vrchním soudním radou a přidělen do min. spravedlnosti jako inspektor soudů pro Čechy a Moravu; v r. 1910 jmenován radou nejvyššího soudu ve Vídni, odtud přešel po převratu k našemu nejvyššímu soudu, jehož byl senátním presidentem. V r. 1921 odešel do výslužby, ale vykonával i poté funkci soudního inspektora. Zesnulý neobmezoval se jen na záslužné působení v právnické praksi, nýbrž věnoval se se zvláštní oblibou i odborné literární činnosti. Doba po vydání procesních zákonů z r. 1895 podnítila velmi četné praktiky k tomu, aby zpracovali literárně různé otázky z oboru tehdy nového a lákavého. Ale žádný z nich nevyvinul činnost tak plodnou, jako Karel Flieder. Neobmezoval se jen na práce z oboru civilního procesu, nýbrž věnoval svou pozornost i právu exekučnímu, konkursnímu i řízení nespornému. Psal články namnoze velmi důkladné a rozsáhlé, ale věnoval svou pozornost i drobným otázkám prakse, praktickým případům i literárním recensím. Neobmezoval se ani jen na uveřejňování svých prací tiskem, nýbrž šířil své názory i živým slovem, konaje občas ochotně přednášky v Právnické jednotě v Praze. A tak není divu, že již v r. 1903 uveřejňuje práci »Obnovení a úprava hranic za platnosti nových zákonů procesních« (Právník), mohl s uspokojením konstatovati, že je to jeho 50. publikace. Poněvadž jeho publikační činnost ani poté neutuchla, je počet jeho literárních prací neobyčejně veliký. Největší část svých prací publikoval v našem časopise, ale také v tehdejších Zprávách moravské jednoty právnické; některé vydal i samostatně. Uvádíme z nich jen nejhlavnější: O volném uvažování důkazů v civ. řízení odvolacím (Právník, roč. 39.), O exekuci na pohledávky z výplatných papírů dle § 296 ex. ř. (vydáno také samostatně, 1902), O vzájemných vztazích exekučních nákladů (1900), Přísaha vyjevovací v soudním řízení sporném (1905), Obnovení a úprava hranic za platnosti nových zákonů procesních (1903), O vzájemných vztazích a účincích exek. práva zástavního při exekuci na nároky, týkající se vydání a dodání věcí hmotných, a na práva majetková, k pohledávkám nenáležející, jmenovitě na práva podílnická (1904), Příspěvek k řízení rozkaznímu (1913), řada prací pod názvem »Rozličné otázky řízení soudního« a j. v.Zmínky zasluhují také rozhovory, které zesnulý míval u jednotlivých soudů po skončení inspekce a které bývaly soudcům pramenem bohatého poučení. I na odpočinku udržoval své styky s právní theorií jako zkušební komisař při státních zkouškách judiciálních. Svým působením zaslouží si plně, aby mu byla zachována čestná vzpomínka.