Čís. 4351.

Postoupený dlužník není oprávněn, namítati postupníkovi, že postup stal se na oko, ježto v pravdě šlo o příkaz k vybrání pohledávky. Z poměru postupitele k postupníku mu vůbec nepříslušejí námitky.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1924, Rv I 920/24.)
Žalobkyně, postupnice prodatelky, domáhala se na kupiteli zaplacení kupní ceny. Žalovaný namítl mimo jiné, že zažalovaná pohledávka nebyla žalobkyni postoupena, nýbrž že prodatelka ustanovila žalobkyni pouze za místo platební. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Postoupenému dlužníku nepřísluší vůči postupníku námitka, že postup byl dojednán pouze na oko, a že jde vlastně jen o příkaz k inkasu, tedy o poměr zmocnitelský. Dle §u 1396 obč. zák. nemůže postoupený dlužník prvému věřiteli již platiti ani se s ním vyrovnati, jakmile mu postupník byl oznámen, což v tomto případě dle zjištění nižších soudů se stalo. Z toho, že může užíti svých námitek proti pohledávce, plyne, že postoupený dlužník má kromě námitek z přímého právního poměru k novému věřiteli (postupníku) ovšem také právo, uplatňovati námitky z právního poměru k dřívějšímu věřiteli (postupiteli), tyto ovšem jen, pokud vznikly do postupu, nikoliv však i námitky, týkající se poměru mezi postupitelem a postupníkem. Jak tito mezi sebou upravili právní poměr, který na venek jest postupem a zejména jaký příkaz postupník snad obdržel a přijal ohledně hodnot z postoupených a jím vybraných pohledávek, — do toho postoupenému dlužníku ničeho není, a byla proto otázka legitimace strany žalující k podání žaloby správně nižšími soudy rozřešena.

Citace:

č. 4351. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 590-591.