NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7881.

Učitelstvo (Podk. Rus): O propuštění církevních učitelů ze služby řízením disciplinárním.
(Nález ze dne 16. dubna 1929 č. 7517.)
Věc: Ludvík J. v Č. proti ministerstvu školství a národní osvěty o odpočivné požitky, resp. o odbytné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si řím.-kat. varhaník-učitel v Č. byl ve své disc. věci výrokem Sv. Stolice jakožto odvolacího fóra církevního soudu podle výměru řím.-kat. biskupského vikariátu v Užhorodě z 9. prosince 1926 uznán vinným podle disc. řádu § 4 lit. a) 1. kap. a byl proto »od postavení učitelského odstraněn« a bylo zakázáno, »aby v území užhrodského vikariátu na řím.-kat. školách působil jakožto veř. učitel«. Referát min. škol. v Bratislavě vzal výnosem z 8. února 1927 tento rozsudek na vědomí a zastavil st-li dnem 28. února 1927 výplatu veškerých státních podpor. St-l prohlásil pak podáním z 26. února 1927, že dále sloužiti nechce a zažádal u řečeného referátu za penzionování event. odstupné. Žádost ta byla nař. rozhodn. zamítnuta z důvodu, že byl st-l rozsudkem Svaté stolice jakožto odvolacího fóra církevního soudu z učitelského úřadu pravoplatně propuštěn v důsledku disc. řízení a ztratil proto podle § 12 zák. čl. XXXII/1875 — jakožto učitel disciplinárně úřadu pozbavený — právní nárok na odpočivné požitky, resp. na odbytné.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: Stížnost nebrojí proti stanovisku nař. rozhodnutí, že podle § 12 zák. čl. XXXII: 1875 nemají nároku na pensi, resp. odbytné ony osoby učitelské, které byly disciplinárně odstraněny se svého postavení. Stížnost však namítá, že žal. úřad neprávem vycházel z předpokladu, že st-l jakožto učitel řím.-kat. školy ludové byl »pozbaven svého učitelského úřadu«, neboť ve skutečnosti prý st-1 byl pozbaven jen svého učitelského místa v Č., resp. jen v obvodu vikariátu, a nebyl tedy propuštěn vůbec ze školské služby na území státu.
Nss v dikci cit. § 12 shledává sice podklad pro názor stížnosti, že sankce tohoto § předpokládá, aby učitel byl pozbaven svého učitelského úřadu. Než nelze souhlasiti v tom se stížností, jakoby nebyl býval st-l řečeným disc. rozsudkem skutečně svého učitelského postavení pozbaven, neboť tento rozsudek vyslovuje to zcela zřejmě slovy, že st-l »byl od postavení učitelského odstraněn« a ještě dodává, že nemůže v určitém církevním obvodu takového postavení ani znovu nabýti. Ostatně by tentýž právní účinek měl i výrok církevní instance, o němž má stížnost za to, že se stal, že se st-l pozbavuje svého učitelského místa v Č., neboť st-l jiného místa neměl a o nějaké všeobecně pojaté církevní službě školské na území Čsl. republiky — ve smyslu stížnosti — nemůže býti řeči, neboť pro takovýto poměr není v zákoně podkladu.
Stížnost dále namítá, že rozsudek nejvyšší stolice církevní jest protizákonný.
Nss nemůže však zákonitost disc. rozsudku meritorně přezkoumati, poněvadž rozsudek ten nepochází od »správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. o ss. Proti rozhodnutí žal. úřadu pak z 8. února 1927, kterým rozsudek disc. stolice byl podle § 23 odst. 6 zák. čl. XXVII:1907 vzat na vědomí, je stížnost zřejmě opožděna.
Uvedenou námitkou stížnosti mohl by se tudíž nss zabývati jen potud, pokud v ní lze spatřovati tvrzení, že se nař. rozhodnutí nemůže po právu o tento rozsudek opírati; tím brojí stížnost proti bezvadnosti skutkové podstaty nař. rozhodnutí, avšak rovněž bezdůvodně; neboť fakt, že st-l uvedenou disc. instancí byl odsouzen s konečnou platností, jest mimo spor a již tato skutková podstata stačí podle § 12 uh. článku zák. XXXII:1875 ke ztrátě nároku na pensi.

Citace:

č. 7881. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 614-616.