NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 10269.

Mezinárodní doprava železniční. Předpis o uznání nedostatečnosti obalu odesílatelem na nákladním listu platí jen pro takové vady, jež při obvyklé manipulaci spojené s nakládáním a s výpravou zásilky jsou pro zřízence dráhy pouhým okem zpozorovatelné. Za následky vad, jichž zjištění vyžaduje zvláštních znaleckých zkušeností a vědomostí, ručí odesílatel.
(Rozh. ze dne 25. října 1930, Rv I 1864/29).
Vagónová zásilka španělského vína došla z Hamburku do Prahy tak poškozená, že několik sudů mělo proražená dna a obsah částečně vyteklý. Nárok proti dráze na náhradu škody postoupil příjemce zásilky žalující pojišťovně, jež se domáhala na československém státu náhrady škody. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Soud zjistil, že španělské sudy, v nichž bylo víno uloženo, mají dno z úzkých destiček 8—10, silné asi 3 cm, mají mělký asi 1/2 cm hluboký zářez do dužin, mají obruče 40—45 cm široké a nejvýše 11/2 mm silné a že se při takových sudech snadno obruč vytáhne, dužiny povolí a není potřebí velkého nárazu, by se dno vrazilo do vnitřku sudu, a může se takové proražení dna státi i při obyčejném posunování vozu, ba jest možné, že, když se sud válí na větší vzdálenost, může se dno samo ze zejku vysunouti. Podle § 86 druhý odstavec žel. dopr. ř. neručí dráha za škodu u zboží, které bylo k přepravě podáno nebalené, nebo v obalu nedostatečném, ačkoliv podle své povahy vyžaduje obalu na ochranu před ztrátou, úbytkem nebo poškozením při přepravě, za škodu, která vzejde z nebezpečí spojeného s tím, že obal chybí, nebo jest nedostatečný. Podle třetího odstavce téhož § neručí dráha za škodu u zboží, jehož nakládání a vykládání obstarává odesílatel nebo příjemce podle předpisu tohoto řádu nebo podle tarifu nebo podle úmluvy s odesílatelem, pojaté do nákladního listu, za škodu, která vzejde z nebezpečí spojeného s nakládáním, vykládáním neb vadným naložením. Podle druhého odstavce § 86 žel. dopr. ř., mohla-li škoda vzejíti z některého nebezpečí označeného v prvém odstavci, platí domněnka, že z tohoto nebezpečí vzešla; této domněnky nemůže se dráha dovolávati, vzešla-li škoda jejím zaviněním. Ježto podle znalcova posudku může se při sudech ve Španělsku vyrobených, jimiž byly i sudy, v nichž víno do Prahy došlo, snadno obruč vytáhnouti a dužiny povolí, a není potřebí velkého nárazu, by se dno vrazilo dovnitř sudu a proražení takové může se státi i při obyčejném posunování vozu, ba i při pouhém válení sudu na větší vzdálenost může se ze zejku vysunouti, jest obal zboží, sudy, považovati za nedostatečný, který mohl býti příčinou škody, a platí domněnka, že z tohoto nebezpečí škoda vzešla. Domněnka ta mohla by býti vyloučena jen, kdyby bylo dokázáno, že škoda vzešla zaviněním dráhy, což však není nikterak prokázáno. Svědek L. sice udává, že slyšel při prohlížení vína mluviti na dráze, že se při posunování vozu stal náraz, neví však ani, kdo to říkal a také nikým nebylo zjištěno, že se náraz takový, zejména náraz silnější, stal, a podle znalcova posudku může se proražení dna, i vražení jeho dovnitř sudu, státi i při obyčejném posunování vozu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: První soud vystihl správně význam předpisů § 86 žel. dopr. ř., správně čl. 31 m. ú. ž., pro tuto při a na základě bezvadných skutkových zjištění dospěl k názoru a přesvědčení, že tu byl nedostatečný obal zboží, sudy, a že mohl tento obal býti příčinou škody. Pak ale se správně dovolává domněnky čl. 31 poslední odstavec m. ú. ž. a § 86 (2) žel. dopr. ř., že z toho nebezpečí škoda vzešla, a předpisu téhož § odst. (3), že železnice nemůže použíti těchto předpisů (čl. 31 a § 86), by se osvobodila od ručení, jen, vzešla-li škoda jejím zaviněním, které by musila dokázati žalobkyně. Ale také domněnku § 86 (2), správně čl. 31 poslední odstavec m. ú. ž., mohla žalobkyně vyvrátiti jen důkazem, že škoda podle okolností z nebezpečí toho nevzešla. Žalobkyně se o to sice pokusila, ale marně, ana nevedla o tom přesný důkaz, nýbrž snažila se to vyvrátiti zase jen domněnkami, že nelze »souditi« na normální otřesy při přepravě, nýbrž že jest »souditi« na velký mimořádný náraz, na který po případě také jen usuzuje znalec Z. i svědek bednář Z., takže prý »musil« býti velký, prudký náraz. Podle § 270 c. ř. s. lze vyvrátiti domněnku jen přesným důkazem, nikoliv zase jen domněnkou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
jelikož podle posledního odstavce čl. 32 mezinárodní úmluvy čís. 186/02 ř. zák. platí zákonná domněnka, že škoda vznikla z vadného naložení, důkaz, že sudy byly naloženy bezvadně a podle předpisů, nebyl uznán za zdařený, a naložení bylo obstaráno samým odesílatelem, po případě pobřežní správou v Hamburku na jeho účet a nebezpečí, jest železnice prosta ručení za škodu také podle čl. 31 čís. 3 M. Ž. Ú., na nějž se rovněž odvolávala. Tím již padá dovolací důvod nesprávného právního posouzení. Dovolání spatřuje je v tom, že odvolací soud sprostil žalovanou stranu ručení podle čl. 31 čís. 2 M. Ž. Ú., ač tento předpis předpokládá, že vadnost obalu byla odesílatelem uznána na nákladním listu, ale v souzeném případě není o nedostatečnosti sudů na nákladním listu zmínky. Ani v této příčině nelze dovolatelce přisvědčiti. Předpis o uznání nedostatečnosti obalu odesílatelem na nákladním listu platí podle čl. 9 M. Ž. Ú. jen pro vady znatelné, pro vady, které při obvyklé manipulaci spojené s nakládáním a výpravou zásilky jsou pro zřízence dráhy pouhým okem zpozorovatelné. Vady, jichž zjištění vyžaduje, jako v souzeném případě, zvláštních znaleckých zkušeností a vědomostí, jsou vadami zevně neznatelnými a platí o nich podle čl. 9 M. Ž. Ú. pravidlo, že ručí za všechny jejich následky odesílatel.

Citace:

Čís. 10269. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 612-614.