Hrubé nadávky nejsou důvodem pro rozvod, byly-li vyprovokovány žalujícím manželem.

Žaloba V. N. na A. N. o rozvod manželství z viny žalované byla zamítnuta oběma nižšími stolicemi, ačkoliv žalovaná učinila eventuelní návrh, aby manželství rozvedeno bylo z viny obou stran.
Z důvodů nejvyššího soudu:
Dovolatel tvrdí, že spisům nižších stolic odporuje předpoklad skutkový, o který se odvolací závěr opírá, že nadávky, jichž se žalovaná dopustila vůči němu, byly vyprovokovány jeho častým chozením do hostinců, jakož i tím, že své rodině nedával dostatečných prostředků na živobytí.
Dovolatel spatřuje totiž nesprávné posouzení právní v tom, že dovolací soud, ačkoliv zjistil, že mu žalovaná nadávala často různými jmény, zejména: »Kluku zlodějský, kurevnický« a jinak, přece nepřiznal žalované vinu, poněvadž řečené nadávky byly vyprovokovány jeho chováním. Míní, že doslov §u 109. obč. zák. neopravňoval odvolací soud, aby srovnával rozsah viny obou manželů a rozhodoval podle velikosti viny, že takové ustanovení má pouze předpis §u 13 lit. h) rozl. zákona, k jiným důvodům rozlukovým že toto ustanovení není připojeno. Z toho dovozuje, že odvolací soud nebyl oprávněn, aby žalované promíjel její urážky z toho důvodu, že jím byly vyprovokány, nýbrž směl nejvýše uznati, že manželství rozvádí z jejich oboustranné viny.
Ve příčině urážek samotných uvádí, že ani nemohou býti, považovány za nějakou spravedlivou kritiku jeho chování, poněvadž jich žalovaná užívala, když nebyl vůbec přítomen doma, poněvadž je vykřikovala za jeho nepřítomnosti na otevřené chodbě, aby kromě něho slyšel je celý dům a zejména, že urážlivé podezření, že jí ukradl peřiny, ani nemohlo býti vyprovokováno jeho chováním.
Dále spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud nepovažoval nadávky na chodbě vykřikované za
velmi citelné, což platí také o urážlivém podezření, že jí ukradl
peřiny, a že přehlédl, že urážky byly takové, že se musil od
žalované vystěhovati.
Podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací není opodstatněn, pokud se týče není prováděn po zákonu potud, pokud se dovolatel jeho provedením rozchází s odvolacím zjištěním.
Žalobce opíral svou žalobu o rozvodové důvody opětovného urážení na cti a hluboký rozvrat manželský.
Co bylo zjištěno o manželství sporných stran, které už od doby před válkou odděleně bydlí, ospravedlňuje právní závěr, že mezi manžely nastal tak hluboký rozvrat manželství, že na nich nelze požadovati spravedlivě, aby setrvali v manželském společenství; ale také to ospravedlňuje další závěr právní, že z tohoto důvodu nemůže býti ku dovolatelově žádosti povolen rozvod, jelikož hlubokým rozvratem je vinen převážně on sám. Dovolatel se sice přímo nedotýká po této stránce právního názoru druhé stolice, ale mluví o něm přece v souvislosti s rozvodovým důvodem citelného ubližování na cti, o kterýžto rozvodový důvod mu hlavně běží v dovolací stolici. Leč odvolací soud posoudil i v tomto směru věc po právní stránce správně a také dovolací soud nepoznává, že by zjištěné nadávky byly velmi citelným opětovným ublížením podle poměru osob. Zjištění odvolacího soudu ukazují, že žalovaná byla ku nadávkám těm, pronášeným v rozčilení, vyprovokována nelaskavým a krutým chováním dovolatelovým, že dovolatel nekonal svých povinností ani jako manžel, ani jako otec, že se nestaral ani o ženu, ani o děti, že se odloučil od rodiny a rodině své se odcizil. Takové, za tohoto stavu v rozčilení pronesené, třebas hrubé nadávky nemají povahy velmi citelného ubližování, tedy nelze jich považovati za rozvodový důvod podle § 109 obč. zák., jak už nižší soudy správně a zákonitě vylíčily, v čemž jest s nimi dovolací soud za jedno.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 19. května 1926, č. j. Rv I 443/26-1. Dr. K. Horlivý.

Citace:

Hrubé nadávky nejsou důvodem pro rozvod, byly-li vyprovokovány žalujícím manželem.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 15, s. 503-505.