Čís. 16168.

Odpovědnost advokáta a advokátního solicitátora.
Advokátní solicitátor jest osobou nezdatnou (§ 1315 obč. zák.), potvrdil-li při intervenci u notáře za účelem ověření podpisu na dlužním úpise totožnost nepravého dlužníka, kterého sám do té doby neznal a jenž mu byl teprve třetí osobou představen.
Byla-li zápůjčka následkem toho vyplacena jiné osobě než vlastníku nemovitosti, na níž měla býti zápůjčka knihovně zajištěna, odpovídají advokát i jeho solicitátor zapůjčiteli za škodu tím vzniklou rukou společnou a nedílnou.
Ke škodě náleží též útraty sporu, v němž zapůjčitel, žalovaný vlastníkem zatížené nemovitosti na výmaz zástavního práva, podlehl. (Rozh. ze dne 3. června 1937, Rv II 445/35.)
Pro žalobkyni C. M. záložnu v B. bylo podle dlužního úpisu ze dne 9. listopadu 1926 vloženo na domě č. p. 150, zapsaném ve vložce č. 142 pozemkové knihy katastrálního území v L., zástavní právo za zápůjčku 7000 Kč se 7% úroky z prodlení, 1/4% jistiny dosud nezaplacené jakožto správního příspěvku půlletně napřed splatného a s vedlejším příslušenstvím do výše 1050 Kč. Dlužní úpis i knihovní žádost za vklad dotčeného zástavního práva byly sepsány v advokátní kanceláři žalovaného advokáta, u něhož byl druhý žalovaný solicitátorem, a dlužní úpis podepsán domnělou Marií Š., tehdejší knihovní vlastnicí uvedeného domu, a to znamením ruky, k němuž připojil jméno podpisatelky žalovaný solicitátor jako svědek. Podpis resp. znamení ruky domnělé Marie Š. byl ověřen bývalým notářem Dr. L. v B., kterému totožnost tvrzené podpisatelky, totiž Marie Š., potvrdil svědek jemu osobně známý, totiž žalovaný solicitátor. Rovněž i prohlášení o postupu ipřednosti dotčené pohledávky před právem výměnku Františky Š. bylo uvedeným způsobem podepsáno domnělou Marií Š. Knihovní žádost za vklad uvedeného prohlášení byla sepsána též v řečené advokátní kanceláři. Poté předložili žalovaní žalující záložně dlužní úpis, o nějž jde, s vykonávací doložkou, knihovní výpis o nemovitosti zapsané ve vložce č. 142 v L. a podací rubrika o podané knihovní žádosti za vklad přednosti zápůjčce C. M. záložny v B. 7000 Kč s přísl. před uvedenou výměnou Františky S. a žalobkyně, ježto šlo o advokáta, povolenou zápůjčku likvidovala, zúčtovala a vyplatila žalovanému advokátu k rukám spolužalovaného solicitátora, který byl k příjmu a vyzvednutí této zápůjčky zmocněn. V roce 1927 po prodeji domu č. p. 150 v L. však vyšlo najevo, že Marie Š. dlužní úpis ze dne 9. listopadu 1926 znějící na zápůjčku 7000 nepodepsala a peněz neobdržela, nýbrž že byl dlužní úpis podepsán jinou ženou, která se za Marii Š. vydávala a jejíž totožnost jako domnělé Marie Š. notáři potvrdili Karel Š., zeť Marie Š., spolu s žalovaným solicitátorem. Karel Š. byl pak pravoplatně mimo jiné uznán vinným, že počátkem listopadu 1926 žalobkyni lstivě předstíraje, že uzavírá zápůjčku jménem své tchyně Marie Š., uvedl žalobkyni v omyl, jímž měla utrpěti škodu 7000 Kč, a že tu škodu žalobkyně utrpěla, a v důvodech rozsudku se uvádí, že Karel Š. dal podvodným způsobem intabulovati na dům své tchyně Marie Š. v L. 7000 Kč, a to tím způsobem, že matku Marie Š. Františku S. představoval jako majitelku domu, že Františka S. pak nevědouc, oč jde, podepsala potřebné listiny k intabulaci, a že jeji podpis ověřil notář Dr. L., jako by to byl podpis vlastnice domu Marie Š., byv oklamán tvrzením Karla Š., že jest to vlastnice domu Marie Š., že na základě těchto falešných dokladů poskytla žalobkyně zápůjčku domnělé Marii Š., že však si peníze dal vyplatiti jako její zmocněnec on sám. Pravá Marie Š. podala na žalobkyni dne 15. února 1930 žalobu, jíž se pravoplatně po řízení ve všech třech stolicích domohla vydání rozsudku, že žalující záložna jest povinna, aby opatřila na své útraty knihovní výmaz práva zástavního, vloženého na domě č. p. 150 v L., pro její zápůjčku z dlužního úpisu ze dne 9. listopadu 1926 7000 Kč s přísl., a aby jí zaplatila útraty sporu vše do 14 dnů pod exekucí. Ten spor žalující záložna opověděla oběma žalovaným a zároveň žádala za poskytnutí zastoupení v dotčeném sporu. Žalovaný advokát pak vstoupili do sporu jako vedlejší intervenient. Žalobní nárok nemohla žalobkyně tehdy uznati a submitovati, protože žalovaní žalobní nárok neuznali a žalovaný advokát proti němu vznesl námitky. Tím utrpěla žalobkyně škodu jednak vyplacením zápůjčkové valuty, jednak útratami sporu o výmaz, a to v úhrnné výši 13385 Kč 42 h, a domáhá se proto se zřením na nemajetnost Karla Š. a Františky S. její náhrady na žalovaných, kteří přes to, že ani jeden, ani druhý neznali ani Karla Š., ani Marii Š., ani Františku S., nezachovali povinnou péči při jednání o zápůjčce a zejména při zjišťování osob jim úplně neznámých, a žalovaný advokát odpovídá i za nezdatnost svého solicitátora. Žalobě co do částky 12985 Kč 42 h s přísl. vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Po právní stránce nutno míti na zřeteli, že listiny, jichž sepsáním byl první žalovaný (advokát) pověřen, nebyly určeny pouze pro jeho zmocnitele (klienta), nýbrž i k předložení žalobkyni, a že v dlužním úpise ze dne 9. listopadu 1926 byli oba žalovaní zmocněni, aby provedli nejen knihovní zajištění povolené zápůjčky, ale i aby vyzvedli u žalobkyně zápůjčku pro dlužnici a jejím jménem. Tento účel dotčených listin žalovaným známý a jejich spolupůsobení při výplatě zápůjčky již předem stanovené ukládaly jim bez pochyby zvýšenou pozornost a pečlivost při zřízení a použití dotčených listin. Podle zjištění nižších stolic potvrdil druhý žalovaný u notáře totožnost domnělé Marie Š. s dlužnicí, přes to, že ji sám až do té doby vůbec neznal a že mu teprve tenkráte byla Karlem Š. představena. Nezáleží na tom, zda druhý žalovaný (solicitátor) splnil jen příkaz svého zaměstnavatele, aby inteirvenoval při ověření podpisu dlužnice, neboť jednak sám netvrdí, že mu první žalovaný přikázal, aby potvrdil totožnost Marie Š., aniž se měl přesvědčiti o její totožnosti, jednak nebylo vůbec zjištěno, že první žalovaný byl přítomen, když se domnělá dlužnice do jeho kanceláře dostavila. Je proto souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že druhý žalovaný (solicitátor) v případě, o nějž jde, neprokázal náležité píle, dokonalé svědomitosti a naprosté dbalosti, nýbrž že u něho šlo o druhý nedostatek potřebné spolehlivosti, pročež ho nutno pokládati za osobu nezdatnou ve smyslu § 1315 obč. zák., třebaže jde toliko o ojedinělý případ. Tato skutečnost však odůvodňuje zároveň i odpovědnost prvního žalovaného (advokáta), jenž kromě toho byl se zřením na to, že i osobně byl zmocněn k vyzvednutí zápůjčky a k jejímu vydání, povinen vynaložiti zvláštní opatrnost. Vždyť jest nedovoleným jednáním zavazujícím k náhradě škody nejenom takové, které se příčí zvláště danému příkazu nebo zvláštnímu předpisu, ale i ono, které se příčí všeobecnému předpisu neb opatrnosti, a to jak obyčejné, tak i odborné. Důvody rozhodnutí, č. j. Rv 11 642/30, kterého se žalovaní dovolávají, se na souzený případ nehodí, ježto v případě tam řešeném nebyla uplatněna i odpovědnost podle § 1315 obč. zák. Se zřetelem na účel a určení dlužního úpisu nelze také tvrditi, že se ověření listiny nestalo v rámci záležitostí, jež měl první žalovaný (advokát) dáti obstarati. Vytýkají-li žalovaní právní mylnost napadeného rozsudku i potud, pokud nižší soudy pokládaly též útraty sporu Ck I a) 269/30 za část škody žalobkyni vzešlé, přehlížejí jednak, že onen spor byl způsoben též zaviněním žalovaných, jednak že i sami dříve neuznali svou povinnost k náhradě škody pro případ výmazu zástavního práva žalobkyně zajištěného na nemovitosti Marie Š. Nemohou tedy na žalobkyni žádati, aby se vůbec nebránila proti žalobě pravé Marie Š. ježto škoda vznikla žalobkyni opominutím nejobyčejnější píle a pozornosti se strany žalovaných, přísluší jí podle § 1324 obč. zák. i náhrada ušlého zisku, k němuž patří i žádané úroky; že tato škoda mohla činiti 6% zažalovaných částek, připouštějí oba žalovaní.

Citace:

č. 5782. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 105-107.