Ročník 3.
V Praze, dne 30. října 1926.
Číslo 40.
❖ SOUDNÍ SÍŇ ❖
Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů.

Jest naše četnictvo dostatečně ozbrojeno.

V poslední době množí se případy, kdy četnictvo při výkonu své služby, zejména při zjišťování neb zatýkání cikánů, bývá napadeno, zraněno, ano i na životě ohrožováno příslušníky zločinných tlup, jichž smělost a odvaha přesahuje již všechny meze. Lupičské tlupy, které v poslední době neslýchaně řádily v jižních Čechách, obléhaly stavení, jež se rozhodly vyloupiti, zcela podle pravidel divokého západu a sváděly s obyvatelstvem hotové bitvy. Jak daleko sahá zločinná odvaha příslušníků takových tlup, toho markantním důkazem jest případ, který se stal v poslední době na Písecku.
Četnický strážmistr Tomáš Třeštík, velitel četnické stanice v Strunkovicích u Prachatic (v obvodu okres. četnického velitelství v Písku) při zatýkání 25letého cikána Jakuba Vrby, vojenského zběha, utrpěl těžká zranění. Zatýkaný cikán po prvém výstřelu, jemuž se uhnul, chytil jej za hlaveň pušky, její pažbou mu přerazil dvě žebra a kapesním nožem, který otevřený mu podala cikánka Alžběta Smitková, mu přeřízl všechny prsty na ruce, takže strážmistr přes všechnu svou statečnou obranu byl učiněn neschopným dalšího boje. Cikán mu pušku z přeřezaných prstů vyrval a s puškou i cikánkou prchl. Po svých pozdějších pronásledovatelích střílel cikán z revolveru a dokonce pokoušel se i svou cikánku, která pak byla zatčena, z vazby okresního soudu v Netolicích v noci osvoboditi.
Tento boj na život a na smrt byl rozhodnut v neprospěch četníka v tom okamžiku, kdy po prvém výstřelu své karabiny chtěl strážmistr repetovati, totiž dvojím pohybem páky vsunouti do hlavně pušky ze zásobníku nový náboj. Toho momentu využil cikán, chytil četníkovi pušku za hlaveň a počal se s ním rváti, takže strážmistr druhé patrony vůbec nemohl již vystřeliti a konečně s těžkými poraněními zůstal na bojišti.
Uvažujíce o takovýchto množících se případech, klademe sobě i zodpovědným činitelům tuto otázku: jest naše četnictvo dostatečně ozbrojeno? A bohužel máme za to, že na vážnou otázku tu musíme odpověděti záporně. Řekněme hned, proč.
Výzbroj našeho četnictva odpovídá přibližně výzbroji vojína pěchoty. Zbraní četníka jest karabina s bodlem. Ale poněvadž četnictvo není určeno k tomu, aby postupovalo v masách se zbraní v ruce proti nepříteli jako vojsko, nýbrž k individuelní službě bezpečnostní a pátrací, nelze pušku s bodlem prohlásiti za zbraň pro službu četnickou jedině vhodnou a ve všech případech dostačující. Stáváť se přece dosti zřídka, že četník jest nucen použíti střelné zbraně na větší vzdálenost, k čemuž ovšem jest jeho karabina dokonale způsobilou. V největším počtu případů musí četník použíti zbraně na bezprostřední blízkost, tak zejména při zatýkání zločince, při eskortovaní a při výkonu domovní prohlídky v bytech lupičů neb přechovávačů, kteří nezřídka četníka zákeřně napadnou. Při všech takových případech jest puška s bodlem zbraní nevhodnou a nezaručuje četníku ani osobní bezpečnosti.
Podle striktních předpisů nesmí četník pušku ve službě vůbec dáti z ruky a musí celý služební výkon, ať již domovní neb tělesnou prohlídku anebo výslechy a zápisy na místě, konati s karabinou v ruce. Jednou rukou musí psáti a druhou rukou držeti pušku. Každý pochopí, že výkon služební jest tím v mnohých případech velmi znesnadňován.
Kromě toho nutno povážiti, že zejména vyškolený zločinec (a proti takovým přichází použití zbraně především v úvahu) dobře ví, jak s opakovací karabinou se zachází, ví, že četník může druhou ránu vypáliti teprve tehdy, když dvojím pohybem páky repetoval, a ví též, že podaří-li se mu uchopiti pušku za hlaveň, jest četníku téměř znemožněno s úspěchem vystřeliti. Vedle toho zbraň, která jest každému úplně na očích, pozbývá mnoho na své nebezpečnosti, lze-li každý její pohyb předem sledovati a případně její zamýšlené uchvácení předem si rozvážiti.
Z těchto důvodů máme za to, že karabina s bodlem není zbraní, která by četnictvo pro jakýkoli případ dostatečně ozbrojovala a jeho bezpečnost při výkonu služby zaručovala. Za zbraň, která by dosavadní výzbroj četnictva náležitě doplňovala, prohlašujeme kapesní střelnou zbraň, ať již automatickou opakovací pistoli (browning), nebo bubínkový revolver.
Ideálním rozřešením by po našem soudu bylo, aby správa československého četnictva opatřila a přidělila každému výkonnému četníku kapesní opakovací střelnou zbraň, případně i šavli, která rovněž by při mnohém služebním výkonu byla velmi žádoucna. Bylo by pak věcí doplněných služebních předpisů stanoviti účelně, kdy a jak které zbraně má a smí býti používáno. Poněvadž však, což si netajíme, vyžádalo by si toto významné doplnění výzbroje četnictva dosti značného rozpočtového nákladu, jehož úhrada by teprve musila býti preliminována, znamenalo by to dosti značné odsunutí této důležité a žádoucí reformy, odsunutí, jež možná řada našich četníků by musila zaplatiti zdravím, ano snad i životem, poněvadž dosavadní zbraň při stoupající odvážnosti zločinců neposkytuje ani dostatečné osobní ochrany v případě napadení četníka z bezprostřední blízkosti.
Proto navrhujeme dále, aby do doby, než toto doplnění výzbroje bude nákladem státu provedeno, bylo příslušníkům výkonného četnictva služebně dovoleno nositi a používati vlastní kapesní střelné zbraně pro osobní bezpečnost a pro odvrácení útoku provedeného z bezprostřední blízkosti. Dosud to četnictvu dovoleno není, jedině vrchním strážmistrům jsou přiděleny opakovací pistole a jest jim ponecháno na vůli, kdy chtějí na služební obchůzku vyzbrojiti se pistolí a kdy karabinou.
Uzná-li správa četnictva za vhodné stanoviti jednotný typ zbraně, jež by byla četnictvu dovolena, bude dosaženo i žádoucí snad uniformity výzbroje. Poněvadž pak život jest drahým statkem každému, i četníku, u nějž ohrožení jeho života znamená nad to v mnohých případech i ohrožení pokojného obyvatelstva uniknuvším tak zločincem, máme za to, že všichni četníci i ze skrovných svých příjmů opatřili by si dovolenou zbraň ke své vlastní bezpečnosti. Vždyť naše četnictvo přináší své kancelářské službě i tu oběť, že z velké části opatřilo si vlastní psací stroje. Tím spíše by si opatřilo kapesní střelnou zbraň, byla-li by mu dovolena. Výkon služby by tím nejen netrpěl, ale naopak by byl podstatně zvýšen, zlepšen a zabezpečen, aniž by to stát haléře stálo.
Očekáváme, že tyto naše vážné a ve spravedlivém zájmu těžké a zodpovědné služby našeho četnictva dobře míněné návrhy budou předmětem vážné úvahy zodpovědných činitelů. Při osvědčené obezřelosti a prozíravosti správy čsl. četnictva doufáme, že rozhodnutí konečné bude takové, jaké zájem služby a služební bezpečnosti četnictva bude vyžadovati. Každý přítel pořádku a veřejné bezpečnosti je pak s povděkem uvítá a otázka, kterou jsme v čelo našeho článku nadepsali, nebude pak nikdy musit být kladena. br.

Citace:

č. 7597. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 671-672.