NPD documents search: Právník, 67 (1928) - O vojenských trestních zákonech

Čís. 5143.

Porušení předpisu § 255 tr. ř. není zmatkem čís. 3 § 281 tr. ř.
Byly-li po provedení důkazů zástupci stran vyzváni, by učinili nejdříve další (průvodní) návrhy a by zároveň pro případ jejich zamítnutí učiniti konečné návrhy, a podal-li pak zástupce soukromého obžalobce jen návrhy průvodní, nikoliv i závěrečné, má se podle § 46 odst. 3 tr. ř., tedy ex lege za to, že soukromý obžalobce ustoupil od stíhání, čímž se stal čin nestíhatelným ve smyslu § 530 tr. zák.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1034, Zm II 55/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčeni zmateční stížnost soukromých obžalobců do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 28. listopadu 1932, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečín proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488, 491 tr. zák. a § 1 zák. čís. 124/24 sb. z. a n.
Důvody:
Z protokolu o hlavním přelíčení, jehož správnost nebyla po této stránce napadena, vyplývá, že po provedení důkazů byli zástupci stran vyzváni, by učinili nejdříve další (roz. průvodní) návrhy, a by zároveň pro případ jejich zamítnutí učinili konečné návrhy, a že pak zástupce soukromých obžalobců učinil různé průvodní návrhy, nikoli však závěrečné návrhy ve smyslu § 46 odst. 3 tr. ř., kdežto oba obhájci přednesli nejen průvodní návrhy, nýbrž i pro případ nepřipuštění dalších důkazů navrhli zproštění obžalovaných. Dále z protokolu vychází na jevo, že po poradě prohlásil předseda usnesení, že se všechny průvodní návrhy zamítají, prohlásil jednání skončeným a vyhlásil rozsudek v příčině obžalovaného zprošťující.
Neprávem spatřuje stížnost v tomto postupu kmetského soudu zmatek. Nemůže tu především jíti o důvod zmatečnosti podle čís. 3, poněvadž ustanovení § 255 tr. ř., o jehož zanedbání by šlo, není z předpisů, jichž šetřiti zákon podle § 281 čís. 3 tr. ř. výslovně ukládá pod neplatností. Není tu ani zákonný podklad pro uplatňování zmatku podle čís. 4. Bylo na zástupci soukromých obžalobců, by, poznav, že předseda po vyhlášení usnesení o průvodních návrzích prohlašuje jednání skončeným a přikročuje k vyhlášení rozsudku, si vyžádal slovo k závěrečnému návrhu (§ 255 tr. ř.) a v případě odmítnutí předsedou navrhl usnesení senátu, takže by si byl zamítnutím neb opomenutím takového návrhu zjednal předpoklad pro uplatňování důvodu zmatečnosti podle čís. 4. Že se tak stalo, nevysvítá ani ze směrodatného protokolu o hlavním přelíčení, ani ostatně z údajů stěžovatelů samých. Ani v návrhu na doplnění protokolu nedoličují, že jim byl postup svrchu naznačený znemožněn, zvláště když zástupci stran, byvše předsedou, jak uvedeno, výslovně vyzváni, by k průvodním návrhům připojili hned konečné návrhy, byli tím při patřičné pozornosti dosti zřetelně připraveni na to, že předseda hodlá po případě hned po vyhlášení usnesení o důkazech přikročiti k vynesení rozsudku a nemohli následujícím pak postupem předsedy býti nijak překvapeni. Že však zástupci stran skutečně měli příležitost ku přednesení závěrečných návrhů, toho je nejlepším důkazem okolnost protokolem o hlavním přelíčení osvědčená a stížností nenapadená, že oba obhájci závěrečné návrhy skutečně učinili. Když naproti tomu zástupce soukromých obžalobců, což stížnost sama připouští, ba zdůrazňuje, neučinil závěrečný návrh a když se tak podle toho, co předesláno, stalo za okolností, za nichž mu to bylo možné, takže tu lze plným právem tvrditi, že závěrečné návrhy opomenul, má se podle závazného předpisu § 46 odst. 3 tr. ř., tedy ex lege za to, že soukromí obžalobci ustoupili od stíhání, čímž se stal souzený čin nestíhatelným ve smyslu § 530 tr. zák. Z toho vysvítá, že kdyby již byly námitky zmateční stížnosti — nehledíc k výtce svrchu již rozebrané — samy o sobě důvodné, přece by nemohly míti v zápětí odsouzení obžalovaného.
Protože však předpokladem zmateční stížnosti je zkrácení v právech stěžovatelových a možnost přivoditi stížností rozhodnutí pro stěžovatele příznivější, čemuž podle toho, co uvedeno, v souzeném případě tak není, bylo zmateční stížnost podle § 288 odst. 1 tr. ř. jako neodůvodněnou zamítnouti, aniž bylo třeba zabývati se jejími vývody v dalším rozsahu, než se stalo.

Citace:

Čís. 5143. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 455-457.