Čís. 1459.
Soudce může v každém směru rozhodnouti, nepřibera znalců, nikoli pouze v případech § 364 c. ř. s. Pravidlo tohoto § platí všeobecně.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1922, Rv I 930/21.)
Žalobě o uznání otcovství a placení výživného bylo vyhověno soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl mimo jiné
v důvodech:
Dovolání vychází z názoru, že nižší soudy byly vázány znaleckým posudkem, dle něhož těhotenství nemanželské matky trvalo 8½ lunárních měsíců, a že by se byly směly od něho odchýliti jen, kdyby se bylo jinými znalci ve sporu prokázalo, že není správným. To jest názor zřejmě pochybený. Soudce hodnotí podle § 272 c. ř. s. volně znalecký posudek stejně jako výsledky všech jiných průvodů. Jeho úsudku jest ponecháno, zda vůbec uznává potřebným důkaz znalecký ku hodnocení skutkového děje; když znalci se neshodují ve svých posudcích, může se přidati k jednomu z nich a nemusí důkazu znaleckého ani opakovati, i když jest nedostatečným, má-li za to, že i bez něho může stav věci správně hodnotiti (§ 362 c. ř. s.). Ustanovení § 364 c. ř. s. není, jak dovoláni mylně se domnívá, předpisem výjimečným, platným jen při rozhodování v obchodním, námořském nebo horním soudnictví, a nelze z něho usuzovati, že jinak musí soud přibrati znalce, když ku posouzení věci jest zapotřebí odborných znalostí. Pravidlo tam vyslovené, že soudce může rozhodnouti, nepřibera znalců, když vlastní jeho znalost činí to zbytečným, platí všeobecně, neboť prýští ze zásady volného uvažování průvodů. Jakým způsobem si soudce zjedná potřebné znalosti, jest mu ponecháno, zákon mu nebrání, aby si je zjednal třeba soukromým studiem. Nižší soudy byly tudíž oprávněny, uváživše volně posudek znalecký a ostatní výsledky průvodů, dospěti přes znalecký posudek ku přesvědčení, že nelze vyloučiti možnost, že dítě bylo zplozeno souloží žalovaného ze dne 8. srpna 1920 a proti tomuto skutkovému zjištění nelze v dovolacím řízení brojiti. Jsou tedy bezpodstatnými výtky, jež dovolání činí rozsudku odvolacího soudu podle čís. 2 a 3 § 503 c. ř. s., že odvolací soud měl znalecký důkaz opakovati, nezdál-li se mu posudek znalcův dosti spolehlivým, a že nemá ve spisech opory názor odvolacího soudu, že dospělost dítěte podle zevnějších známek přece jen nemůže spolehlivě býti posuzována. Jelikož pak dovolání pouze z toho, že nižší soudy neuznaly domněnku § 163 obč. zák. za vyvrácenou posudkem znaleckým, dovozuje, že věc byla nesprávně posouzena po stránce právní, není tu ani dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s.