Č. 7166.

Školství. — Řízení správní: I. Dítě, které bylo podle § 20 mor. zák. č. 4 z. z. z roku 1906 pravoplatně vyloučeno z návštěvy školy s něm. jazykem vyučovacím a přikázáno škole české, které však bylo potom vyučováno domácně, může dosíci propouštěcího vysvědčení podle § 208, odst. 2 řádu škol. č. 159 ř. z. z r. 1905 jen na škole české. —
II. Naříditi přezkoušení dítěte takového na škole veřejné přísluší okr.
úřadu školnímu, jemuž podléhá povinná škola česká. — III. Předpokla- dem vydání propouštěcího vysvědčení podle § 208, odst. 2 řádu škol je též přiměřená znalost (českého) jazyka vyučovacího.
(Nález ze dne 22. března 1928 č. 9115/26.)
Prejudikatura: Boh. 5044/24, 5162/25.
Věc: František P. v H. proti ministerstvu školství a národní osvěty síran propouštěcího vysvědčení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 6. prosince 1924 sdělil ošv v Olomouci- venkovu st-li, že jeho syn Leonard vyhověl již školní povinnosti o návštěvě obecné školy, že však jest povinen, ježto poslední rok veř. obec. školu nenavštěvoval, nýbrž soukromě doma byl vyučován, ve smyslu § 208 def. řádu škol. a vyuč. vykonati propouštěcí zkoušku na veř. obecné škole. Současně bylo otci jmenovaného dítka uloženo, aby je dal do 15. prosince 1924 v dohodě se správou české obecné školy v H. na této škole přezkoušeti. Na to bylo dítko st-lovo vyzkoušeno na této škole a byl výsledek zkoušky podle protokolu z 15. prosince 1924 tento: »Žák odpovídá dosti dobře česky, rozumí většině otázek. V náboženství: Dostatečný. V jazyku vyučovacím: Nezná čísti ani mechanicky. V mluvnici, pravopisu i slohu prospěch nedostatečný. Neovládá ani českých hlásek. Písmena zaměňuje buď vzájemně, nebo nahražuje česká německými. V počtech prospěch sotva dostatečný. V zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, přírodozpytu a zpěvu prospěch nedostatečný. V psaní nedostatečný. Celkový prospěch jeho jest nedostatečný. Nevyhovuje tedy požadavkům zákona o školách obecných a nemůže mu tedy propouštěcí vysvědčení býti vydáno.«
Výměrem z 20. prosince 1924 vzal jmenovaný ošv výsledek zkoušky na vědomí, současně však vyzval správu školy, aby ve smyslu § 99 řádu škol. a vyuč. zpravila o usnesení učitelské konference rodiče dítka a upozornila je na to, že dítko ie podle ustanovení § 99 cit. škol. řádu povinno docházeti dále do veř. obecné školy.
Odvolání bylo zšr-ou v Brně vynesením ze 17. března 1925 a další odvolání nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Bezdůvodně vytýká stížnost, že přezkoušení dítka, poněvadž je něm. národnosti, mohl naříditi toliko ošv ve Šternberku a že se proto nedostávalo ošv-u Olomouc-venkov kompetence k tomu, aby přezkoušení to nařizoval.
Jak z obsahu spisů zřejmo, bylo dítko st-lovo vyloučeno v pořadu stolic správních výnosem min. škol ze 6. června 1924 pravoplatně z návštěvy obecné školy s něm. jazykem vyučovacím v H. a přikázáno české škole tamže, nedocházelo však do školy posléz jmenované, nýbrž bylo vyučováno soukromě. Podle ustálené judikatury nss-u (viz nál. Boh. A 5044/24 a 5162/25) odpovídalo soukromé vyučování dítka st-lova jen tehdy zákonu, krylo-li se s vyučováním předepsaným pro jeho školu povinnou, t. j. veř. školu obecnou s českým jazykem vyučovacím v H. a slušelo provésti přezkoušení dítka toho o jeho vědomostech na české škole národní. Potom však dohlédal k domácímu vyučování řečeného dítka vzhledem na předpisy §§ 19 a 25 mor. zem. zák. o dozoru ke školám z 12. ledna 1870 č. 3 z. z. ve znění zák. z 27. listopadu 1905, č. 4 z. z. z r. 1906 český okr. úřad škol. a jest úřadem tím podle § 1 vl. nař. č. 185/21 okr. škol. výbor v Olomouci-venkovu, jakožto školský úřad, jehož dozoru podléhá obecná škola národní s českým jazykem vyučo- vacím v H., do níž bylo dítko st-lovo pravoplatně přikázáno. Je proto opačný názor stížnosti právně mylný a lichými i závěry, jež z něho stížnost činí.
Dále obrací se stížnost proti tomu, že byla důvodem odepření propouštěcího vysvědčení mezi jiným také neznalost jazyka vyučovacího, ačkoli ani § 21 říš. zák. škol. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. ani § 30 mor. zem. zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. znalost jazyka toho neuvádějí mezi nejpotřebnějšími vědomostmi, jež má prokázati ten, kdo chce vystoupiti ze školy obecné. V tom směru však přehlíží stížnost, že podle § 1 zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb. náleží k povinným předmětům učebným na školách obecných »jazyk vyučovací« a že proto zajisté i znalost jeho spadá pod pojem »nejpotřebnějších vědomostí,« jež musí osvědčiti ten, kdo chce dosíci propouštěcího vysvědčení ve smyslu § 208 odst. 1 a 2 řádu škol. z 29. září 1905 č. 159 ř. z. Mohly proto právem úřady školské požadovati na dítku st-lovu, jehož povinnou školou obecnou je podle pravoplatného výroku min. škol. ze 6. června 1924 česká škola obecná v H., aby prokázalo znalost vyučovacího jazyka této školy, t, j. jazyka českého, a neporušily zákon, odepřely-li vydání vysvědčení propouštěcího mezi jiným též proto, že dítko to jazyk český neovládá.

Citace:

Č. 7166. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 467-469.