NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Č. 9247.

Železniční právo. — Řízení před nss-em: 1. * Ani jednotliví zaměstnanci státního železničního podniku, ani odborová organisace železničních zaměstnanců není legitimována stěžovati si k nss-u proti výnosu min. žel., jímž se mění dosavadní volební řád do důvěrnických sborů železničních zaměstnanců státních (§ 2 zák. č. 330/21). — 2. Výnos takový má povahu »rozhodnutí« ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 6. května 1931 č. 6955.)
Věc: Unie železničních zaměstnanců v čsl. republice v Praze a spol. proti ministerstvu železnic (vrch. min. kom. Dr. Břet. Mikan) o změnu volebního řádu do sboru důvěrníků.
Výrok: Stížnosti se odmítají jako nepřípustné.
Důvody: Výnosem min. železnic z 1. července 1920, uveřejněným ve Věstníku tohoto min. ze 14. července 1920 č. 31, byl vydán »Předpis o výborech důvěrníků v oboru čsl. státní správy železniční«. V předpisu tom byla určena — mimo jiné — působnost těchto výborů a předpisy pro volbu jejich členů. V té příčině bylo stanoveno, že se pro volby dělí železniční zaměstnanci na sekci úřednickou, na sekci podúřednickou a na sekci ostatních zaměstnanců. — Výnosem z 30. května 1928 byl tento předpis změněn potud, že pro volby do výboru důvěrníků byly zavedeny místo dosavadních sekcí tří, sekce čtyři. Do sekce prvé byli zařazeni úředníci služební třídy 1. b), třídy 1. c), třídy 2. a úředničtí čekatelé; do sekce druhé ostatní úředníci železniční, gážisté mimo hodnostní třídu a jejich čekatelé, do sekce třetí podúředníci a úředníci a jejich čekatelé, do sekce čtvrté pomocní zaměstnanci a smluvní dělníci.
Proti tomu směřují stížnosti podané k nss-u. Předmětem jejich jest tudíž akt min. želez., který je označen jako výnos o změně předpisů o výborech důvěrníků, vydaných výnosem téhož min. z 1. července 1920. Stížnosti podali jednak někteří železniční zřízenci vlastním jménem, jednak Unie železničních zaměstnanců jako uznaná odborová organisace železničních zaměstnanců v čsl. republice. Maje se zabývati těmito stížnostmi, postaven byl nss před dvě otázky: jednak před otázku po právní povaze nař. výnosu, jednak před otázku legitimace st-lů.
Pokud jde o právní povahu nař. aktu sluší sice připustiti, že je tento především projevem vůle státní správy železniční jakožto zaměstnavatele a že jest tudíž v této relaci prohlášením jedné ze smluvních stran soukromoprávního poměru zaměstnavatelského. Kdyby nař. výnos bylo lze kvalifikovati toliko jako ryzí prohlášení strany, musily by býti stížnosti zajisté odmítnuty již proto, že nejde o správní akt podrobený kontrole nss-u, t. j. o rozhodnutí nebo opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss. Avšak min. žel. není toliko představitelem zaměstnavatele v soukromoprávním poměru služebním. Jest vedle toho i nejvyšším železničním úřadem a z výnosu jeho, již vzhledem k jeho všeobecnému a bezpodmínečnému znění, nelze eliminovati ráz výroku úředního, jímž se dostává aktu soukromoprávního zaměstnavatele úředního schválení. Po této stránce spočívá však nař. výnos také na § 32 zák. o záv. výborech č. 330/21, podle něhož jest min. žel. v dohodě s min. soc. péče povoláno prováděti cit. zákon a tedy i § 2 odst. 1 tohoto zák., podle něhož zůstávají v železničních podnicích nadále v činnosti dosavadní důvěrnické sbory. Ježto pak, jak souvislost § 2 s ostatním obsahem cit. zák. ukazuje, mají tyto důvěrnické sbory, jakož i sbory zřízené podle zásad platných u státních drah nahrazovati instituci závodních výborů podle tohoto zákona a ježto min. žel. v dohodě s min. soc. péče nutno v nedostatku striktního právního předpisu považovati na základě § 32 zák. č. 330/21 za úřad příslušný k rozhodování o právní povinnosti železničních podniků poskytnouti svým zaměstnancům závodní zastoupení podle cit. § 2 a tudíž i za úřad povolaný k rozhodování o případných právech železničních zaměstnanců na poskytnutí tohoto závodního zastoupení, sluší v nař. výnosu, jímž se upravuje otázka závodního zastoupení železničních zaměstnanců ve státních železničních podnicích, spatřovati i rozhodnutí neb opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss o řečených právech.
Dospěv takto k názoru, že nař. výnos jest akt správního úřadu, který involvuje výrok o právech železničního zaměstnanectva na závodní zastoupení, nemohl nss odmítnouti stížnost pro nedostatek způsobilého objektu a musil přistoupiti k řešení otázky druhé, totiž otázky po legitimaci dnešních st-lů. Ježto však byly §em 2 zák. o záv. výborech zachovány v činnosti dosavadní sbory důvěrnické v podnicích železničních, tedy zejména i jejich dosavadní organisace a působnost a ježto podle § 1 předpisu o výborech důvěrníků z r. 1920 jsou k zastupování kolektivních zájmů zaměstnanectva železničních podniků, založených na jejich zaměstnaneckém poměru, zřízeny zvláštní orgány ve výborech místních, okrskových a ve výboru ústředním, nemohl nss uznati za povolané k uplatňování nároků na nezměněné zachování dosavadních předpisů o volbách důvěrnických sborů jednotlivé železniční zaměstnance, když právě, jak bylo řečeno, byly k zastupování tohoto kolektivního zájmu podle organisační normy z r. 1920 zřízeny orgány zvláštní. Tím méně mohl nss uznati za legitimovanou k zastupování těchto zaměstnaneckých zájmů odborovou organisaci, neboť pro její legitimaci nedává ani zákon č. 330/21 ani organisační normy předpisu z 1. července 1920 žádné opory.
Za tohoto stavu věci musil nss stížnosti odmítnouti a neměl proto možnosti přistoupiti ke zkoumání otázky, nebylo-li snad žal. min., upravujíc nově zásadní otázku organisace důvěrnických sborů, povinno jednati ve smyslu § 32 zák. o záv. výborech v dohodě s min. soc. péče. Tím méně měl nss příležitost řešiti otázku, zdali jsou podle § 2 cit. zák. vůbec přípustny změny dosavadních norem o důvěrnických sborech, či zdali jsou takové změny přípustny aspoň potud, pokud se neodchylují od zásad dosud platných a zdali konečná změna provedená výnosem z 30. května 1928, která vyvolala tento spor, jest anebo není ve shodě s těmito zásadami.

Citace:

č. 9247. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 820-822.