Čís. 15580.

Exekuční zabavení prodaného zboží u prodatele nezprošťuje ho povinnosti splniti trhovou smlouvu.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1936, Rv I 2475/34.)
Proti žalobě na splnění kupní smlouvy dodáním prodaného zboží namítl žalovaný prodatel, že plnění se mu stalo nemožným proto, že prodané zboží bylo mezitím zabaveno. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jde jen o to, zda tím, že bylo žalovanému berním úřadem zabaveno celé množství chmele, které v roce 1933 sklidil, nastala pro něho absolutní nemožnost splnění smlouvy o dodání chmele, která by podle § 1447 obč. zák. měla v zápětí zrušení celého závazku žalovaného. Nižší soudy usoudily v tomto směru správně, že tu nelze mluviti o objektivní, absolutní nemožnosti plnění podle § 1447 obč. zák., nýbrž že jde nejvýše o nemožnost subjektivní, relativní. Mohou ovšem nastati případy, kdy jest i při hotových úplatných smlouvách přihlížeti k nastalé změně poměrů a k hospodářské nemožnosti plnění, avšak to předpokládá, že nemožnost nastala událostmi, jež strany sjednávajíce smlouvu nemohly předvídati. Zásadou je, že má býti zachována smlouva platně uzavřená dotud, dokud jest její splnění fysicky možné, třebaže hospodářsky je výsledek plnění pro tu neb onu smluvní stranu pro napotomní změnu poměrů spojen s neočekávanou ztrátou. Zproštění závazku pro hospodářskou nemožnost (nedostižnost) plnění, kterou po případě lze klásti na roveň nemožnosti, jakou má na mysli § 1447 obč. zák., předpokládá, že se plnění stalo pro zavázaného hospodářsky nemožným náhodou, ježto nastaly takové neočekávané a nepředvídané poměry nebo události, že by splnění smlouvy ukládalo povinnému takovou oběť, které na něm nelze rozumně požadovati (srv. rozhodnutí čís. 8992 Sb. n. s.). Žalovanému byl chmel zabaven za dlužné daně v roků 1927, 1930, 1931 a 1932. Mohl a měl proto žalovaný uzavíraje dne 17. prosince 1932 smlouvu o prodeji chmele ze sklizně za rok 1933 při náležité rozvaze a opatrnosti počítati s možností, že berní úřad bude na něm dlužné daně exekučně vymáhati, a to po případě i zabavením sklizně chmelové. Uzavřel-li však smlouvu o prodeji chmele, aniž se ve smlouvě zabezpečil proti možnosti zabavení chmele, anebo proti jejím hospodářským a právním následkům, vzal tím na sebe nebezpečí vyplývající pro něho z této možnosti, a když pak byl chmel skutečně pro dlužné daně zabaven, nemůže z toho žalovaný dovozovati nezávaznost smlouvy. Leč nehledíc k tomu, nemůže býti o absolutní nemožnosti plnění řeči i proto, že mohl žalovaný překážku, která mu bránila splniti smlouvu o prodeji a dodání chmele, odvrátiti dohodou s berním úřadem jako vymáhajícím věřitelem anebo tím způsobem, že by dal bernímu úřadu jinou přiměřenou jistotu nebo že by dlužnou daňovou pohledávku zaplatil. Vytýkajíc, že nižší soudy posuzovaly žalobní nárok neprávem podle čl. 355 a 357 obch. zák., vychází dovolání z předpokladu, že se tato zákonná ustanovení vztahují na případy, kdy smluvník plniti může, ale nechce, nikoliv na případy, kdy se splnění kupní smlouvy stalo nemožným, jak tomu prý je v tomto případě. Bezpodstatnost této výtky plyne již z hořejších vývodů, jimiž bylo dolíčeno, že u žalovaného nešlo o absolutní nemožnost splnění smlouvy.

Citace:

Čís. 15580.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1054-1055.