Č. 10104.

Učitelstvo. — Pojištění pensijní: * Ustanovení § 68 odst. 4 zák. č. 89/20 o pensijním pojištění neposkytuje učiteli veřejné školy národní, který přestoupil do služeb veřejné školské správy ze služby na škole soukromé, nárok, aby mu započtena byla služba na soukromé škole do doby, rozhodné pro nárok na výslužné a jeho výměru.
(Nález ze dne 27. října 1932 č. 15559.)
Věc: Jindřich K. v Š. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zápočet soukromé služby pro pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem ze 12. února 1929 rozhodla zšr v Brně takto: Podáním z 26. září 1928 domáhá se Jindřich K., odborný učitel občanské školy dívčí, zápočtu soukromé služby ode dne 1. září 1921 do dne 7. záři 1922, po kterouž byl pojištěn u zemské úřadovny II. Všeobecného pensijního ústavu v Praze, pro nárok na výslužné a jeho výměru. Ustanovením ve službě školní vstoupil žadatel do služby, vyňaté podle § 2 odst. 3 zák. o pensijním pojištění soukr. zřízenců ve znění zák. č. 89/20 z pojistné povinnosti podle cit. zák. Tímto ustanovením nabývá nároku na normální pensijní zaopatření z pensijního fondu učitelského. Otázku, která doba se započítává učiteli pro nárok na výslužné a výměru výslužného, nutno řešiti jedině na základě služební pragmatiky učitelské a příslušných zákonů, upravujících právní a hmotné poměry učitelstva. Jedině s tohoto hlediska přísluší zkoumati žadatelův nárok. Zšr nevyhovuje tudíž jeho žádosti za zápočet soukromé služby ode dne 1. září 1921 do dne 7. září 1922 pro nárok a výměru pense, jelikož pro toto započtení není zákonného podkladu. Paragraf 35 odst. 1 učitel. zák. toliko ustanovuje, že se výpomocným učitelům, kteří se stali čekateli nebo učiteli a přejdou z pensijního pojištění do pensijního zaopatření podle tohoto zákona, započítává pojištěná služební doba učitelská na veř. školách pro nárok na výslužné a jeho výměru. Z ustanovení § 68 zák. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců č. 89/20 nemůže žadatel odvozovati nějaký nárok na zápočet doby, po kterouž byl pojištěn u zem. úřadovny II. Všeob. pensijního ústavu v Praze, pro nárok na výslužné a jeho výměru, kteréžto výslužné přísluší žadateli z pensijního fondu učitelského. Ostatně nejde o převod prémiové reservy na nového nositele pojištění ve smyslu zák. o pen. pojištění soukromých zřízenců, ale o převod prémiové reservy, nahromaděné u dosavadního nositele pojištění, na zaměstnavatele, uvedeného v § 2 odst. 3 cit. zák., a pro tento převod platí toliko ustanovení § 68 odst. 2 cit. zák., podle něhož jest nositel pojištění v případě, že zaměstnanec, pojištěný u všeobecného pensijního ústavu nebo náhradního ústavu přestoupí do služby vyňaté podle § 2 bodu 3 cit. zák. z pojistné povinnosti, »povinen vydati příslušnému zaměstnavateli, jmenovanému v § 2 bodě 3 cit. zák., prémiovou reservu podle předchozích ustanovení«.
Z tohoto rozhodnutí se Jindřich K. odvolal a dovozoval, že pro rozřešení sporné otázky je rozhodným toliko ustanovení § 68 zák. č. 89/20 a to 4. odstavce. Tento praví, že pojištěnec nabude vůči novému zaměstnavateli zásadně oněch práv, která podle pojišťovacích podmínek nového nositele pojištění odpovídají splaceným částkám. Novým nositelem pojištění jest prý mor. pensijní fond učitelský a sluší nahromaděnou prémiovou reservu rozpočítati na služební léta ve vlastnosti učitele veř. školy tím způsobem, že se započte st-li tolik služebních let, kolik odpovídá převedené reservě prémiové, při základě, jakoby se příspěvek pensijnímu fondu páčil na 6% aktivního platu.
Nař. výnosem zamítlo min. škol. odvolání to z důvodů výnosu jím napadeného, podotýkajíc, že odvolatel nemá zákonného nároku na rozhodnutí otázky, zdali se mu započítává do výslužného i doba soukromé služby. Otázka ta bude řešena, až se bude jednati o výměru odvolatelova výslužného.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Na sporu je otázka, lze-li o ustanovení § 68 odst. 4 zák. o pens. pojištění ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. ex 1907 a cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. ve znění zák. č. 89/20 Sb. opříti nárok st-lův, aby mu školská správa započetla dobu služby na soukromé škole do doby rozhodné pro nárok na výslužné z pens. fondu učitelského či nikoli. Žal. úřad zodpověděl otázku tu, převzav důvody 1. stolice, záporně — v podstatě v úvaze, že nešlo o převod prémiové reservy na nového nositele pojištění ve smyslu cit. zák., nýbrž o převod nahromaděné reservy na zaměstnavatele uvedeného v § 2 odst. 3 cit. zák. a že tedy pro tento případ platí toliko předpis ustanovení § 68 odst. 2 cit. zák. Stížnost naproti tomu tvrdí, že převedením prémiové reservy nejsou vyčerpána ustanovení § 68 cit. zák., naopak, že sluší přihlédnouti k ustanovení 4. odst. paragrafu toho, který vyslovuje, že pojištěnec nabude proti novému nositeli pojištění zásadně oněch práv, která odpovídají podle pojišťovacích podmínek nového nositele pojištění odevzdanému obnosu. Tímto novým nositelem pojištění je prý mor. zemský fond učitelský a bylo prý proto vypočísti počet služebních let odpovídající prémiové reservě a tato léta vpočísti do doby rozhodné pro nárok na výslužné z učitelského pensijního fondu.
Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
Jak patrno z předeslaného, je na sporu výklad 4. odstavce § 68 zák. č. 1/1907 ř. z., resp. cis. nař. č. 138/14 ř. z. ve znění zák. č. 89/20 o pensijním pojištění zaměstnanců ve službách soukromých. Předpis ten dává podle svého znění při změně pojištění pojištěnci proti novému nositeli pojištění zásadně ona práva, která podle pojišťovacích podmínek nového nositele pojištění odpovídají odevzdanému obnosu. Stížnost má za to, že tento předpis dopadá také na st-le, ježto pensijní fond učitelský je »novým nositelem pojištění« st-lova ve smyslu cit. zák. Je tedy zodpověděti otázku, co sluší rozuměti pojmem »nositel pojištění«, resp. »nový nositel pojištění« v uvedeném předpisu.
Cit. zákon zavedl do právního řádu nucené pojištění zaměstnanců ve službách soukromých a svěřil podle §§ 40—72 provedení pojištění toho jednak Všeobecnému pensijnímu ústavu v Praze, zřízenému zákonem č. 92/18, jednak za určitých podmínek (§§ 64, 65, 66) soukromým pensijním ústavům s tím účinkem, že pojištění u nich nahrazuje pojištění u Všeobecného pensijního ústavu. Ústavy tyto nazývá zákon ústavy náhradními. Organisace tato má svůj vznik v základním zákoně č. 1/1907 ř. z., který připouštěl neomezeně náhradní zařízení vedle Všeobecného pensijního ústavu, přešla do novely č. 138/14 ř. z. a zůstala zachována i v zákoně č. 89/20, ovšem s tou změnou, že připuštěno pojištění náhradními zařízeními v omezené míře. Podle této zákonné organisace leží tedy provádění pensijního pojištění v rukou dříve uvedených ústavů, a jsou jen ústavy ty »nositeli« tohoto pojištění ve smyslu zákona o pensijním pojištění. Lze proto rozuměti »nositelem pojištění« také v § 68 odst. 4 cit. zák. toliko ústavy shora zmíněné, a může se ochrana, kterou poskytuje pojištěnci toto místo zákona při změně pojištění, týkati jen pojištěnců u ústavů těch.
Názor tento podporuje znění 1. a 2. odst. § 68 cit. zák. č. 89/20, kterými upravena byla otázka převodu prémiových reserv při přestupu zaměstnance pojištěním povinného ze služby u jednoho zaměstnavatele do služby jiné. Předpisy tyto nahradily prvé 4 odstavce pens. novely č. 138/14 ř. z. a připustily na rozdíl od dosavadního stavu práva také převod prémiových reserv při přestupu pojištěnce do služby vyňaté podle § 2 bodu 3 zák. č. 89/20 a naopak. Na rozdíl od dřívějšího znění uvedených míst § 68, které mluvilo veskrze jen o nositelích pojištění, rozeznává nový zákon v 1. a 2. odstavci § 68 mezi přestupem do služeb, jež zakládají změnu nositele pojištění (odst. 1) a mezi přestupem do služeb vyňatých podle § 2 bodu 3 z pojistné povinnosti (odst. 2). Toliko v případech prvého druhu mluví o nositeli pojištění, kdežto při přestupech druhého druhu nahrazuje pojem »nositele pojištění« obratem »příslušný zaměstnavatel«. Také v § 77, který upravuje kompetenci ve sporech o převod prémiové reservy, rozeznává zákon mezi nositeli pojištění a zaměstnavateli jmenovanými v § 2 bodu 3.
Z toho je jasně patrno, že zákon č. 89/20 zavedl sice převod prémiové reservy také při přestupech pojištěnce od nositele pojištění na vyňatého zaměstnavatele a naopak, že však v případech těchto nezaručil, ponechav znění 4. odstavce § 68 beze změny, pojištěnci nároky, jaké poskytuje uvedený 4. odstavec při přestupech uvnitř téhož druhu pojištění. Nebyl tedy vyňatý zaměstnavatel na roveň postaven po té stránce nositeli pojištění a nevzešla pro něho převodem prémiové reservy povinnost, zhodnotiti přikázanou částku ve prospěch přestoupivšího zaměstnance. Správnost tohoto názoru doložena je i dalším vývinem zákonodárství o pensijním pojištění, který došel výrazu v zák. č. 26/29. Teprve § 114 odst. 4 tohoto zák. upravil otázku, jak má vyňatý zaměstnavatel použiti převedené částky ve prospěch zaměstnance.
Z předeslaného vysvítá, že zák. č. 89/20 nechtěl, aby ustanovení 4. odst. cit. § 68 týkalo se také případů, kde nastala změna pojišťovací povinnosti tím, že pojištěnec vstoupil do služeb, které podle § 2 bodu 3 cit. zák. jsou vyňaty z pojistné povinnosti tohoto zák. a zakládají nárok na pensijní zaopatření podle předpisů týkajících se zaměstnavatele, uvedeného v § 2 bodu 3. Měl proto za účinnosti zák. č. 89/20 nároky jmenované v § 68 odst. 4 jen takový zaměstnanec, který přestoupil sice do služby zakládající změnu v ústavu pojišťovacím, jenž však zůstal i v tomto zaměstnání dále povinným pojištění podle cit. zák., nikoliv však zaměstnanec, který podléhal pensijnímu pojištění podle cit. zák., přestoupil však do služby, vyňaté podle § 2 bodu 3 cit. zák. z pojistné povinnosti tohoto zákona.
Jak nesporno, přestoupil st-1 ze služby na soukromé škole do služeb veřejné školské správy a stal se tím účastným nároku na zaopatřovací požitky z učitelského pensijního fondu, který je ústavem provozovaným nuceným svazkem územním (§ 2 odst. 3 zák. č. 89/20). Nemůže se proto dovolávati podle toho, co dolíčeno, právem předpisu § 68 odst. 4 k odůvodnění nároku na výpočet služební doby odpovídající prémiové reservě a zápočet její do doby rozhodné pro nárok na výslužné jako učitel veřejné školy národní. Je proto stížnost bezdůvodná a nemusil nss zkoumati, zda byl nárok st-lem uplatněný vznesen předčasně k rozhodnutí úřadů školských či nikoliv.

Citace:

č. 10104. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 466-469.