„Na Kuklíku“.

(Zemský trestní soud v Praze.)

Švarný muž zapadl před měsícem do známého hostince „Na Kuklíku“, chtěje douškem piva zchladiti svoji ukrutnou žízeň. Hospoda byla hojně obsazena, jen u jednoho stolu bylo místo. Seděla u něho jakási dáma, jíž se švarný muž obřadně poklonil a zasedl proti ní. Dáma půvabným pokynutím hezké hlavy poděkovala švarnému muži, čímž švarný muž povzbuzen započal s ní řeč, představiv se jí jako obchodník Josef F. ze Solnohradu, který za obchodními záležitostmi přijel do Prahy. Je Čech, Pražák, usedlý v Solnohradě a dováží do alpských zemí naše české výrobky. Je svoboden, solnohradské Němky se mu nelíbí a neodmítl by nějaké české děvče dobře vychované, kdyby mu chtělo dáti svoji lásku a svoji ruku.
Takováhle řeč dojímá každou dívku. Dojmula tedy i mladou dámu, sedící proti němu u stolu, tak, že si po chvíli přisedla ke švarnému muži blíže a tázala se jej, jak by měla jeho nastávající vypadati.
„Stačilo by, kdyby byla tak hezká a milá, jako vy!“ odpověděl roztouženě švarný muž a zahleděl se dlouze do očí mladé dívky, plných naivního šelmovství.
Švarný muž v této příjemné společnosti našel takovou zálibu, že nepřestal na jednom nebo dvou pivech, které měl v úmyslu vypíti, ale dal si pak víno a nabízel je i své nové známosti. Ta odmítla a dala přednost nové grenadině. Švarný muž čím dále tím úžeji vinul se k dívce а k večeru hořel již jako věchet slámy. Bylo čas odejít. Prosil, aby dívka šla s ním. Svolila. Asi hodinu chodili po ulicích, a celou tu hodinu ujišťoval švarný muž hezkou dívku, že se mu líbí, že k ní vzplál zvláštní sympatií a prosil ji, aby šla s ním do hotelu... Dívka odmítala. „Co byste si jen o mně pomyslil?“ zaštkala a utřela si slzičku s očí.
Švarný muž políbil ji na čelo a ujistil ji, že myslí si o ni to nejlepší a že, má-li jej jen trochu ráda, nemůže mu jeho žádost odepříti. Hezká dívka trochu ráda jej měla a tak se konečně spolu odebrali do hotelu „Bavaria“ na Poříčí.
To ostatní je už obvyklé. Když se švarný muž asi za dvě hodiny probudil, jeho společnice byla pryč. Čekal chvíli, maje za to, že se odebrala do ústraní, ale když ani za delší dobu se nevrátila, vyskočil s postele a otevřel skříň, kde visely šaty obou. Její byly pryč. Jat neblahou předtuchou, sáhl do kapsy kabátu. Taška na peníze tam byla, ale v ní všeho všudy jen 700 rakouských šilinků. Ostatní peníze, 100 Kč a 1120 šilinků, zmizely. I oblékl se rychle švarný muž a běžel na policii, kde učinil udání.
Policii podařilo se brzy zadržeti mladou dámu, v níž zjištěna 20letá prostitutka Marie Květová. Přiznala, že švarnému muži peníze z kapsy vzala, když spal; byla by vzala všecky, ale že ji švarný muž byl opravdu sympatický, nechala mu 700 šilinků (asi 2800 Kč), aby měl na cestu a aby byl zticha. Tisícišilinkovou bankovku dala svému bytnému Janu Dvorskému v Husinecké ulici na Žižkově, aby ji proměnil na české peníze, a řekla mu, že peníz ten dostala od jednoho kavalíra. Všecky peníze byly Květové zabaveny a odevzdány švarnému muži, takže týž valné škody neutrpěl.
Květová zasedla minulý týden na lavici obžalovaných před senátem vrch. rady Ed. Součka, aby se zodpovídala ze žaloby, kterou na ni vznesl stát. zástupce Dr. Novotný. Švarný muž nemohl býti vyslechnut, poněvadž je už zase v Solnohradě. Ale nebylo toho třeba, neboť Květová ničeho nepopřela. Byla odsouzena do těžkého žaláře na šest měsíců, a, poněvadž měla u soudu již nějaké škraloupky, bezpodmínečně. —ff—

Citace:

„Na Kuklíku“. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 34, s. 404-405.