Čís. 14183.

Zákon ze dne 22. února 1934, čís. 34 Sb. z. a n. o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti nezaměstnaným.
»Pojistnými premiemi« podle § 2 (1) b) zákona čís. 34/34 Sb. z. a n. rozumí se jen dávky vybírané a placené podle pojišťovací smlouvy, nikoliv však pojistné ukládané a placené podle zákonů o sociálním pojištění.
(Rozh. ze dne 16. února 1935, R II 28/35.)
Vymáhající věřitelka okresní nemocenská pojišťovna v H. vedla proti povinnému k vydobytí příspěvků k sociálnímu pojištění exekuci nucenou dražbou nemovitosti. Prvý soud k návrhu povinného exekuci odložil podle zákona ze dne 22. února 1934, čís. 34 sb. z. a n., vzav na základě konaného šetření za prokázáno, že povinný je ve smyslu § 4 uvedeného zákona nezaměstnán. Rekursní soud změnil usnesení prvého soudu a návrhu na odklad exekuce nevyhověl. Důvody: Přes záporné vyjádření vymáhající věřitelky povolil exekuční soud na návrh dlužníkův odklad exekuce proto, že příspěvky sociálního pojištění, jež vymáhající strana proti dlužníku vymáhá, nejsou pojistnými prémiemi ve smyslu § 2 zák. čís. 34/34 sb. z. a n. Po názoru rekursního soudu rozhoduje právní povaha oněch platů a nikoliv název, neboť zákon nerozeznává, jde-li o pojistné prémie dlužné soukromým pojišťovnám nebo pojišťovnám veřejným. Za pojišťovací příspěvky, které platí z polovice zaměstnavatel a z polovice zaměstnanec, bere na sebe nemocenská pojišťovna risiko nemoci (mateřství a pohřbu) pojištěncova, nemoci jeho příslušníků rodiny a jejich pohřbu, a jde tedy o pojišťovací smlouvu ex lege, kde pojistník přenáší na nositele pojištění nebezpečí a za to platí příspěvky spolu s pojištěncem. Takovéto příspěvky k sociálnímu pojištění sluší zahrnouti pod pojem »pojistné premie«, a bylo by neetické, aby na příklad premie za pojištění dobytčete považována byla za nutnější a naléhavější, než pojistné za pojištění zdraví člověka. Vždyť i ze zákona jde najevo, že ustanovením § 2 zák. čís. 34/34 sb. z. a n. měly býti chráněny nejenom pojišťovny soukromé, nýbrž i také pojišťovny veřejné, aby mohly plniti povinnosti zákonem jim uložené.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu povinného obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Pojistnými prémiemi podle § 2 (1) b) zákona z 22. února 1934 čís. 34 sb. z. a n., který jako výjimečný předpis nutno vykládati přísně, rozumí se podle jeho znění jen dávky vybírané a placené na základě soukromé pojišťovací smlouvy, nikoliv však pojistné, ukládané a placené podle zákonů sociálních. V souzeném případě vymáháno pojistné, vyměřené podle § 175 zákona o sociálním pojištění čís. 221/24 sb. z. a n. v doslovu zákona čís. 184/28 sb. z. a n., jež vzhledem k tomu, co předesláno, nelze považovali za pojistné premie ve smyslu § 2 (1) b zákona čís. 34/34 sb. z. a n., takže platí o pohledávce tohoto pojistného ustanovení zákona posléze uvedeného o odkladu exekuce a nedopadá výjimka § 2 (1) b uved. zákona.

Citace:

č. 14183. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 180-181.