NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9867.

Živnostenské právo: Potřebuje hospodářské družstvo podle zák. z r. 1873 živn. koncese k tomu, aby mohlo svým členům podávati obědy?
(Nález ze dne 30. dubna 1932 č. 7178.)
Věc: František E. v Praze proti zemskému úřadu v Praze o přestupek § 22 živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Měšťanské společenstvo hostinských a výčepníků v Praze oznámilo magistrátu hl. m. Prahy, že v místnostech Anglobanky v Praze provozována jest neoprávněně živnost hostinská a výčepnická, zejména že podává se asi 180 obědů denně. Magistrát hl. města Prahy, když vyšetřil magistrátním okresním, že oznámení to odpovídá ohledně 180 obědů denních pravdě a že hostům, kteří jsou výhradně zaměstnanci banky, podává se lahvové pivo, vyslechl st-le, jako předsedu »Družstva kuchyně zaměstnanců Anglo-československé banky«, který vypověděl k předmětu sporu toto: »Udání společenstva, pokud se týká počtu obědů, souhlasí. Pivo a víno se podává pouze nepatrně. Z nápojů hlavně minerální voda a káva. Družstvo vyváří pouze pro své členy, dříve než někdo — Č. 9867 —
tam dostane něco ke koupi, musí se státi členem družstva. Družstvo jest hlášeno v obchodním rejstříku, koncesi hostinskou nemáme.«
Nálezem magistrátu ze 14. června 1929 uznán byl st-l jako předseda družstva vinným přestupkem § 22 živn. řádu a odsouzen podle § 132 lit. a) téhož řádu k pokutě 400 Kč ve prospěch státní pokladny, pro případ nedobytnosti k vězení na dobu 40 dnů a to z těchto důvodů: »Provedeným vyšetřováním i doznáním předsedy »Družstva kuchyně zaměstnanců Anglo-československé banky« bylo zjištěno, že družstvo toto provozuje ve velkém rozsahu živnost hostinskou a výčepnickou, tak zejména podáváním až 180 obědů denně, čepováním lihovin, vařením kávy, nemajíc k tomu potřebné koncese hostinské a výčepnické, jak přikazuje společenstevní zákon z r. 1873 č. 70 ř. z. v § 92, že chce-li některé společenstvo provozovati nějakou živnost, k níž jest potřebí povolení (koncese) od státu, má si k tomu vyžádati povolení podle nařízení o tom vydaných.«
V odvolání proti tomuto nálezu uvedl st-l, že není správné a že také nedoznal, že »Družstvo kuchyně zaměstnanců Anglo-československé banky« provozuje ve velkém rozsahu živnost hostinskou a výčepní, neboť provoz jeho omezen jest výlučně na členy družstva, obědy podávají se za režijní ceny bez úmyslu, směřujícího k trvalému dosažení zisku. Vadu řízení shledával st-l v tom, že uvedené skutečnosti nebyly ani uváženy, ani ve správním řízení zjištěny.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání st-lovu vyhověno z důvodů rozhodnutí I. stolice, jelikož skutková povaha přestupku jest zjištěna oznámením společenstva hostinských a vlastním doznáním strany. K vývodům odvolání podotkl žal. úřad, že podle § 92 zák. z r. 1873 č. 70 ř. z. musí si družstva vymoci požadovanou koncesi i tenkráte, když čepují pouze pro své členy, nehledě k tomu, zdali provozování to sluší považovati za živnostenské čili nic.
O stížnosti uvážil nss:
Žal. úřad vyslovil, že podle § 92 zák. č. 70/1873 musí si družstvo vymoci požadovanou koncesi i tenkráte, když čepuje pro členy, nehledě k tomu, zdali provozování to sluší považovati za živnostenské čili nic. Stížnost naproti tomu jest názoru, že družstvo jest povinno ve smyslu cit. § 92 vymoci si koncesi jen tehdy, jestliže provozuje živnost koncesovanou.
Nss musil dáti stížnosti za pravdu.
Paragraf 92 zák. z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. ustanovuje, že chtělo-li by některé společenstvo provozovati zaměstnání nějaké, k němuž podle zákona potřebí je povolení (koncese) od státu, je povinno vyžádati si k tomu povolení dle nařízení o tom vydaných. Toto zákonné ustanovení praví tedy k věci, o niž jde, toliko, že tam, kde je povolení od státu ku provozování určitého zaměstnání zapotřebí, jest i společenstvo povinno povolení to si opatřiti, neustanovuje však — jak žal. úřad za to má — že společenstvo je povinno vyžádati si povolení od státu i tehdy, hodlá-li provozovati činnost, pro niž jinak povolení od státu zapotřebí není. Není proto možno z § 92 zvláštní požadavek povolení od státu vyvozovati. Žal. úřad vykládaje si nesprávně ustanovení § 92, nezkoumal, zda zaměstnání, o které se jedná, je jinak právním řádem na povolení od státu vázáno, totiž zda družstvem provozované zaměstnání vyžaduje opatření hostinské a výčepnické koncese. Tím zůstala skutková podstata neúplnou a trpí proto nař. rozhodnutí, na ní spočívající, vadou řízení. Nezbylo tedy než nař. rozhodnutí zrušiti a to vzhledem k tomu, že vadnost řízení přivoděna byla mylným právním názorem žal. úřadu, pro nezákonnost.

Citace:

č. 9867. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 870-872.