NPD documents search: České právo, 6 (1924)

Č. 6688.

Vojenské věci: Je-li pro jmenování gážisty mimo hodn. třídu (poddůstojníka z povolání) důstojníkem podle platných předpisů podmínkou nejen zkouška, nýbrž i prakse, jest ve smyslu § 6 lit. A. č. 3 zák. č. 195/1920 rozhodnou ona z obou těchto podmínek, jež má ve smyslu předpisů o jmenování dovršiti kvalifikaci pro jmenování to potřebnou.
(Nález ze dne 28. června 1927 č. 14018).
Věc: Alois Z. v T. (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany stran zápočtu služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l nastoupil v býv. armádě rak.-uh. presenční službu dne 12. prosince 1901, sloužil pak jako důstojník z povolání, byl dnem 1. dubna 1914 přidělen garnisornímu soudu v Mostaru jako zapisovatel a dnem 1. května 1916 jmenován akcesistou kanceláře voj. soudu, t. j. vojenským úředníkem XI. hodn. třídy. Do čs. armády byl převzat v této hodnosti 9. dubna 1919 a byl jmenován dnem 1. listopadu 1919 nadporučíkem a dnem 1. listopadu 1921 kapitánem kancelářské soudní služby. Hospodářská správa divisního proviantního skladu v T. čítala při propočtení celkové služ. doby st-li do let důstojnických plně dobu od 1. října 1914 jako dne ukončení 6měsíční praxe, předepsané pro jmenování akcesistou, tak že mu při zařadění do IX. hodn. třídy 3. plat. stupně dnem 1. ledna 1921 vybýval 1 rok, 8 měsíců a 24 dnů jako doba započítatelná pro postup do vyšších požitků od 1. ledna 1921, a vyplácela mu provisorně služ. požitky resultující z tohoto propočtení a za- řadění. Skupina pro přezkoušení osobních výkazů při voj. odborné účtárně v Praze přiznala st-li dne 15. července 1925 plné započtení doby od 1. října 1914 do 30. dubna 1916 toliko pro poměr gážisty mimo hodn. třídu a důsledkem toho jako vybývající započítatelnou dobu pouze 9 měsíců a 26 dnů z důvodu, že v kmenovém listu st-lově je zaznamenána pouze praxe a nikoliv také zkouška, načež výše jmenovaná hospodářská správa výměrem z 11. září 1925 předepsala st-li k náhradě částku 3929 Kč 92 h, o kterou mu bylo vyplaceno na požitcích více, než mu dle přezkoušeného a opraveného osobního výkazu přináleželo.
Rozklad, jejž st-l proti opravě osobního výkazu podal, byl nař. rozhodnutím zamítnut.
Stížnost vytýká, že § 6 lit. A č. 3 zák. č. 195/1920 i § 30 vl. nař. č. 10/1924 přiznává plné započtení služby poddůstojnické do let důstojnických nejen od vykonání stanovené zkoušky, nýbrž i od vykonané stanovené praxe a že st-li, poněvadž byl jmenován dnem 1. května 1916 akcesistou pouze na základě této praxe beze zkoušky, ačkoliv se ji podrobiti chtěl, přísluší toto plné započtení již od dokončení praxe, třebaže služební předpis A - 64 stanoví jako podmínku pro jmenování to i odbytí zkušební praxe i vykonání zkoušky.
Nss uvážil o stížnosti toto:
§ 6 lit. A č. 3 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. stanovil, že aktivním důstojníkům, vyšlým z řad gážistů mimo hodn. třídy a z poddůstojníků z povolání, počítá se služ. doba od vykonání stanovené zkoušky nebo po praxi (kursu) s prospěchem vykonané celá do let důstojnických, vyjímajíc jeden rok čekatelský. Toto ustanovení bylo upraveno vzhledem k zmocnění, danému vládě článkem XII. zák. z 4. července 1923 č. 152 Sb., předpisem § 30 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. z roku 1924 v tom směru, že se důstojníkům vyšlým z řad býv. gážistů mimo hodn. třídu nebo poddůstojníků z povolání počítá doba činné voj. služby ode dne vykonání odborné zkoušky, resp. ode dne úspěšného ukončení předepsané služ. praxe celá pro poměr důstojnický. (Jinak čítá se doba předchozí voj. služby pro poměr důstojnický dle § 6 cit. zák. čtyřmi, dle § 30 cit. vl. nař. pěti měsíci za jeden rok.).
Ve shodě s těmito předpisy a právním názorem, vysloveným v nál. Boh. 2032/23 adm., že praží s prospěchem vykonanou ve smyslu cit ustanovení jest rozuměti praxi požadovanou předpisy vojenskými pro dosažení vyššího postavení ve voj. správě, stanovil žal. úřad ve směrnicích vydaných k požitkovému zák. č. 195/20 a jeho novele č. 152/23, jakož i k prov. nař. č. 10/24 a uveřejněných ve věcném věstníku z r. 1924 čl. 283 pod bodem 157, že se této kategorii důstojníků počítá doba ztrávená v činné voj. službě před jmenováním poručíkem ode dne úspěšně vykonané odborné zkoušky nebo předepsané služ. praxe plně pro poměr důstojnický toliko tehdy, byla-li tato zkouška nebo praxe podmínkou podle příslušných předpisů pro příslušný obor služby, resp. pro služ. kategorii, v níž dotyčný gážista, byv jmenován důstojníkem, resp. voj. úředníkem v XI. třídě hodn., konal skutečně službu.
Posléze uvedené ustanovení směrnic z r. 1924 (bod 157) bylo pak doplněno ustanovením, na něž se žal. úřad odvolává a které bylo uveřejněno ve věstníku z r. 1925 č. 11 čl. 126 v tomto znění: »Podle služ. předpisu A - 64 čl. IX. mohl a může býti vzat v evidenci pro jmenování kancelářským soudním důstojníkem jen ten poddůstojník (nyní rotmistr) z povolání, který vykonal zkušební praxi u voj. div. soudu a zkoušku pro voj. soudní kancelářské důstojníky. Jest tudíž pro započtení služby rotmistra (poddůstojníka z povolání) pro poměr důstojnický podle ustanovení § 30 vl. nař. č. 10/1924 rozhodující den vykonání odborné zkoušky, nezíská tudíž ukončením předepsané zkušební praxe bez vykonání odborné zkoušky zmíněná kategorie důstojnictva žádných výhod. Těmto gážistům, jakož i gážistům povýšeným na důstojníky kancelářské soudní služby bez vykonání skušební praxe započítá se plně do let důstojnických teprve doba ode dne povýšení na důstojníka «
Nss neshledal, že by právní názor v tomto ustanovení vyslovený a žal. úřadem v nař. rozhodnutí použitý nebyl v souhlasu se zákonem a s ustanovením § 30 vl. nař. č. 10/1924.
§ 6 zák. č. 195/1920 praví doslovně »co vykonání stanovené zkoušky nebo po praxi (kursu) s prospěchem vykonané« a § 30 nař. č. 10/1924 pouze parafrázuje toto ustanovení, při čemž používá místo slova »nebo« slova »resp.«. Tato alternativa neznamená podle znění zákona i podle účelu jím sledovaného, jak byl shora vyložen, nic jiného a nic více, než že plné čítání služ. doby do let důstojnických má nastati buď od zkoušky anebo od praxe podle toho, je-li ve smyslu předpisů vydaných o jmenování té které kategorie důstojníků (voj. úředníků) podmínkou pro jmenování buď pouze zkouška anebo pouze praxe.
Smysl, který dává ustanovení tomu stížnost, byl by správný pouze tam, kde by předpis o jmenování požadoval jako podmínku pro jmenování rovněž alternativně buď zkouškou nebo praxi. Požaduje-li však jako podmínku obojí, i zkoušku i praxi, jest ve smyslu § 6 lit. A č. 3 zák. č. 195/1920 rozhodnou ona z obou těchto podmínek, jež má ve smyslu předpisů o jmenování kvalifikaci potřebnou pro povýšení dovršiti čili kvalifikaci plnou teprve založiti.
Je-li tedy jako podmínka pro povýšení předepsáno vedle vykonání určité zkoušky též odbytí praxe po této zkoušce, jest podmínkou praxe, má-li však zkouška následovati teprve po praxi, jest podmínkou zkouška. Dosud platící rak.-uh. služ. předpis A 64 stanoví v tomto směru v čl. IX., že jako čekatel na místa úředníků voj. soud. kanceláří může býti vzat v evidenci pouze poddůstojník z povolání, který se mimo jiné (úřednický certifikát nebo aspoň 12 let činné služby) podrobil zkušební praxi u některého voj. soudu a potom vykonal zkoušku pro voj. soudní kancelářské úředníky (bod 5).
Dle toho, co bylo předem uvedeno, jest tedy v daném případě podmínkou rozhodnou pro povýšení ve smyslu služ. předpisu A - 64 zkouška, kterou musí praxe i ostatní předepsané podmínky předcházeti, i jest ve smyslu § 6 zák. č. 195/1920 a § 30 vl. nař. č. 10/1924 rozhodnou pouze zkouška a nikoli praxe. St-l vykonal předepsanou praxi, byl však jmenován akcesistou s prominutím předepsané zkoušky. Bylo-li však dle toho, co právě řečeno, vykonání zkoušky ve smyslu zák. č. 195/1920 podmínkou nároku na plné započtení služ. let pro poměr důstojnický, pak nelze přiznati nároku toho tomu, kdo podmínky té nesplnil, ať mělo toto nesplnění důvod jakýkoli.

Citace:

č. 3605. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 522-526.