NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2649.

Chudinství (Čechy): I. * Základem pro vyměření chudinského procenta z veškerých dobrovolných dražeb je cena, za kterou dražená věc byla vydražena, nikoliv hodnota její. — II. * Není povinnosti platiti z chudinského procenta úroky z prodlení.
(Nález ze dne 15. září 1923 č. 15 201.)
Věc: Obec Králův Dvůr, Beroun, Hýskov, Jarov, Podčáple, Tetín a Zdejcina (adv. Dr. Jos. Schlecht z Prahy) proti ministerstvu vnitra (za zúčastněnou Praž. železář. společnost adv. Dr. Frant. Zvoníček z Prahy) stran chudinského procenta.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 23. září konána v Berouně z příkazu tamního soudu dobrovolná soudní dražba pozemkového, domovního a důlního majetku České montanní společnosti v likvidaci. K dražbě dostavil se jediný dražitel, zástupce Pražské železářské společnosti, jenž vydražil všechen majetek České montanní společnosti za vyvolací cenu 8 milionů korun.
Na chudinském procentu z výtěžku této dražby participuje celá řada obcí v několika okresích. O rozvržení této dávky, které naráželo na velké obtíže, poněvadž dražbu nepředcházel odhad jednotlivých entit, a nebylo proto možno zjistiti, jaká tangenta úhrnného obnosu připadá na jednotlivé obce, vzešel mezi Pražskou železářskou společností a zúčastněnými obcemi spor, který projednáván byl jednak u úřadů samosprávných, jednak u úřadů politických, až konečně nálezy býv. správního soudu vídeňského z 31. prosince 1917 č. 6209 a 6205 uznáno, že k předepsání a rozvržení dávky povolány jsou úřady politické. Proto min. vnitra nařídilo nové projednání věci. Při poradě všech interesentů, svolané k stanovení klíče pro rozvržení chudinského procenta mezi zúčastněné obce osp-ou v Hořovicích na 15. dubna 1919 obce tyto vznesly nárok, 1. aby chudinské procento vyměřeno bylo místo z 8 000 000 K z 25 000 000 K, kterážto částka vzhledem k tomu, že částka 8 000 000 K zřejmě a doznaně neodpovídala hodnotě vydražených realit, byla na základě jednání s Pražskou železářskou společností vzata finanční správou státní za základ pro vyměření poplatku z převodu vydražených nemovitostí; 2. aby zapraveny byly také úroky z prodlení z dávky 80 000 resp. 250 000 K od doby splatnosti chudinského procenta, t. j. ode dne dražby.
První stolice žádání ad 1. vyhověla, nároku na úroky z prodlení však neuznala, poněvadž není žádného výslovného zákonného předpisu, který by stanovil povinnost placení úroků z prodlení z chudinského procenta ode dne dražby; ježto určení podílu jednotlivých zúčastněných obcí na dávce podle min. nařízení z 20. srpna 1855 č. 146 ř. z. je podmíněno rozhodnutím osp-é, byl by požadavek úroků z prodlení odůvodněn teprve od doby, až rozhodnutí to nabude právní moci.
Proti rozhodnutí I. stolice v bodě 1. podala rekurs Pražská železářská společnost, namítajíc, že bylo za základ vyměření chudinského procenta vzíti toliko výtěžek dražby per 8 mil. K, v bodě 2. odvolala se z něho obec Králův Dvůr.
Zsp rozhodnutím z 21. října 1921
1. vyhověla rekursu Praž. žel. spol. a zrušujíc výměr první stolice vyslovila, že za základ vyměření chudinského procenta jest vzíti 8 000 000 K, za který Praž. žel. spol. nemovitosti v dobrovolné dražbě dne 23. září 1909 vydražila, jelikož dle § 1 nař. z 20. srpna 1855 č. 146 ř. z. jednoprocentní dávku chudinskou z dobrovolných dražeb sluší vypočísti z hrubého výtěžku. Poukazuje-li první stolice na to, že při vyměřování poplatků z převodu orgány finančními zjištěno, že nejvyšší podání v oné dražbě bylo fingováno, t. j. že peníz vydražený byl stanoven částkou daleko nižší nežli vskutku bylo zaplaceno, a že proto za základ převodního poplatku byla vzata hodnota vydražených objektů částkou 25 milionů korun, přehlíží, že toto zjištění, učiněné v řízení finančně správním, může míti platnost jen pro stanovení poplatku převodního, nikoli pro určení chudinského procenta. Námitky zúčastněných obcí proti správnosti soudního řízení dražebního mohly by býti uplatněny jenom u příslušného úřadu;
2. nevyhověla odvolání obce Králův Dvůr stran úroků z důvodů první stolice.
Z rozhodnutí toho v bodě 1. odvolaly se všechny dnešní st-lky, obec Králův Dvůr pak také z výroku ad 2.
Min. vnitra nař. rozhodnutím rekursy ty z důvodů II. stolice zamítlo jako bezdůvodné.
O stížnosti podané do rozhodnutí tohoto obcemi Královým Dvorem, Berounem, Hýskovem, Jarovem, Podčáplemi, Tetínem a Zdejcinou nss uvážil:
Na sporu jsou dvě otázky:
1. má-li za základ pro vyměření chudinského procenta vzat býti výtěžek docílený při dražbě nemovitostí býv. České montanní společ nosti per 8 000 000 K či hodnota těchto nemovitostí, jak byla v řízení o předpis poplatku z převodu uznána Praž. žel. společností částkou 25 000 000 K;
2. je-li vydražitelka povinna z předepsaného chudinského procenta zapraviti úroky z prodlení ode dne dražby.
ad 1. Stížnost v prvním směru v podstatě dovozuje, že chudinské procento vyměřiti jest podle analogie poplatků ze skutečné hodnoty vydražených objektů, tou však není zde fingovaná vyvolací cena 8 milionů K, nýbrž částka 25 000 000 K, kterou Praž. žel. spol. v řízení o předepsání poplatku z převodu jako hodnotu vydražených realit sama uznala; vytýká pak nař. rozhodnutí také vadnost řízení, poněvadž k námitkám v tom směru v administrativním řízení vzneseným nebylo přihlédnuto a nebylo o nich konáno žádné šetření.
Nss uvažuje o těchto námitkách neshledal potřebu zkoumati, zda chudinské procento má po stránce finančněprávní povahu poplatku a zda tedy bylo by vůbec přípustno použíti na ně analogicky předpisů pro poplatky daných. Neboť tato analogie je dojista vyloučena aspoň potud, pokud jsou tu specielní předpisy o chudinském procentu zvlášť. A takové předpisy zejména po stránce dnes sporné vydány byly.
Stížnost písemná shledává jediný právní podklad pro řešení sporné otázky v ustanovení § 21 lit. a) čes. chud. zákona z 3. prosince 1868 č. 59 z. z. resp. z 13. května 1896 č. 46 z. z., z jehož ustanovení dovozuje, že chudinské procento platí se nikoli z nejvyššího podání, nýbrž z »prodeje«, tedy z právního jednání cestou veřejné dražby uskutečněného.
Chudinský zákon však chudinského procenta nezavedl, nýbrž uvádí je jako dávku již na jiném podkladě existující mezi běžnými příjmy základního jmění chudinského fondu. Otázku po předmětu a základu výměry chudinského procenta nelze tedy řešiti na podkladě chudinského zákona, nýbrž na základě oněch předpisů starších, které chudinským zákonem zůstaly nedotčeny.
Chudinské procento zavedeno bylo dvor. reskriptem pro všechny dědičné země ze 6. června 1761 č. 586 (zák. Josefa II. sv. IV. str. 67), jehož se také stěžující si strany při veřejném ústním líčení dovolaly. Reskript ten ustanovoval, že má »von allen Licitationen (ausser in Exekutions u. Kridafällen) 1 % des Verkaufes zur Armenkassa gezogen werden«. Mluví-li se tu o »1% des Verkaufes«, nelze tímto slovem rozuměti nic jiného, nežli »der Verkaufssumme«, tedy jedno procento z prodejní ceny vydraženého objektu. Že jenom takto dlužno ustanovení ono pojímati, je patrno i z pozdějších předpisů věci se týkajících. Nařízení pro Čechy z 11. dubna 1781 (Kropatschek sv. 1 str. 266) nařizuje, že ze všech licitací mimo případy exekuce a konkursu 1 procento »von dem Betrage des Verkaufs für die Prager Armenkassa durchgehends eingezogen werden soll«. Dekret dvorské kanceláře z 1. dubna 1814 na české zemské gubernium (Kropatschek — Goutta sv. 34 č. 62 str. 133) ustanovuje, že chudinské procento jest vždy jen »von derjenigen Summe abzunehmen, welche dem Verkaufer nach Abschlag der auf der licitierten Realität haftenden Lasten u. Schulden von dem gelösten Kauf- schillinge übrig bleibt«. Stejný předpis má pak gub. nařízení pro Čechy z 20. října 1825 sb. zák. prov. sv. 7. č. 166 str. 333 o zavedení a za řízení chudinských ústavů v Čechách. Srážení pasiv ze základu vyměřovacího prohlásil sice dekret dv. kanceláře z 24. března 1837 sb. z. s. č. 187 str. 117, vydaný pro Čechy a Moravu, za nesprávné, jinak však na ustanoveních dv. dekretu z 1. dubna 1814 a gub. nař. z 20. října 1825 ničeho nezměnil. Souhlasně s uvedenými předpisy také min. nař. z 20. srpna 1855 č. 146 ř. z. označuje chudinské procento jako dávku, která »von dem Erlöse des Verkaufes abgenommen wird«. Jenom mimochodem budiž podotknuto, že také dekret ústř. fin. dv. komise z 25. dubna 1812 na vládu dolnorakouskou (sb. z. pol. sv. 38 č. 58 str. 209) a dekret ústř. organ. dv. komise z 24. června 1817 (sb. zák. pol. sv. 45 č. 88 str. 160) pro Tyroly stanovily, že chudinské procento vyměřovati jest »von den eingehenden Kaufschillingsgeldern«, »von dem Betrage des eingegangenen Kaufschillings«.
Podle těchto předpisů má tedy chudinské procento povahu dávky, kterou povinen jest platiti ten, kdo věc cestou dobrovolné veřejné dražby prodal, a to patrně jako ekvivalent za výhody, které mu tento způsob prodeje, uskutečnitelný jenom za pomoci veřejných orgánů, skýtá. Proto pak prohlašují předpisy ony za základ pro výměru oné dávky peníz, kterého se z dražby dostane prodávajícímu, tedy výtěžek dražby, cenu prodejní, za kterou dosažená věc byla vydražena. Jenom tato prodejní cena vyjádřená nejvyšším podáním, za něž byla věc přiklepnuta, je základem pro vyměření chudinského procenta, nikoli skutečná hodnota věci. Tím vysvětluje se také, že výše uvedené předpisy nemají žádného ustanovení ani poukazu, jakým způsobem měla by se hodnota dražené věci k účelu vyměření chudinského procenta případně zjišťovati.
Za uvedeného právního stavu je tedy v daném případě rozhodnou jediné cena docílená při veřejné dražbě 8 000 000 K. Jakou skutečnou hodnotu vydražené nemovitosti měly, je lhostejno a proto nezáleží také na tom, jakou částkou vzaty byly za základ pro vyměření poplatku z převodu úřady finančními. Vzhledem k tomu nelze také pokládati za podstatnou vadu řízení, nebral-li žal. úřad zřetele na to, že výtěžek dražby neodpovídá pravé hodnotě vydražených realit, a hodnotu tu, jak zjištěna v řízení poplatkovém, nevyšetřoval.
ad 2. Pokud stížnost uplatňuje nárok na úroky z prodlení z předepsaného chudinského procenta, bylo možno zabývati se jí toliko, pokud je podána obcí Kr. D. Neboť ostatní stěžující si obce se v tomto směru ze zamítavého rozhodnutí osp-é z 15. června 1921 neodvolaly a domnělý svůj nárok pořadem stolic správních neprovedly, takže námitky jejich jsou dle § 5 zák. o ss nepřípustny. Námitky obce Kr. D. shledal pak nss bezdůvodnými.
Ustanovení § 1333 o. z. o. o povinnosti platiti úroky z prodlení platí jenom pro obor práva soukromého. Pro pohledávání veřejnoprávní takové všeobecné normy není; naopak byla tu povinnost k placení úroků z prodlení stanovena jenom specielními zákony pro určité druhy dávek (srv. na př. zák. z 9. března 1870 č. 23 ř. z., z 16. března 1921 č. 116 Sb., z 12. srpna 1921 č. 329 Sb.). Kde takového specielního ustanovení není, nelze úroků z prodlení požadovati. Pokud se týče chudinského procenta, není ani v předpisech shora citovaných, které dávku tuto upravují, ani v jiném zákoně stanovena povinnost, dlužnou dávku zúročiti.
Jeví se tedy stížnost i v tomto bodě bezdůvodnou.

Citace:

č. 2526. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 337-338.