NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15032.

Namítl-li žalovaný ve sporu k započtení vzájemnou pohledávku, a bylo-li uznáno, že namítaná protipohledávka není po právu do výše žalobní pohledávky, a domáhá-li se pak dřívější žalovaný v novém sporu — Čís. 15032 —
proti dřívějšímu žalobci zaplacení plné vzájemné pohledávky, jest zde až do výše dřívější žalobní pohledávky překážka rozepře zahájené, po případě rozsouzené.
(Rozh. ze dne 12. března 1936, Rv I 339/36.)
Proti žalobě na zaplacení 28000 Kč vznesli žalovaní námitku rozepře zahájené (rozsouzené), pokud jde o částku 3398 Kč 15 h a přednesli v tomto směru, že ve sporu, který vedli proti nynějšímu žalobci o 3398 Kč 15 h, namítl žalovaný (nynější žalobce) započtením pohledávku 28000 Kč, o níž bylo uznáno nyní již pravoplatně, že po právu do výše 3398 Kč 15 h nepozůstává. Prvý soud žalobu zamítl; otázkou námitky rozepře zahájené (rozsouzené) se vůbec nezabýval. Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu, odmítl žalobu co do částky 13000 Kč pro zmatečnost podle § 477 čís. 3 c. ř. s., jinak potvrdil napadený rozsudek. Námitku rozepře zahájené a rozsouzené neuznal důvodnou. Důvody: V dřívějším sporu nynějších žalovaných byl žalován žalobce společně s Aloisem B-em jako solidární spoluzavázaný o zaplacení částky 3398 Kč 15 h s přísl. a namítl se spolužalovaným Aloisem B-em ke kompensaci se zažalovanou pohledávkou protipohledávky v částce 15000 Kč. Jest tedy zřejmo, že tyto ke kompensaci namítnuté protipohledávky jsou co do důvodu i výše totožné s pohledávkami, jejichž zaplacení se žalobce domáhá přítomnou žalobou. S druhé strany však nedostává se totožnosti stran v obou sporech, neboť v přítomném sporu vystupuje jako žalobce pouze Antonín B., kdežto v dřívějším sporu byl vedle něho spolužalován též Alois B., který vedle prvjmenovaného, tedy společně s ním, námitku započtení protipohledávek shora zmíněných vznesl. Z tohoto důvodu není námitka litispendence důvodnou.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího i prvého soudu co do částky 3398 Kč 15 h a žalobu v této části odmítl.
Důvody:
Dlužno se zabývati z úřadu (§§ 233 a 240 odst. 3 c. ř. s.) námitkou zahájené rozepře co do částky 3398 Kč 15 h, kterou žalovaná strana v řízení první stolice uplatňovala, o níž však rozhodl teprve odvolací soud, kdežto první soud se jí vůbec nezabýval. V příčině této námitky nejde proto o souhlasná usnesení soudů nižších stolic, která by dovolací soud nemohl přezkoumati (viz rozhodnutí čís. 8229 Sb. n. s.). Dřívější spor, jehož se odvolací soud v této příčině dovolává, byl pravoplatně skončen rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 29. března 1935, jímž dovolání nebylo vyhověno. V onom sporu bylo pravoplatně rozhodnuto, že žalovaní Antonín B. (nynější žalobce) a Alois B. jsou povinni zaplatiti žalující straně (nynější žalované straně) rukou společnou a nedílnou částku 3398 Kč 15 h s přísl. a že až do výše této částky namítané protipohledávky žalovaných 13000 Kč a 15000 Kč nejsou po právu. V příčině dílčí částky 3398 Kč 15 h z nyní zažalovaných pohledávek, bylo tudíž již v onom sporu, a to nyní již pravoplatně rozhodnuto (§ 411 c. ř. s.), že tato částka nynějšímu žalobci a Aloisu B. nepřísluší. Neprávem vylučuje odvolací soud totožnost stran proto, že prý v tomto sporu vystupuje jako žalobce pouze Antonín B., kdežto ve sporu C byl vedle něho spolužalován též Alois B., neboť stačí, že v příčině nyní zažalovaných a tehdy k započtení namítaných pohledávek bylo ve sporu C i proti nynějšímu žalobci jednáno a pravoplatně rozhodnuto, že nejsou po právu částkou 3398 Kč 15 h; žádá-li nyní žalobce zaplacení pohledávek, které namítal společně s Aloisem B-em ve zmíněném sporu k započtení, od strany, která v onom sporu vystupovala jako žalobkyně, v plné jejich výši, pak musí proti sobě nechati platiti námitku zahájené (nyní již rozsouzené) rozepře i co do celé částky 3398 Kč 15 h s přísl. Z těchto úvah vyplývá, že v tomto sporu a ve sporu C jde co do částky 3398 Kč 15 h o totožnost nároku a totožnost stran, která zůstává nedotčena tím, že v posledním sporu byl s nynějším žalobcem spolužalován též Alois B. V příčině této částky šlo tudíž v době vynesení rozsudku soudů nižších stolic o zahájenou rozepři, ke které bylo z úřední moci přihlížeti; pokud soudy nižších stolic o žalobním nároku co do této částky věcně rozhodly, bylo z podnětu podaného dovolání podle § 475 poslední odstavec a § 513 c. ř. s. v příčině této částky rozsudky nižších soudů zrušiti a žalobu odmítnouti.

Citace:

č. 15032. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 305-307.