Č. 4045

Pensijni pojišťování * Zaměstnanec, který v textilní továrně vyhotovuje dle předloženého mu nákresu skizzy, jež přizpůsobuje tak, aby vyhovovaly potřebě továrny, je převážně duševně činným a je podroben pojistné povinnosti pensijni dle § 1, odst. 2 lit. a) zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. — II. Relevéři zaměstnaní v průmyslu textilním, jichž činnost záleží v tom, že po zakalení vytlačují reliéf na ocelový valčík, tento zakalí, přiříznou a čistí, nevykonávají práce převážně duševní a nejsou podrobeni pojistné povinnosti pensijni po rozumu cit předpisu. — III. * Pantografista, jehož činnost záleží v tom, že na pantografickém stroji kresbu desky obtahuje a tím na válec přenáší, nepodléhá z téhož důvodu pensijni pojistné povinnosti.
(Nález ze dne 21. října 1924 č. 17 866.)
Věc: Firma K., spojené továrny textilní v J. (adv. Dr. Frant. Pařez z Dvora Králové) proti ministerstvu sociální péče (ministerský rada Dr. Bronislav Wellek, za súčastněný všeobecný pensijni ústav v Praze, tajemník Dr. Jan Gallas a za zaměstnance stěžující si firmy adv. Dr. Josef Josífek z Prahy) o pensijni pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pokud se týká rytců, relevérů, moletérů, rytců ploten, pantografistů, pak zaměstnance Jana H. pro nezákonnost, pokud se týká pensijní povinnosti Karla H. za dobu od 1. ledna do 30. června 1921 pro vady řízení; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Rozhodnutím z 28. listopadu 1922 zamítla zsp v Praze námitky stěžující si firmy, podané proti výměrům zemské úřadovny I. Všeobecného pensijního ústavu v Praze, týkajícím se pensijní pojistné povinnosti řady zaměstnanců st-lčiných, mezi jinými i: rytců: Jana M., Václava Č., Josefa P., Roberta E., Josefa P., Štěpána P., Ignáce H., Josefa R,, Antonína Si, revelérů: Antonína R., Rudolfa D., moletérů: Karla V., Adolfa Sp., Bohumila N., Františka H., rytců ploten: Oldřicha V., Josefa K., pantografistů: Karla Z., Josefa K., Karla D., Jana M., Ru- dolfa F., a zaměstnanců: Jana H., Františka P., Karla H., Bohumila H., Ludvíka B., Františka B., a Bedřicha O., kteří vesměs od 1. ledna 1921 ve svém zaměstnání u stěžující si firmy prohlášeni byli povinnými pensijním pojištěním dle zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. Rovněž zamítnuty námitky proti výměrům' téže úřadovny, jimiž vysloveno, že stěžující si firma povinna je platiti za rytce Antonína J., Šimona L., Františka K., moletéra Čeňka P., a rytce ploten Jindřicha Š., příspěvky ve prospěch fondu pro podporu potřebných nezaměstnaných. V důvodech rozhodnutí toho uvedeno: »Práce rytců záleží v tom, že vyhotovují přesné kopie výkresů a vyrývají nákresy přesně dle výkresů do válců. Relevéři obdrží z ryteckého oddělení vyrytou ocelovou moletu, kterou zakalí a pak na stroji vytlačí reliéf, k výpomoci mají přiděleny pomocné síly. Práce moletérů spočívá v tom, že přijmou reliéfy a výkres se vzorkem, dle něhož na válci pracují; mají rovněž přiděleny pomocné síly. Rytci ploten zvětšují výkresy jim přidělené na zinkové plotny nejdříve v temné komoře obtažením vrženého stínu vzoru, pak ručním zdokonalením zvětšené kresby a pak vyrytím do zinkové plotny. Pantografisté přenášejí na pantografickém stroji zmenšenou kresbu na válec. Všechny tyto práce dlužno považovati za převážnou měrou duševní. Jan H. jest zaměstnán při leptání vzorkových válců, jich měřením a vydáváním materiálu pro rytebnu. Fantišek P. vyhotovuje dle nákresů skizzy buď obkreslováním neb dle vlastního návrhu. Karel H. je mistrem ve várně barev a provádí přidělenými silami objednávky barev, dohlíží na správné jich provedení. Bohumil H. moletuje ocelové válce a má přiděleného 1 dělníka. Ludvík B., František B., a Bedřich D. jsou zaměstnáni v úpravně vyplňováním vignet. Frt. B. koná od 12. dubna 1922 práce rytecké. Veškeré práce shora uvedené dlužno považovati za převážně duševní. Jonáš L., K., P., a Š. vstoupili do svého pensijní povinnosti zakládajícího zaměstnání jako rytci, resp. moletér teprve po dosaženém 55. roku svého věku. Jsou proto dle ustanovení § 2 č. 1 pens. zák. vyňati z pojistné povinnosti, ale zaměstnavatel je dle odst. 2. tohoto § povinen odváděti ve prospěch fondu pro podporu potřebných nezaměstnaných tu část prémií, kterou by nesl ze svého«. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si firmy z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, odvolávaje se na výsledky šetření provedeného za přítomnosti živnostenského inspektora a ředitele závodů. Rozhoduje o této stížnosti veden byl nss těmito úvahami: I.--- II. Nezákonnost nař. rozhodnutí vidí stížnost v tom, že žal. úřad hodnotil činnost zaměstnanců, o něž jde, jako činnost převážně duševní, ač dle názoru stížnosti konají všichni práci fysickou, manuelní a nad nikým, jak stížnost zdůrazňuje, nevykonávají dozoru, takže dle názoru stížnosti výrok o pojistné jich povinnosti pokud se týká povinnosti st-lky, platiti za některé příspěvky dle § 2 odst. 2 zák. pens., je v rozporu s ustanovením §§ 1 a 2 zák. ze 5. února 1920 č. 89 Sb. Ve směru námitky nezákonnosti uvážil nss toto: Nutno předem vytknouti, že nss je dle § 6 zák. o ss vázán skutkovým zjištěním, z něhož na základě bezvadně provedeného řízení vychází žal. úřad. Musí tedy i nss ohledně činnosti jednotlivých zaměstnanců položiti svému rozhodnutí za základ, že činnost jejich spočívá v tom, co žal. úřad v nař. rozhodnutí za činnost jejich označuje, a nemůže hleděti k tomu, co v tom směru uváděli při veřejném ústním líčení zejména zástupcové zúčastněných stran. 1. Ohledně Jana M., Václava Č., Josefa P., Roberta E., Josefa P., Štěpána P., Ignáce H., Josefa R., Antonína St., Antonína J., Šimona L., a Františka K. vychází žal. úřad v souhlase s úřadem I. stolice ze zjištění, že tito jako rytci vyhotovují přesné kopie výkresů a vyrývají nákresy přesně dle výkresů do válců . Vzhledem k obsahu protokolu o místním šetření, na který se úřad žal. výslovně odvolal a tím důvody I. stolice doplnil, nemůže býti zřejmě sporu o tom, že rytci ti nejdříve přesnou kopii nákresu přenášejí na válec pomocí sírové barvy a pak teprve nákres takto přenesený do válce vrývají, že tedy nevyrývají tam nákres přímo z výkresů. Dle zjištění toho pozůstává tedy činnost těchto zaměstnanců mezi jiným v tom, že výkres na malé ocelové válce pomocí sírové barvy přenesený a tam tedy do detailů vyznačený pomocí ryteckého nářadí vyrývají. Práce ta je čistě manuelní spočívajíc v tom, že rytec vyrývá do ocelového válce ony linky, tečky, kroužky a pod. jež na válci tom právě přenesením kopie výkresu pomocí sírové barvy byly již naneseny a tedy naznačeny. Při tom rytec nic neměří, nepočítá, nýbrž prostě ryje tak, jak je to na válci nanešeno. Tuto činnost nelze považovati za činnost duševní vůbec. Tato činnost není však dle zjištění žal. úřadu jedinou a výhradnou činností řečených zaměstnanců. Jich úkolem je — ovšem ne vždy — vyhotoviti i kopii továrnou jim předloženého výkresu a z protokolu o místním šetření jde na jevo, že v těch případech kde nejde o výkres jednobarevný, nevrývá se celý výkres na válec jediný, nýbrž, že pro každou barvu musí býti vytvořena moleta zvláštní; všechny pak v tisku vytvoří barevný vzor. Nss je pak toho názoru, že již při vyhotovování kopie výkresu továrnou zaměstnancům těm předloženého může se mluviti o duševní práci, ježto při činnosti kreslířské je činnost duševní podstatným elementem. Moment duševní činnosti nelze také a priori vyloučiti při výkonech, jež předcházejí před vlastní činností ryteckou, totiž při přenášení kopie na válce pomocí sírové barvy, jde-li o výkres mno- hobarevný, jest-li snad přenášení to vyžaduje, aby zaměstnanec sám výkres, resp. kopii jeho dle barev, resp. jich odstínů na několik částí si rozložil, zhotovil si dílčí kopie dle barev a pod. Činnost ta vyžadovala by snad kombinující a tvůrčí činnosti zaměstnanců a bylo by ji pak ovšem jako duševní hodnotiti. O této předchozí činnosti však nař. rozhodnutí se nezmiňuje, a ani výsledky šetření, v nichž není blíže zjištěno, jakým způsobem a zejména v případě vícebarevného výkresu je při přenášení kopie na více válců postupovati, neposkytují nss-u dostatečný podklad pro posouzení, pokud celková činnost těchto zaměstnanců právě vzhledem k této, před vlastním rytím předcházející činnosti, byla žal. úřadem správně hodnocena. Bylo by třeba za součinnosti stran zjistiti, je-li dodávání kopie výkresu továrnou pravidlem či výminkou, je-li při přenášení kopie té na válce potřebí ji dle barev rozložiti na několik částí a pak každou část na zvláštní válec nanésti, či děje-li se to jinak, bez nějaké kombinující činnosti zaměstnanců. Nebude ani bez významu zjištění doby trvání této předchozí činnosti a vlastní činnosti rytecké a toho, zda různobarevnost vzorků bývá pravidlem. Úřad vycházeje zřejmě z názoru, že rytí samo je činností převážně duševní, okolnosti svrchu uvedené nevyšetřil a zůstalo tedy řízení v tom směru neúplným. Muselo proto nař. rozhodnutí ohledně svrchu uvedených zaměstnanců, rytců, býti zrušeno dle § 7 zák. o ss. 2. Ohledně Karla V., Adolfa S., Bohumila N., Františka H. a Čeňka B. vychází žal. úřad, odvolávaje se na výsledky šetření na místě samém dne 13. ledna 1922 provedeného, ze zjištění, že zaměstnanci ti obdrží reliéf, výkres se vzorem a měděný válec. Dle vzorku rozdělují objem válce a udávají soustružníkovi přesnou míru k točení. Pak reliéfem celý vzor na válec nadělují a pak dle potřeby na stroji otiskují z reliéfu na válec negativ. Otiskování se opakuje dle potřeby po několikanásobném obroušení válce, až je tento úplně hotov. Při některých druzích vzorů třeba je leptání kyselinou dusičnou. Práce musí býti velmi přesná. Zaměstnanec musí býti zejména dobrým počtářem a musí míti náležitou představu o sestavení vzoru, musí býti pozorný, míti dobrý zrak, cit i fysickou sílu. Činnost tu hodnotil žal. úřad jako převážně duševní. Jak stížnost právem vytýká, mylně. Nss zabýval se již v nál. Boh. 3326 adm. otázkou pojistné povinnosti zaměstnance, konajícího v textilní továrně tytéž práce jako zaměstnanci svrchu pod 2 uvedení, a dospěl k názoru, že zaměstnanec takový (t. zv. moletér) nekoná převážně duševní práce. Trvaje na tomto názoru shledal nss, že výrok žal. úřadu týkající se svrchu uvedených moletérů, je v rozporu se zákonem, a proto jej dle § 7 zák. o ss zrušil. 3. Ohledně Antonína R. a Rudolfa D. vychází žal. úřad, dovolávaje se zmíněného již šetření, ze zjištění, že zaměstnanci ti obdrží moletu rytci vyhotovenou, kterou kalí; kalení to vyžaduje zvláštní pozornosti a delší praxe, s ohledem na drahocenný materiál. Po zakalení vytlačují reliéf (positivní otisk) na ocelový valčík stejného rozměru. Pak reliéf zakalují, přiříznou a vyčísti. K ruce má každý takový zaměstnanec 2—3 pomocné dělníky, pracuje se zvětšovacími skly a vyžaduje práce ta dlouholeté přípravy. V podstatě je tedy činnost těchto zaměstnanců stejná, jako činnost zaměstnanců po 2. uvedených (moletérů) lišíc se od ní pouze tím, že je třeba kalení molety a reliéfu. Kalení to, byť i vyžadovalo pozornosti a zkušenosti není dle názoru nss činností duševní vůbec, a nemohl proto nss ani ohledně těchto dvou zaměstnanců sdíleti názor žal. úřadu, že by činnost jejich byla převážně duševní, trvaje na názorech uvedených ve svrchu cit. nál. Bylo proto nař. rozhodnutí i pokud jde o tyto dva zaměstnance, relevéry, zrušeno dle § 7 zák. o ss. 4. Oldřich V., Josef K. a Jindřich Š., rytci ploten, konají dle zjištění žal. úřadu tyto práce: Rozvrhují přidělený výkres a zvětšují jeho díly. Zvětšení děje se na zinkové plotně nejdříve ve tmavé komoře obtažením vrženého stínu vzoru, pak ručním zdokonalováním zvětšené kresby a posléz ručním vyrytím do zinkové plotny. Správnost tohoto skutkového zjištění stížnost výslovně doznává, tvrdí však, že jde o práci čistě mechanickou. Ohledně činnosti těchto zaměstnanců však nemohl nss názor stížnosti bez výhrady sdíleti. Rytci ploten musí přidělené jim výkresy zvětšiti, což děje se obtažením vrženého stínu vzoru ve tmavé komoře, a musí zvětšené kresby ručně zdokonaliti, než přistoupí k rytí výkresu do zinkové plotny. Rytí zvětšeného výkresu do plotny, pokud výkres ten nějakým způsobem na plotně té již je vyznačen, je ovšem fysickou prací manuelní. To však nelze beze všeho tvrditi o pracích, které této práci manuelní předcházejí, tedy o vrhání stínu ve tmavé komoře, o obtahování jeho kontur a ručním zdokonalování kresby. Ani z protokolu o místním šetření ani jinak ze spisů není přesně zřejmo, jaký je onen proces, který předchází před manuelním výkonem rytí. Kolik vyžaduje času a v čem vlastně spočívá. Ale již z toho, co stížnost sama uvádí, se podává, že aspoň část činnosti těchto zaměstnanců (při nejmenším ruční zdokonalování kresby) bylo by nutno hodnotiti jako činnosti převážně duševní. Vzhledem k tomu nemohl nss na základě toho. co v protokolu je uvedeno, posouditi, je-li po případě pokud je ona činnost, jež před rytím předchází, činností duševní a pokud vzhledem na význam této předchozí činnosti snad duševní a vzhledem na časový její rozsah, nebylo by třeba činnost těchto zaměstnanců vůbec za převážně duševní považovati. Žal. úřad zřejmě i rytí ploten samo za takovou činnost, ovšem neprávem považoval a vycházeje z tohoto nesprávného názoru nevyšetřil podrobně proces pracovní, před rytím předcházející, ani co do skutečných výkonů ani co do momentu časového. Bez přesného a podrobného zjištění toho nelze však zákonitost nař. rozhodnutí přezkoumati. Neúplnost zaviněna byla nesprávným právním posouzením se strany žal. úřadu a bylo proto i výrok, pokud se týká zaměstnanců zde pod. č. 4 uvedených dle § 7 zák. o ss zrušiti. 5. Dle skutkového zjištění žal. úřadu obdrží pantografisté Karel Z., Josef K., Karel D., Jan M. a Rudolf F. měděný válec, který dělníci olakují, načež se zcentruje; pantografista rozměří ho na díly dle ploten, připraví na stroji a po té na pantografickém stroji obtahuje kresbu desky a tím ji přenáší zmenšenou na válec. Leptání válců provádí pravidelně rytec, výjimečně pantografista sám. Žal. úřad hodnotil činnost tu jako převážně duševní proto, poněvadž, jak v cit. protokole je uvedeno, potřebí je k výkonu pantografistů zručnosti, velké pozornosti, přesnosti, dobrého zraku a představy rozvrženého vzoru. Právem vytýká stížnost, že tyto momenty nedávají činnosti ještě karakter činnosti převážně duševní. Jde skutečně jen o práci manuelní, kladení desek na stroj, při čemž nutno ovšem položiti je správně. To vyžaduje určité zručnosti, pozornosti, přesnosti, která zase sama sebou vyžaduje, aby zaměstnanec měl představu rozměru vzorku. Ale všecky tyto momenty vykazuje každá práce fysická, která, má-li býti konána řádně a úspěšně, vyžaduje pozornosti, přesnosti a také při ní musí se pracovati s určitými představami toho, co se vyrobiti má. Proto, když úřad pouze vzhledem na tyto momenty činnost zaměstnanců zde pod 5. uvedených jako převážně duševní hodnotil, vyložil si nesprávně příslušná ustanovení § 1 odst. 2 lit. a) zák. pens. a bylo i tento výrok jeho dle § 7 zrušiti. 6. Jan H. je dle skutkového zjištění žal. úřadu zaměstnán broušením, leptáním a měřením válců a vydáváním materiálu pro rytebnu. I tuto činnost hodnotil žal. úřad jako převážně duševní patrně proto, že v protokole o místním šetření je uvedeno, že práce ta vyžaduje bedlivé pozornosti, schopnosti a inteligence a je velmi zodpovědná. Že pozornost není znakem, jímž by se duševní práce odlišovala od práce manuelní, bylo již svrchu uvedeno. Stejně je tomu se schopností a inteligencí, čímž úřad patrně vyrozumívá bystrost ducha. Schopnost k výkonu práce musí býti vždy, má-li se práce zdařiti. Jsou práce fysické, které vyžadují bystrosti chápání, aby mohl býti pochopen jejich způsob a postup. Proto však nepřestává býti práce taková (na př. sestavování strojů ze zhotovených součástek dle předložených výkresů) prací fysickou. Vydávání potřeb pro rytebnu tak, jak bylo zaměstnancem vylíčeno, že totiž vydává brousky, písek a papír ve skladišti uložené, když z rytebny pro potřeby ty pošlou, nemůže býti považována za výkon převážně duševní, a nelze také H. pokládati za skladníka, který by měl na starosti sklad těchto potřeb, staral se o jeho udržování a doplňování, vedl jeho intenturu. Jako činnost skladníka úřad jeho činnost také nehodnotil, nýbrž jako činnost převážně duševní a jen proto jej za povinného pensijním pojištěním uznal. I tu vyložil si však pojem převážně duševní činnosti nesprávně a bylo nař. rozhodnutí i pokud jde o H. zrušiti pro nezákonnost. 7. František P. vyhotovuje dle zjištění žal. úřadu dle nákresu skizzy buď obkreslováním neb dle vlastního návrhu. Toto poslednější stížnost popírá ač připouští, že určité skizzy přizpůsobuje dle poukazu a za dozoru chefa rytebny tak, aby vyhovovaly potřebě tiskárny. Připouští-li pak stížnost sama, že František P. předložené mu výkresy ve skizzách jím zhotovených přizpůsobuje potřebám tiskárny, pak nelze shledati, že by žal. úřad neprávem činnost Františka P. jako činnost převážně duševní byl kvalifikoval. Neboť nehledě k tomu, že při každé práci kreslířské je duševní činnost již sama sebou nutností velmi podstatnou — nejde jen o pohotovost k práci ruční t. j. ovládání tužky — je přizpůsobování skizzy, tedy měnění předlohy zřejmě výsledkem úvah a kombinací, tedy činnosti duševní, třeba by se zaměstnanci tomu dostávalo i jakéhosi návodu od šéfa. Proto nemohl nss shledati, že by žal. úřad byl neprávem činnost tohoto zaměstnance jako převážně du- ševní hodnotil a že by bylo protizákonným, když ho pojistné povinnosti pensijní podrobil. Vzhledem k tomu nebylo pak potřebí zabývati se námitkou stížnosti, že zjištění žal. úřadu, jako by P. dle vlastních návrhů skizzy vyhotovoval, spočívá na vadném řízení, poněvadž i to, co stížnost výslovně doznává, je dle názoru nss-u činností převážně duševní. Bylo proto stížnost, pokud brojí proti pojistné povinnosti Františka P. zamítnouti. 8. Ludvíka B., Františka B a Bedřicha D. uznal žal. úřad za povinné pojistnou povinností pensijní jako zaměstnance, kteří v úpravně vyplňují vignety. Ohledně B. uvádí se však v rozhodnutí I. stolice výslovně, že od 12. dubna 1922 koná práce rytecké a také žal. úřad přijav za své důvody I. stolice, zřejmě z toho vychází. To stížnost přehlíží, když vytýká, že žal. úřad nezabýval se námitkou v odvolání uvedenou, že B. a B. nejsou rytci, nýbrž že vykonávali práce pomocné při popisování zboží. Námitkou tou se žalovaný úřad obírati nemusel, když přece úřad I. stolice neprohlásil je pensijním pojištěním povinnými jako rytce, nýbrž v jiném jich zaměstnání u stěžující si firmy a pouze ohledně B. podotkl, že od 12. dubna 1922 pracuje jako rytec. Dle toho, co svrchu pod II. 1. uvedeno, je ovšem sporno, zda by František B. ve svém zaměstnání jako rytec pensijní povinnosti pojistné podléhal. Avšak stížnost popírá, že by byl rytcem tvrdíc, že stále koná stejně jako B. a D. při popisování zboží práce pomocné. Nemohl tedy nss proto, poněvadž stížnost ohledně pojistné povinnosti B. jako rytce stižního bodu neformuluje, zabývati se otázkou, zda B. od 12. dubna 1922 jako rytec pensijní povinnosti podléhá čili nic. (§ 18 zák. o ss). Stížnost neformuluje také ohledně výroku žal. úřadu, že tito tři jme- novaní zaměstnanci, kteří dle skutkového zjištění žal. úřadu zaměstnání jsou (resp. B. do 12. dubna 1922 zaměstnán byl) v úpravně vyplňováním vignet či jak v protokolu se uvádí, zboží popisují, třídí a odvážejí, jsou převážně duševně činní, žádného ve smyslu § 18 zák. o ss formulovaného bodu, takže nss nemohl se otázkou zabývati, zda práce ony jsou převážně duševními čili nic. Zamítl proto stížnost v tom směru jako nepřípustnou. 9. Pokud jde o Karla H. uznává stížnost, že týž od 1. července 1921 jest jako mistr ve varně pensijním pojištěním povinen. Spornou je tedy jen doba od 1. ledna do 30. června 1921. Čím se v době té Karel H. zaměstnával, nebylo přesně v řízení, jež předcházelo nař. rozhodnutí, zjištěno. Dle protokolu o místním šetření Karel H. udal, že byl v té době dělníkem v laboratoři, bez bližšího označení, co tam dělal; v protokolu ze 6. října 1922 se o té době nemluví, nýbrž počíná vylíčení činnosti jeho teprve 1. červencem 1921. Chyběl tedy žal. úřadu v době vydání nař. rozhodnutí vůbec skutkový podklad nutný ku hodnocení činnosti H. ve sporné době. To co po rozhodnutí bylo zjištěno dodatečným šetřením, na to nss nemůže vzhledem k § 6 zák. o ss vzíti zřetele. Bylo proto rozhodnutí ohledně Karla H. pokud se týká sporné doby mezi 1. lednem 1921 a 30. červencem 1921 zrušiti pro vady řízení. 10. Nař. rozhodnutím podroben byl zajisté povinnosti pensijní i Bo- humil H., který dle skutkového zjištění žal. úřadu moletuje ocelové válce a má k ruce jednoho dělníka. Ohledně tohoto zaměstnance, který v rozhodnuti uveden je mimo uvedenou tam kategorii rytců atd. zcela zvláště, stížnost vůbec neformuluje stižního bodu. Ve vývodech svých pod 2. e) uvádí ho mezi pantografisty. Ale žal. úřad nepodrobil ho pojistné povinnosti jako pantografistu a jdou výhody stížnosti pokud se týkají Bohumila H. ve spojeni s otázkou pojistné povinnosti pantografistů, mimo. Jinak se však stížnost zaměstnancem tím nezabývá, nebrojí ani proti skutkovému zjištění ohledně jeho činnosti ani proti hodnocení jejímu jako práce převážně duševní a bylo ji proto ohledně tohoto zaměstnance odmítnouti dle § 18 zák. o ss. Vycházeje z těchto úvah nalezl nss jak v enunciátě je uvedeno.

Citace:

č. 4045. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 645-652.