NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11502.

Rozhodnutí, jímž prvý soud mezitímní určovací návrh zamítl, správně však odmítl, an jej věcně nevyřídil, maje jej za nadbytečný vzhledem k zamítnutí žalobního nároku ve věci samé, mohlo se státi jen usnesením pojatým do rozsudku ve věci hlavní, a bylo lze napadnouti je rekursem. Stalo-li se rozhodnutí prvého soudu o mezitímním určovacím návrhu rozsudkem a strana napadla tento výrok odvoláním a rozhodl-li odvolací soud o něm tak, že usnesením rovněž odmítl z formálních důvodů mezitímní určovací návrh, jde vpravdě o souhlasná usnesení, proti nimž jest další opravný prostředek vyloučen (§ 528 c. ř.).
(Rozh. ze dne 22. března 1932, R I 169/32.)
Za řízení o žalobě o nepřípustnost exekuce učinila žalovaná mezitímní určovací návrh, jejž prvý soud rozsudkem zamítl, maje jej za nadbytečný vzhledem k zamítnutí žalobního nároku ve věci samé. Odvolací soud k odvolání žalované mezitímní určovací návrh odmítl.
Nejvyšší soud rekurs, správně dovolací rekurs, odmítl.
Důvody:
Žalovaná učinila za ústního jednání návrh podle § 259 druhý odstavec c. ř. s. na určení ve smyslu § 236 cřs., že jest podle odpůrčího řádu odporovatelným a proti žalované právně bezúčinným právní jednání mezi žalobcem a povinným, podle něhož zboží vyrobené exekutem zůstane vlastnictvím žalobcovým. O návrhu tom rozhodl první soud tak, že návrh zamítl, správně však odmítl, an jej věcně nevyřídil, maje jej za nadbytečný vzhledem k zamítnutí žalobního nároku ve věci samé. Nebylo-li však výrokem prvního soudu vysloveno, zda tu jest či není právní poměr tvrzený žalovanou, což by se musilo ovšem státi ve formě rozsudku (§ 236 prvý odstavec, poslední věta c. ř. s.), nýbrž byl-li mezitímní určovací návrh žalované odmítnut, mohlo se toto rozhodnutí (odmítnutí návrhu) státi jen usnesením, pojatým ovšem do rozsudku ve věci hlavní a bylo lze podle § 514 c. ř. s. napadnouti je rekursem. Napadla-li žalovaná výrok prvního soudu o mezitímním návrhu především odvoláním, třebas se tak mělo státi jen rekursem a rozhodl-li odvolací soud o něm přihlížeje k opravnému prostředku žalované neprávem jako k odvolání — tak, že usnesením rovněž odmítl z formálních důvodů mezitímní určovací návrh žalované, jde vpravdě o souhlasná usnesení nižších soudů, ano jinak nesejde na tom, že důvody, z kterých odvolací soud odmítl návrh byly podstatně jiné než důvody, ze kterých první soud učinil své rozhodnutí. Podle § 528 c. ř. s. jest rekurs proti rozhodnutí soudu druhé stolice, kterým bylo potvrzeno napadené usnesení prvního soudu, nepřípustný. Bylo proto rekurs žalované, který jest vpravdě dovolacím rekursem odmítnouti jako nepřípustný, když již tak neučinil první soud (§ 528 c. ř. s.).

Citace:

č. 11502. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 329-330.