Č. 683.

Vyživovací příspěvek: * Zastavení vyživovacího příspěvku dnem spadajícím před 1. listopad 1919 posuzuje se výlučně dle zákona z 27. července 1917 č. 313 ř. z., i když bylo o zastavení rozhodnuto za platnosti zákona ze dne 23. září 1919 č. 530 sb. z. a n.
(Nález ze dne 26. ledna 1921 č. 930.)
Věc: Božena M. ve Velenicích proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost, pokud jde o nárok Růženy M.. odmítá se jako nepřípustná; naříkané rozhodnutí, pokud jde o nárok Boženy M., zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: — — — — — — — — — — — — — —
O stížnosti uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Stěžovatelka Božena M. není po zákonu povolána podávati stížnost k nejvyššímu správnímu soudu jménem své švakrové Růženy M. a nevykázala se ani, že by ji byla tato k podání stížnosti zmocnila, pročež byla stížnost, pokud se týká nároku Růženy M., dle § 21 zákona o správním soudě odmítnuta pro nedostatek legitimace.
Pokud se týče nároku stěžovatelky samé a její nedospělé dcerky, žalovaný úřad zastavil vyživovací příspěvek proto, že stěžovatelka vydělává, takže není výživa její ohrožena, vycházeje takto z předpokladu, že když výživa jest výdělkem uhražena, odpadá nárok na vyživovací příspěvek.
Názor ten však jest mylný. Vyživovací příspěvek byl zastaven 1. října 1919, kdy platil zákon ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. Mohl proto žalovaný úřad při rozhodnutí svém říditi se pouze předpisy zákona tohoto.
Ustanovení §u 2 citovaného zákona výslovně však prohlašuje, že vlastní výdělek prací uchazečovou dosažený, nevylučuje nárok na příspěvek vyživovací.
Slušelo proto naříkané rozhodnutí v tomto dosahu zrušiti jako nezákonné (§ 7 zákona o správním soudě).

Citace:

č. 683. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 141-142.