Č. 12105.

Vojenské věci: I. Právní moc výsledků superarbitračního řízení? — II. účast superarbitrovaného při jednotlivých aktech superarbitračního řízení.
(Nález ze dne 31. října 1935 č. 9440/33.)
Prejudikatura: ad. II. srov. Boh. A 9857/32, 10786/33.
Věc: Jan V. v D. proti ministerstvu národní obrany o vojenské zaopatřovací požitky. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Podle opisu kmenového listu konal st-l, narozený v roce 1884, presenční službu vojenskou jako náhradní záložník od 20. března do 14. května 1908. Při vypuknutí světové války byt dne 28. července 1914 presentován na dobu mobilisace a dne 6. dubna 1915 byl na ruské frontě zajat. Dne 11. září 1918 vstoupil do čsl. zahraničního vojska, zúčastnil se tažení proti sovětským vojskům na Sibiři a dne 14. srpna 1920 vrátil se do vlasti. Jest legionářem podle zák. č. 462/1919 Sb.
Podáním z 8. července 1921 žádal st-l zem. voj. velitelství v Praze o zavedení superarbitračního řízení, uváděje, že byl demobilisován na vlastní žádost bez řádné lékařské prohlídky, že po 5 týdnech onemocněl tuberkulosou a léčil se dosud na vlastní útraty, pročež žádal — ježto onemocněl již ve službě v čsl. zahraničním vojsku —, aby byl dále léčen na útraty státní.
Po superarbitracích, konaných jednak dne 19. ledna 1922 u doplňovacího okr. velitelství v B., jednak dne 4. srpna 1923 a 12. srpna 1925 u zem. voj. velitelství v Praze, byly st-li výnosem mno z 28. ledna 1924 na základě zjištěné neschopnosti k vojenské službě a snížené schopnosti k přiměřenému občanskému povolání o 20% přiznány podle zák. č. 76/1922 Sb. vojenské zaopatřovací požitky s platností od 1. listopadu 1920 dočasně do 31. srpna 1925, výnosem pak téhož min. z 26. prosince 1925 dále podle zák. č. 288/1924 Sb. od 1. září 1925 do 31. srpna 1927, načež výnosem z téhož dne upraveny st-li podle zák. č. 288/1924 Sb. i zaopatřovací požitky počínajíc 1. lednem 1925.
Po provedení nové superarbitrace u zem. voj. velitelství v Praze dne 3. srpna 1927, při níž superarbitrační komise učinila návrh: »Neschopen (S-I-1a 49 C). Schopnost k přiměřenému občanskému povolání snížena službou v čsl. zahraničním vojsku o 30%. Má nárok na vojenské zaopatřovací požitky podle § 81 zaopatř. zák. a válečný přídavek 400 Kč. Choroba povstala službou v čsl. zahraničním vojsku. Choroba vzhledem k dlouhé době jejího trvání není zlepšitelná« — zamítlo mno na základě vyjádření svého zdrav, oddělení výnosem ze 17. dubna 1930 další nárok st-lův na vojenské zaopatřovací požitky.
Do tohoto zamítavého rozhodnutí vznesl st-l stížnost k nss-u, který nál. ze 7. září 1932 č. j. 17898/30 zrušil rozhodnutí mno ze 17. dubna 1930 pro vadnost řízení v podstatě proto, že žal. úřad dospěl k závěru o tom, že st-lova schopnost k přiměřenému občanskému povolání službou v čsl. legiích nesnížena o 20%, odchylně od nálezu a návrhu superarbitrační komise tím, že vzal za podklad svého rozhodnutí s obejitím superarbitrační komise některé skutečnosti touto komisí nezjištěné a nepřihlížel k některým skutečnostem pro rozhodnutí závažným, které komise ta zjistila, aniž uvedl pro tento svůj postup důvodů a aniž dal nález superarbitrační komise, považoval-li jej za neúplný, přezkoušeti superarbitrační komisí touž nebo novou ve smyslu čl. I. vl. nař. č. 199/1926 Sb.
Na to mno sdělilo výnosem z 24. října 1932 zem. voj. velitelství v Praze, že má podstatné důvody pochybovatí o správnosti zjištění, uči- něného superarbitrační komisí v části I. (Osobní data a předchorobí) i o správnosti vývodů v části III. (Návrh) na str. 3. superarbitrační listiny ze 3. srpna 1927, pročež nařídilo superarb. komisi zem. voj. velitelství v Praze, aby přihlížela též k dokladům jednak již dříve přiloženým, jednak dodatečně mno opatřeným a to: 1. k výpisu odvodního seznamu o odvodu st-lově, 2. k výpisu o průběhu služby jeho v legiích a k výpisu z archivu zdravotního náčelníka čsl. vojska na Rusi, 3. k výpisu z lékařského protokolu ze 7. února 1929 doplňovacího okr. velitelství v J., 4. k lékařskému vysvědčení profesora orthopedie Dra T. z 8. března 1929, 5. k odborným lékařským nálezům divisní nemocnice 1. ze 3. srpna 1923, z 11. srpna 1925 a z 2. srpna 1927 — a aby vzhledem k okolnostem v nich uvedenými, resp. ještě jiným, které zjistí, přezkoušela svůj zápis v části I. (Osobní data a předchorobí) ze 3. srpna 1927 a jej doplnila, dále aby řádně přezkoušela také svůj zápis v části III. (Návrh) z téhož dne a jej doplnila, případně opravila a řádně odůvodnila ve směrech jí naznačených.
Na základě tohoto poukazu přezkoušela pak superarbitrační komise na podkladě dodatečně přiložených dokladů bez účasti st-lovy a upravila část I. (osobní data a předchorobí) a část III. (návrh) superarbitrační listiny ze 3. srpna 1927 dodatkem ze 4. listopadu 1932.
Dříve než mno o tomto opraveném návrhu rozhodlo, došlo ho podání bratra st-lova, Dra V., bez data a plné moci, kterým se tento domáhal, aby v novém řízení o zaopatřovacích požitcích st-lových byl jednak zjištěn obsah dopisu státního obvodního lékaře Dra Františka K. v P. z 23. listopadu 1932, potvrzujícího, že převzal st-le do léčení pro specifické onemocnění plic krátce po tom, když se vrátil ze Sibiře, tedy na podzim roku 1920, přesného data že dnes nemůže říci, ale že pokládal st-lovu nemoc za následek onemocnění ve válce a léčil pak st-le ještě dále v roce 1921 a 1922 na tutéž nemoc, — jednak aby byl vyslechnut svědek N. N. ve D., že na podzim roku 1919 necítil se st-l zcela zdráv a hlásil se k lékařské prohlídce, že však se mu kamarádi tehdy posmívali, že se chce dostati domů a při lékařské prohlídce že mu bylo sděleno, že se sice zdá, jako by na plicích něco měli, ale že jest to maličkost a nebyl uznán nemocným, takže st-lova choroba byla tehdy v pouhých počátcích, resp. že byl tehdy st-l ještě zdráv a jeho onemocnění plic vyvinulo, resp. zhoršilo se za zimy roku 1919—1920, kdy konal službu v legiích, a projevila se tak akutním způsobem po návratu z legií v roce 1920.
Mno vydalo pak toto nové rozhodnutí, stížnosti k nss-u naříkané: »Mno rozhodlo na podkladě nového nálezu a návrhu superarbitrační komise zem. voj. velitelství v Praze ze 4. listopadu 1932, že nemáte nároku na vojenské zaopatřovací požitky podle § 81 voj. zaopatř. zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb., protože Vaše schopnost k přiměřenému občanskému povolání byla sice snížena o 30%, avšak toto snížení schopnosti k přiměřenému občanskému povolání nenastalo službou v čsl. zahraničním vojsku a v příčinné souvislosti s touto službou. Choroba Vaše vznikla před zařazením do čsl. zahraničního vojska, nebyla touto službou zhoršena, zhoršila se až v životě občanském po demobilisaci. — Proto Vám mno zastavuje další výplatu dočasně přiznaných vojenských zaopatřovacích požitků definitivně koncem měsíce srpna 1927. — Odůvodnění: Superarbitrační komise zem. voj. velitelství v Praze, přezkoumavši svůj nález a návrh ze 3. srpna 1927, vyslovila se takto: »Legionář Jan V., nar. 1884, v evidenci doplňovacího okr. velitelství v J., byl odveden ve III. třídě odvodní dne 22. dubna 1907 jako méně schopný a slabší a zařaděn do náhradní zálohy; za války přestál v letech 1914 a 1915 úplavici a břišní tyfus, dne 3. dubna 1915 byl zajat a byl v zajetí až do 10. září 1918, načež 11. září 1918 byl zařazen do čsl. zahraničního vojska a patrně ze zdravotních důvodů přidělen ke strážní rotě. V době vykonávání vojenské služby v legiích nebyl nikdy ve vojenských nemocnicích léčen. Podle vlastního udání nevadila mu choroba při konání vojenské služby. Při demobilisaci 11. října 1920 byl uznán zdráv, po návratu z vojenské služby konal lehčí práce při svém polním hospodářství. As koncem září 1920 byl po prvé pro chorobu plicní ošetřován v N. Drem K. a v roce 1921 přestál zánět pohrudnice, v roce 1921 byl léčen 5 měsíců v sanatoriu na Pleši, načež byl v dalším léčení u soukromých lékařů. Dne 4. srpna 1923 a 12. srpna 1925 byl pro plicní chorobu jako dočasně neschopen klasifikován. Dne 3. srpna 1927 podroben opětné superarbitraci a klasifikován neschopen, ostatní návrhy superarbitrační komise nařídilo mno přezkoušeti. — Návrh: Podle dodatečně předložených dokladů a dokladů dřívějších mění superarbitrační komise svůj návrh ze 3. srpna 1927 takto: Schopnost k přiměřenému občanskému povolání snížena o 30%, avšak službou v čsl. zahraničním vojsku nesnížena. Nemá nároku na vojenské zaopatřovací požitky podle § 81 zaopatř. zák. Choroba vznikla před zařazením do čsl. vojska, nebyla touto službou zhoršena, zhoršila se až v životě občanském po demobilisaci.« — »Rozhodujíc na základě odborného posudku svého zdrav, oddělení o tomto návrhu superarbitrační komise, potvrdilo jej mno podle ustanovení vl. nař. č. 199/1926 Sb. (čl. 1.). Z toho důvodu nelze přiznati vojenské zaopatřovací požitky podle ustanovení § 81 odst. 4 voj. zaopatř. zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. . . .«
Rozhoduje o stížnosti, vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss
těmito úvahami:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí především nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že prý mno již dřívějšími svými výnosy přiznalo st-li pravoplatně nárok na zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. a to trvale a jen výplata těchto požitků, resp. úprava jich co do výše byla ve shodě s ustanovením § 7 cit. zák. a prov. nař. k němu vyhrazena pozdějšímu výnosu podle stupně st-lovy výdělečné schopnosti a tím prý bylo rozhodnuto, že jsou u st-le splněny předpoklady nároku podle cit. zák., t. j. že st-lova choroba byla způsobena, resp. zhoršena službou v čsl. legiích a nemůže proto žal. úřad nyní vzhledem k platné zásadě »ne bis in idem« znovu rozhodovati, že není tu příčinné souvislosti choroby st-lovy se službou vojenskou, ježto by to bylo v odporu jak s dřívějšími jeho rozhodnutími, tak s rozhodnutím zem. úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze. Vznáší tedy st-l v podstatě námitku rei iudicatae co do výroku o příčinné souvislosti mezi vznikem, resp. zhoršením st-lovy invalidity a vyvolanou jí ztrátou výdělečné schopnosti přes 20%
a službou v legiích.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Podle konstantní judikatury (srov. na př. Boh. A 3551/24, 6715/27 a j.) předpokládá res iudicata, překážející opětnému rozhodování o předmětu sporu, naprostou identitu nejen sporných stran, ale i skutkového a právního základu ve věci, která jest předmětem judikátního rozhodování. O takovou identitu však v daném případě nejde, jak vidno z těchto úvah:
Podle § 81 odst. 4 zák. č. 76/1922 Sb. »přináleží příslušníkům čsl. legií, kteří se stali službou v čsl. zahraničním vojsku vojenské služby neschopnými a zároveň pozbyli nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, výslužné podle ustanovení, platných pro vojenské osoby z povolání...«, t. j. podle §§ 2—15 zák. č. 76/1922 Sb. (srov. Boh. A 6702/27). Podle prov. nař. k tomuto zák. č. 186/1923 Sb. »k § 81 odst. 3« jest nárok na výslužné přiznati příslušníkům čsl. legií i tehdy, jestliže porucha (poškození) zdraví, zakládající nárok na výslužné, nebyla získána pouze službou v čsl. zahraničním vojsku, nýbrž služba tato způsobila jen zhoršení poruchy (poškození) zdraví, získané již před vstupem do čsl. legií. Podle § 5 zák. č. 76/1922 Sb., který se vztahuje i na legionáře, nutno podmínky nároku zjistiti superarbitračním řízením, které bylo dříve upraveno rak. služební knihou A-42, od 1. října 1930 jest však normováno čsl. služebním předpisem pro vojenské gážisty B-X-1, vydaným na základě ustanovení »k § 5« prov. nař. č. 186/1923 Sb. (viz úvod tohoto služ. předp. odst. 2 a 5).
Z cit. ustanovení jest vidno, že při rozhodování o vzneseném nároku podle § 81 zák. č. 76/1922 Sb. jest předmětem judikátního výroku pouze otázka nároku na vojenské zaopatřovací požitky, pro jejíž zodpovědění musí sice úřad zjistiti skutkové předpoklady tohoto nároku, stanovené zákonem, t. j. zda porucha (poškození) zdraví legionáře vznikla nebo byla zhoršena službou v čsl. zahraničními vojsku, t. j. v příčinné souvislosti s touto službou, a zda touto poruchou byla přivoděna jeho nezpůsobilost k vojenské službě a aspoň 20% nezpůsobilost k přiměřenému občanskému povolání. Ale zjištění těchto skutkových předpokladů, závislých na odborném posudku lékařském příslušné superarbitrační komise, není předmětem judikátního výroku a nestává se proto také účastným právní moci, které nabývá výrok o nároku na zaopatřovací požitky. V důsledku toho není také závady, aby úřad, rozhoduje-li o nároku na zaopatřovací požitky znovu, provedl novým superarbitračním řízením nové zjištění těchto skutkových okolností, tím spíše, jedná-li se o zaopatřovací požitky za jiné období, kdy nejen skutkový stav (způsobilost k vojenské službě, způsobilost k přiměřenému občanskému povolání a pod.) může býti jiný, ale i stav právní může se měniti (na př. vydáním nového předpisu superarbitračního), jak bylo vysloveno již nál. Boh. A 11647/35. Dospěje-li pak úřad při takovém novém zjišťování skutkového základu v jiné sporné věci k jiným závěrům, nelze v tom shledati rozpor s dřívějším jeho judikátním výrokem. V daném případě přiznalo mno st-li, jak lze seznati ze správních spisů, výnosem z 28. ledna 1924 nárok na vojenské zaopatřovací požitky podle § 81 zák. č. 76/1922 Sb. dočasně na dobu od 1. ledna 1920 do 31. srpna 1925 a výnosem z 26. prosince 1925 na dobu od 1. září 1925 do 31. srpna 1927, tedy v obou případech nárok časově omezený. Nař. rozhodnutím rozhodoval však žal. úřad o nároku na vojenské zaopatřovací požitky podle § 81 cit. zák. počínajíc dnem 1. září 1927 do budoucna bez časového omezení, tedy o jiné sporné věci, než byla rozhodnuta judikátními výroky prve zmíněnými a nemůže tedy býti vůbec řeči o res iudicata, která by překážela vydání nař. výroku, tím méně pokud se týká skutkových předpokladů jemu za základ sloužících, nehledíc ani k tomu, že dřívější rozhodnutí byla vydána na základě superarbitrace podle rak. služební knihy A-42, kdežto nař. rozhodnutí vydáno bylo již za účinnosti superarbitračního předpisu československého B-X-1, tedy za jiného právního stavu a že rozhodnutí zem. úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze, na které st-l poukazuje, míně tím nepochybně výměr jeho ze 3. října 1930, opírá se o posudek lékaře nevojenského, nikoli o posudek superarbitrační komise, jak stanoví vl. nař. č. 199/1926 Sb. a služ. předp. B-X-1 v § 31.
Ustanovení § 7 zák. č. 76/1922 Sb., na který stížnost poukazuje, nelze na daný případ vůbec použiti, neboť předpis ten jedná o výjimečném připočtu služební doby pro výměru výslužného, o jaký tu nejde.
Stížnost vytýká však ještě dále vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že 1. řízení zůstalo neúplným nepřihlédnuvši ke skutečnostem a důkazům uvedeným st-lem v příčině vzniku a zhoršení jeho choroby, zejména potvrzení lékařů prof. Dra T. a Dra K., a dospělo k závěrům o tom, že st-lova choroba vznikla již před jeho zařazením do čsl. zahraničního vojska a byla zhoršena v životě občanském po demobilisaci, jen na základě dohadů, nepodepřených zjištěnými skutečnostmi; 2. že nař. rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, ježto není z něho zřejmo, podle kterých dřívějších a kterých později předložených dokladů superarbitrační komise změnila svůj původní návrh a neuvádí ani jedné skutečnosti, která by superarbitrační komisi nebyla již při prvém návrhu známa; 3. že výsledky úředního šetření nebyly st-li sděleny k vyjádření a porušena tak zásada slyšení stran.
O námitkách těch uvažoval nss takto:
Podle §§ 81 a 5 zák. č. 76/1922 Sb. a § 3 prov. vl. nař. č. 186/1923 Sb. ve znění, kterého se mu dostalo vl. nař. č. 199/1926 Sb., jest podkladem rozhodnutí runo o nároku na vojenské zaopatřovací požitky nález a návrh superarbtirační komise. Podle služ. předp. B-X-1 § 23 odst. 1 prozkoumá totiž superarbitrační komise zevrubně a kriticky údaje superarbitračního spisu a srovná je s vlastními poznatky o stavu tělesného a duševního zdraví superarbitrované osoby, oznámí jí z obsahu příloh superarbitračního spisu nebo také z výsledků provedeného šetření, došlo-li k němu, nebo z dotazníku ty skutkové okolnosti, které jsou v neprospěch nároku, který superarbitrovaná osoba uplatňuje, a vyzve ji, aby k nim zaujala stanovisko, jestliže se o nich snad již dříve nevy- jádřila. Podle výsledku učiní pak superarbitrační komise svůj nález a návrh. Co jest předmětem nálezu a návrhu stanoví jednak zmíněné vl. nař. č. 199/1926 Sb., jednak služ. předpis B-X-l v § 23 odst. 4. Podle těchto rozumí se »nálezem« označení a popis jednotlivých vad a chorob, které působí na posouzení schopnosti k vojenské službě, k přiměřenému občanskému povolání, nebo zjištění, že tu takových vad není. Naproti tomu obsahuje »návrh« vše, co superarbitrační komise z nálezu vyvozuje (usuzuje). T. zv. »předchorobí«, o němž se zmiňuje superarbitrační předpis B-X-1 v § 23 čl. 4 odst. 2, které obsahovati musí mimo anamnestická data i obsah příloh superarbitračního spisu a výsledek šetření, jakož i stanovisko, jež superarbitrovana osoba k obsahu příloh anebo k výsledku šetření zaujala, po případě zápis o tom, jaké občanské povolání superarbitrovaná osoba skutečně vykonává, od kdy do kdy a jaké povolání vykonávala před nastoupením činné služby vojenské, — jest tedy historickou částí nálezu, jak vyplývá i z vývodů obsažených v nál. Boh. A 9857/32. Nález i návrh musí býti podle § 23 čl. 5 cit. služ. předp. vždy řádně odůvodněny, zejména však tehdy, když se superarbitrační komise odchyluje od nálezů a posudků, které předcházely komisionální řízení. — Mno pak prozkoumá došlý superarbitrační spis s hlediska vo- jenského, zdravotnického a zaopatřovacího (§ 31 čl. 1 služ. předp. B-X-1) co do nálezu i návrhu superarbitrační komise a shledá-li, že nebylo postupováno v souhlasu s předpisem, resp. že nález nebo návrh jsou neúplné, nejasné, nebo si odporují, má učiniti opatření, aby vady byly napraveny, nebo aby superarbitrační komise spis doplnila a znovu projednala. Mno není však podle vl. nař. č. 199/1926 Sb. návrhem superarbitrační komise vázáno, nýbrž může si o otázkách, tvořících předmět návrhu, učiniti úsudek samostatný a tedy samostatně a odchylně od superarbitrační komise rozhodnouti, ovšem za předpokladu řádného odůvodnění (srov. Boh. A 8126/29, 10314/33, 10528/33 a j.). Naproti tomu jest nálezem superarbitrační komise potud vázána, že nemůže skutkový jeho základ měniti, nýbrž, shledá-li jej neúplným nebo jinak vadným, musí jej dáti přezkoušeti superarbitrační komisí buď toutéž nebo novou.
Z cit. ustanovení vyplývá, že superarbitrační komise (ať původní či nová), mění-li nebo doplňuje-li původní nález a tedy i historickou jeho část, t. j. předchorobí, musí tak učiniti za součinnosti osoby superarbitrované, po případě též — pokud toho podle § 23 odst. 1 superarbitračního předpisu B-X-1 třeba ku srovnáni s vlastními poznatky o tělesném neb duševním zdraví superarbitrovaného — za osobní jeho přítomnosti tak, aby superarbitrovanému byla poskytnuta možnost náležité obrany a uplatnění skutečnosti a důkazů, které svědčí ve prospěch jeho nároku; tomu nasvědčuje i skutečnost, že podle § 23 čl. 8 služ. předp. B-X-1 může superarbitrační komise, shledá-li, že jest třeba rozhodné skutkové okolnosti buď vůbec neb lépe zjistiti a vyšetřiti, sama dáti podnět zem. voj. velitelství, resp. mno k provedení příslušného dalšího šetření a až do jeho provedení odložiti svůj posudek. Má tedy skutkový stav ještě před rozhodnutím mno za součinnosti superarbitrovaného býti zjištěn a objasněn. V daném případě nebylo však shora uvedených formálních ustanovení dbáno, čímž řádná obrana st-li znesnadněna, pokud se týče vůbec znemožněna, takže tím: způsobena podstatná vadnost řízení.
Superarbitrační komise změnila, resp. doplnila v superarbitrační listině ze 3. srpna 1927 část obsahující předchorobí superarbitrovaného již za účinnosti nového superarbitračního předpisu B-X-1 a měla se tudíž jeho ustanoveními říditi. Mělo se doplnění této části nálezu státi za účasti superarbitrovaného, měly tomuto býti sděleny z obsahu příloh jak dřívějších, tak dodatečně opatřených skutkové okolnosti svědčící v neprospěch jeho nároku na zaopatřovací požitky, měl býti vyzván k vyjádření a měly rozhodné okolnosti, pokud se tak dosud nestalo, býti vyšetřeny. Superarbitrační komise doplnivši předchorobí superarbitrovaného dále nijak neodůvodnila, na základě kterých skutečností dospěla k závěru, že choroba st-lova vznikla již před zařazením st-le do čsl. zahraničního vojska a že touto službou nebyla zhoršena, nýbrž že se zhoršila až po demobilisaci v životě občanském, a nepřihlédla vůbec k okolnostem a důkazům, které st-l již před provedením doplnění nálezu a návrhu ze 3. srpna 1927 uplatňoval v podání svém, z 8. března 1929 o vzniku, resp. zhoršení své choroby v příčinné souvislosti se službou v čsl. zahraničním: vojsku v roce 1919 (stejně jako při svém: protokolárním: výslechu v N., sepsaném dne 4. března 1922), dovolávaje se jednak potvrzení prof. Dra T. z prosince 1920, který vznik choroby st-lovy kladl prý do doby, kdy st-l sloužil v legiích, jednak potvrzení Dra K. v P., který st-le hned po jeho návratu v srpnu 1920 léčil, a nabízeje v případě potřeby osvědčení svých tvrzení ev. uvedení dalších důkazů. Superarbitrační komise však ani neodůvodnila, proč k těmto skutečnostem a důkazům nepřihlíží, zda je považuje za nerozhodné či za neprokázané a z jakého důvodu.
Jestliže tedy zůstal takto návrh superarbitrační komise neúplným, bylo na žal. úřadu, aby zjednal nápravu podle § 31 služ. předp. B-X-1. Odůvodnění shora zmíněného bylo tím více třeba, když rozhodnutí žal. úřadu, resp. návrh superarbitrační komise v otázce příčinné spojitosti vzniku nebo zhoršení st-lovy choroby a v důsledku této ztráty schopnosti k přiměřenému občanskému povolání nad 20% a vojenskou službou st-lovou v čsl. zahraničními vojsku uchyluje se od posudků a rozhodnutí, které předcházely komisionelnímu řízení, pokud se týče změně návrhu ze 4. listopadu 1932 superarbitrační komisí (srv. Boh. A 10786/33), v nichž žal. úřad přiznávaje st-li dočasně nárok na vojenské zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. vycházel v souhlasu s návrhy superarbitračními z opačného zjištění, že totiž příčinná spojitost prve zmíněná jest dána.
Jestliže tedy žal. úřad nedostatky návrhu superarbitrační komise a vadný její postup (bez účasti st-lovy) neodstranil, nýbrž návrh superarbitrační komise potvrdil, aniž tomuto svému postupu připojil nějaké odůvodnění kromě citace změněného nálezu a návrhu superarbitrační komise ze 4. listopadu 1932, trpí rozhodnutí to podstatnými vadami ve smyslu § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 12105.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 410-417.