NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Č. 5150.

Obecní volby: K výkladu výrazů »bydliště« a »bydleti« v § 2 zák. o stálých seznamech voličských a § 4 ob. řádu vol.
(Nález ze dne 24. listopadu 1925 č. 22542.)
Věc: František V. v P. proti zemské správě politické v Praze o členství v obecním zastupitelstvu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 19. února 1924 uznala osp v P., rozhodujíc dle § 10, odst. 5 č. 2 a odst. 6 zák. ze 14. července 1922 č. 253 Sb., že st-l není volitelný do nynějšího ob. zastupitelstva v P., jelikož v den volby, t. j. 16. září 1923, v obci P. alespoň jeden rok ode dne volby zpět čítajíc nebydlel. Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo z tohoto výměru zamítnuto.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Podle § 4 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. mohou do zastupitelstva obecního býti voleni, kdož kromě jiných podmínek, jež v daném případě na váhu nepadají, v obci aspoň jeden rok ode dne volby zpět počítajíc bydlí.
Slovem »bydlí« v obci volby nelze rozuměti nic jiného nežli co obsahuje výraz »bydliště mají«, kterého užívá § 2 zák. z 19. prosince 1919 č. 663 Sb., pojatý do § 1 ob. řádu vol., stanově podmínky aktivního práva volebního. To potvrzuje i druhý odst. § 2 zákona prvuvedeného, v němž ve stejném významu se mluví o přetržení »bydlení«. Řád volení do obcí nemá definici pro pojem bydliště, operuje s ním jako s určitým všeobecně známým pojmem. Jest tedy tomuto výrazu též pro obor řádu volení v obci dávati týž obsah, jaký má v zákonodárství vůbec.
Pojem bydliště definován jest v § 66 jur. normy z 1. srpna 1895 č. 111 ř. z. jako místo, ve kterém se osoba usadila s prokazatelným nebo z okolností na jevo jdoucím úmyslem tam trvale se zdržovati. Vedle bydliště zná jur. norma ještě sídlo zaměstnání, závodu, čímž pojem vlastního bydliště ještě pregnantněji vystupuje (§ 86 jur. nomy). Nelze tudíž zaměňovati, nýbrž naopak přesně od sebe rozeznávati bydliště a místo zaměstnání a v případech, kde osoba nemá bydliště a zaměstnání v jedné a téže obci a střídavě na obou místech se zdržuje, dlužno s největší opatrnosti vyhledati, které z těchto dvou míst jest dle zjevného nebo z okolností na jevo jdoucího úmyslu pro trvalé zdržování se určité osoby zvoleným sídlem.
V daném případě jde spor o to, měl-li st-l v době dle § 4 vol. řádu rozhodné bydliště v P. či v Pr. Nař. rozhodnutí, potvrzujíc výměr 1. stolice z jeho důvodů, vychází z týchž skutkových předpokladů jako stolice 1. Předpoklady ty, které také st-l sám tvrdil, a které dle toho jsou nesporné, jsou tyto:
St-l byl od 1. prosince 1920 do dne 15. července 1923 zaměstnán v Pr., zprvu při likvidaci soudní sibiřské agendy, později jako advokátní koncipient Dra W. a Dra M. V té době měl rodinu svoji, totiž manželku a dítě, v P., tam každou sobotu přijížděl a vracel se odtud do Pr. každé pondělí ráno. V P. trávil také svoji služební dovolenou. Svoje svršky hlavně měl v P., v Pr. pak jen to nejnutnější, neboť tam bydlel jako podnájemník. K uvedeným jízdám používal st-l dělnické průkazky na slevu jízdného, ve které mu policejní úřad v P. potvrdil, že bydlí se svou rodinou trvale v P. a jest zaměstnán jako adv. koncipient v Pr. Není také sporno, že st-l byl v roce 1922 zapsán ve volebních seznamech pr-ských, kdežto v seznamech p-ských v tomto roce vůbec nepřichází. V prvém pololetí 1923 byl již zapsán pouze v seznamu p-ském. Proti zápisům v roce 1922 st-l námitek nepodal.
Na základě těchto skutkových okolností dospěl žal. úřad k závěru, že st-l měl v době rozhodné své stálé bydliště v Pr. Naproti tomu stížnost z týchž skutkových předpokladů hájí názor, že bydliště st-lovo bylo v P. a odlišný závěr žal. úřadu potírá jako nezákonný.
Nss jest dle odst. 1 § 6 svého zákona při svém rozhodování vázán skutkovou podstatou, která tvoří základ nař. rozhodnutí. Avšak na základě této skutkové podstaty nemohl zodpovědění právní otázky, které z obou míst je bydlištěm st-lovým, jak je učinil žal. úřad, shledati zákonným.
Dle toho, co již svrchu všeobecně se stanoviska právního o pojmu »bydliště« bylo uvedeno, a podle všeobecného názoru, který s pojmem bydliště dle zákona se srovnává, bydlí osoba tam, kde se soustřeďuje její hospodářský život, zejména tedy, kde má svůj byt, to jest místnosti pro umístění nábytku, šatstva a ostatních potřeb životních, tím více, kde má svoji rodinu (ženu a dítě), pokud nechce od nich žíti odloučeně, místnosti, do nichž se vrací po své práci a v nichž se zdržuje, dokud ji způsob povolání nevolá ku práci mimo dům.
Zjistil-li žal. úřad, že st-l byl v Pr. zaměstnán do 15. července 1923 jako koncipient v adv. kancelářích, kteráž prakse jest podmínkou pro nabytí způsobilosti pro samostatnou advokacii, že tam bydlel pouze v podnájmu, maje tam pouze to nejnutnější, hlavní svršky svoje pak v bytě v P., kdež zanechal také svoji ženu a dítě, že se do p-ského bytu k rodině na každou prázdeň a dovolenou a to pravidelně každý týden přes neděli vracel a že — což ze spisů rovněž nesporným se jeví — od 15. července 1923, když povinnou praksi advokátní skončil a potom samostatným advokátem se stal, v bytě p-ském trvale zůstal, pak nelze pokládati Pr. za jeho trvalé bydliště, nýbrž jen za místo zaměstnání, které se zásadně i pojmově liší od »bydliště« v technickém slova smyslu.
Tomuto závěru není na překážku ani okolnost, že st-l nebyl v roce 1922 zapsán do stálých voličských seznamů v P., nýbrž v Pr., a ani to, že by st-l, jak sám vypověděl, býval svoji rodinu do Pr. vzal, kdyby tam byl nalezl vhodný byt.
Bydliště v obci volby jest sice podmínkou pro zápis do stálých voličských seznamů, avšak nezapsání do seznamu nemůže zbaviti osobu jejího bydliště, tak jako ze zápisu nelze souditi, že zapsaný má v obci, v jejímž seznamu se nalézá, také skutečně bydliště. Vyskytujíť se zajisté také zápisy do seznamu voličů nesprávné a nezákonné a zákon poskytuje k jejich opravě a k docílení shody se stavem právním opravný prostředek námitek. Není-li pak námitek, může i nelegální stav seznamů voličských nabýti formální právní moci. Nelze tudíž shledati správným úsudek, že osoba zapsaná do voličského seznamu určité obce v této obci také skutečně má své bydliště, jak míní nař. rozhodnutí.
Okolnost pak, že st-l jen proto nechal rodinu v P., poněvadž se mu nepodařilo v Pr. nalézti bytu, může vésti jen k tomu závěru, že st-l, kdyby býval nalezl v Pr. vhodný byt, býval by své bydliště z P. do Pr. přeložil, že však nenaleznuv ho, bydliště své v P. podržel. Pouhým st-lovým úmyslem z P. do Pr. se přestěhovati nezměnilo se jeho bydliště.
Nař. rozhodnutí, které vychází z názorů opačných, než tuto projevených, a které uznává Pr. za řádné bydliště st-le, odporuje proto zákonu a musilo býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5150. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 566-568.