Č. 3412.

Chudinství (Čechy): I. Domovská obec jest povinna poskytovati svému — jinak oprávněnému — příslušníku chudinskou podporu bez ohledu na to, jaký vliv náklad na péči chudinskou má na obecní hospodářství. — II. Povinnost domovské obce, pečovati o chudého příslušníka, není podmíněna tím, že tu není osob podle občanského práva k výživě chudého příslušníka povinných a k tomu majetkově způsobilých.
(Nález ze dne 29. března 1924 č. 5124.)
Prejudikatura: Boh. 316 a 1020 adm.
Věc: Obec N. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zvýšení chudinské podpory.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zast. v N. nevyhovělo usnesením z 15. června 1922 žádosti Jana S. o zvýšení chudinské podpory obcí jemu povolené ve výši 2 K měs. Odvolání Jana S. zamítla osk v Plzni usnesením z 21. září 1922. K dalšímu odvolání Jana S. byla nař. rozhodnutím podpora zvýšena na 15 K měsíčně, ježto Jan S. jest 75 roků stár, dle vysvědčení úředního lékaře každé těžké práce jakož i zaměstnání s větším pohybem neschopen, jeho dítky jej vzhledem ke svým majetkovým, výdělkovým a rodinným poměrům podporovati nemohou a také nepodporují a poněvadž provise, jíž jmenovaný jako bývalý horník od bratrské pokladny užívá, i s mimořádným odvolatelným přídavkem za nynějších drahotních poměrů nestačí k opatření všech nejnutnějších prostředků k výživě. O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí obcí N. uvážil nss toto: Stěžující si obec povolila příslušníku Janu S. chudinskou podporu 2 K měsíčně. Tím přiznala mu právní nárok na chudinské zaopatření, stanovivši zároveň i způsob podpory chudinské t. j. podporu v penězích.
Usnesní ob. zast. z 15. června 1922, které bylo předmětem instančního rozhodování, a pak nař. rozhodnutí zabývalo se vzhledem k žádosti Jana S. za zvýšení podpory jen otázkou, v jaké výši má chudinská podpora býti vyměřena.
Stížnost namítá, že nař. rozhodnutí nevzalo při určení výše zřetel na majetkové poměry obce. Patrně má stížnost na mysli ustanovení § 11 chud. zák. z 3. prosince 1868, č. 59 z. z. pro Čechy. Toto zák. ustanovení vyslovuje, že způsob, jak obec může své chudé příslušníky zaopatřiti, jest ponechán jejímu uvážení, při čemž se má obec říditi dle zvláštních okolností místních, šetříc co nejvíce fondu chudých a občanů příspěvky povinných. Ze znění tohoto zákonného ustanovení jest patrno, že jde jen o určení způsobu, jak chudí mají býti zaopatřeni, nikoli však o rozhodnutí ohledně rozsahu již zvoleného způsobu opatření. Jak bylo dříve uvedeno, byl způsob, jakým Jan S. měl býti zaopatřen, již určen, když se obec usnesla, že se mu má vypláceti měsíční peněžitá podpora 2 K měsíčně. Nelze proto ustanovení § 11 cit. zák. použíti na případ, kdy má býti určena výše peněžité podpory. Jiného ustanovení, které by obmezovalo chudinskou podporu podle hospodářské síly domovské obce, ani zák. chudinský ani domovský neobsahuje. Naopak jest z ustanovení těchto zák. (zejména §§ 22, 24 zák. domovského, § 1 zák. chudinského) patrno, že povinnost obce domovské poskytovati oprávněnému příslušníku jejímu chudinské zaopatření jest povahou absolutní, takže musí býti obci poskytnuta bez ohledu na to, jaký má náklad na péči chudinskou vliv na obecní hospodářství. Tomu nasvědčuje i ustanovení § 25 chud. zák., jež pamatuje na případ, že obec jest břemenem chudinským přetížena, jen tím způsobem, že obec odkazuje na finanční pomoc okr. zastupitelstva, a předpokládá tedy zřejmě, že obec nemůže svého břemene chudinského zmenšiti tím, že by podporu chudinskou chudým svým příslušníkům odpírala nebo pod míru zákonitou snižovala (srovnej nál. Boh. 316 adm.).
Nemohla proto námitka stížnosti, že nebylo při určení chudinské podpory přihlíženo k majetkovým poměrům obce, býti shledána důvodnou.
Tvrzením, že Jan S. má dva syny a zetě, kteří mohou ho dostatečně podporovati, chce stížnost patrně vytýkati, že podpora stanovená obcí částkou 2 K měsíčně dostačovala, když zde jsou osoby k vydržování dle zákona povinné. Nehledě ani k tomu, že dle zák. občanského zeť k vydržování tchána není vůbec povinen, nemohla tato výtka i pokud jde o syny býti uznána důvodnou, ježto povinnost obce k péči o chudého příslušníka jest povahy absolutní a primérní, a není podmíněna tím, že tu není třetích osob dle občanského práva k výživě chudého příslušníka povinných a k tomu majetkově schopných, vůči nimž má obec domovská jen právo postihu.
Právní názor ten byl vysloven již v nál. Boh. 1020 adm., při kterémžto právním názoru soud i nyní trvá. Stížnost namítá dále, že žal. úřad nepřihlížel k tomu, že Jan S. má v chalupě svého zetě bezplatný byt knihovně zajištěný a že má za ošetřování otce mlynáře D. stravu.
jest pravda, že nař. rozhodnutí se ve svých vývodech o těchto okolnostech nezmiňuje. Šlo o určení výše peněžité podpory, které má býti použito k opatření nutné výživy. Proto se patrně žal. úřad zmiňoval výslovně jen o příjmech peněžitých žadatele, které dle jeho úsudku k opatření výživy nedostačují, aniž se zmínil zvlášť o naturálních požitcích, kterými bylo již přímo o jistou část výživy st-lovy postaráno. Z toho, že se žal. úřad o těchto naturálních požitcích vůbec nezmínil, nelze však dovozovati, že by k nim při určení výše podpory vůbec byl nepřihlížel. Naopak nutno míti za to, že žal. úřad i na těchto okolnostech v řízení zjištěných a ve spisech, na základě kterých rozhodl, obsažených a mu tedy známých, založil svůj závěr, jehož logický výsledek bylo určeni výše chudinské podpory. Nemohl proto soud uznati tuto námitku stížnosti důvodnou.
Také další námitka stížnosti, že při stanovení podpory nemohlo se nař. rozhodnutí opírati o drahotní poměry, nýbrž jen o konkrétní okolnosti místní, nemohl soud přiznati důvodnosti.
Nelze upříti, že při stanovení výše podpory mohlo býti přihlíženo jen k poměrům, které v obci N. skutečně panovaly a které právě odůvodňovaly, aby podpora byla stanovena v určité výši. Obec určila výši měsíční podpory částkou 2 K. Žal. úřad uznal, že tato podpora nedostačuje vzhledem k nynějším drahotním poměrům. Všeobecné drahotní poměry panovaly, jak jest notoricky známo, také v obci N., takže se zvýšení podpory stalo vzhledem k okolnostem platným v obci N. Jest také notoricky a mohlo žal. úřadu ze všeobecných zkušeností býti známo, v jaké míře kupní síla peněz klesla. Když tedy žal. úřad vzhledem k nynějším drahotním poměrům zvýšil měsíční chudinskou z 2 K na 16 K, stačilo poukázati prostě na tyto drahotní poměry, aniž bylo nutno konati nějaké šetření o místních poměrech, zejména když stížnost ani neuvádí, které zvláštní okolnosti měly býti vyšetřeny. Zda v obci N. jiní chudí se mohou částkou 2 K měsíčně vyživovati, nemohlo při stanovení podpory vůbec přijíti v úvahu, ježto bylo posuzovati jen daný případ.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3412. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 898-900.