NPD documents search: Právník, 74 (1935)

Dejte si pozor na manželky!

(Zem. trestní soud v Brně.)

Není to snad nějaký novoroční strašák nebo něco podobného. Také to není legrace, a neradíme ženatým čtenářům, aby to brali na příliš lehkou váhu. Kdo si manželku již tak dalece vycvičil, že je s ní v každém směru spokojen, nerad ji ztrácí mrtvou, natož potom živou. A přece takové nebezpečí hrozí každému muži, jenž nevěnuje nejbedlivější pozornost své ženě, slabé a bezbranné polovici. Jednoho krásného dne může mu zmizet od stolu a lože, a ani policie s vyzkoušenými psy nepřivede mu ji nazpět a on ji už více nespatří, nevrátí-li se mu do čtrnácti dnů sama. Tato možnost přichází však v úvahu pouze v 99 procentech případů. A poněvadž ani tu nevrací se žena v témž stavu, v jakém odešla, nemůže nijak býti na škodu, když muži budou dávat pozor na ženy.
Manželé Čiplovi v jisté slovácké vesnici slitovali se nad Stanislavem Greierem, jenž s největší ochotou maloval cizím lidem příbytky, ale sám neměl, kam by hlavy složil. Čiplovi měli ve světnici koutek, kde mohli Greiera uložit každého večera k zaslouženému nočnímu odpočinku. Zda Stanislav v tom svém koutku skutečně jen odpočíval, nedá se s určitostí tvrditi a spíše by se mohlo věřiti, žel byl tím snaživějším, čím méně pozornosti své manželce věnoval Čipl. Tento manžel věřil své ženušce i podnájemníkovi více, než bylo zdrávo, a tak se stalo, že 23. června loňského roku byl překvapen tak nemile, že neváhal jít si postěžovat na četnickou stanici.
„Můj podnájemník Stanislav Greier je pryč.“
„A kolik vám zůstal dlužen?“
„Dluhy, prosím, nedělal.“
„Tedy buďte rád, že jste se zbavil podnájemníka.“
„O toho bych neplakal, ale také moje žena je pryč.“
Pan strážmistr se podíval na Čipla tak usměvavě, jakoby chtěl říci: „Tak to buďte teprve rád!“ Ale neřekl to. V očích opuštěného manžela zračilo se tolik zármutku, že strážmistrův vtip byl by znamenal novou ránu do srdce.
„My ho tedy budeme hledat“, hleděl uspokojit četník nešťastníka.
„Koho budete hledat?“
„Vašeho podnájemníka.“
„To mně, prosím, raději hledejte ženu."
„Dobrá, budeme tedy hledat oba. Ženu vám odevzdáme a Greiera si necháme. Neboť vězte, pane, že svým skutkem dopustil se zločinu únosu a to se trestá podle zákona.“
Čipl se podrbal za uchem: „Nu, nevadí, když Stanislava potrestáte podle svého, já si ženu potrestám, jak zа dobré uznám!“
Četníci pátrali po únosci i po unesené, ale neměli štěstí. Jakoby se země po nich slehla. Zatím Greier žil až v Litoměřicích s Čiplovou v divokém manželství a vzpomínali, co asi dělá na Slovácku osiřelý muž.
Ale všecko má svůj konec, a také dobrodružství podnájemníka s bytnou mělo být likvidováno. Milenci vrátili se na Slovácko, on sе ubytoval u své matky, ona u sestry, a tu vyčkávali, až si pro ně přišli. Pro něho četníci, pro ni pan manžel. Tresty byly pak vykonány podle různých zákoníků. Ona to měla ovšem dříve odbyto, ale déle bude na to pamatovat. Jeho soudil o Sylvestra u zem. trestního soudu v Brně v. r. Neudek.
Třebaže historie měla i dosti vážných momentů, přece bylo na ní něco k zasmání. On, 24letý slabý človíček, ona 29letá statná žena. Soudce jistě na prvý pohled poznal, kdo byl zde únoscem a kdo uneseným, ale co naplat: zákon dává v podobných případech přednost muži.
„Prosím, aby mi ten výlet nebyl vykládán ve zlé“, hájí se obviněný. „Já s ní ujel do Litoměřic ale to bylo její přání. Já sám bych si to vůbec nedovolil.“
Soudce dobrácky přisvědčil. Ono se to dá také chápat, ale když je tu zákon s kroucenými paragrafy!
A unesená paní pravila: „Slavný soude, nechtěla jsem od svého drahého muže, ale když on mně pan Stanislav hrozil i zastřelením. Co jsem si já, slabá žena, měla počít?“
Soudce se zase dobrácky usmál. Však už si můžeme domyslit, co chtěl říci. Ale pak si nasadil baret a tož tedy měsíc nepodmíněně. Laciněji už to nemohl udělat.
„Ale, slavný soude“, protestoval odsouzený, „já opravdu ji nepřemlouval...“
„Věřím vám, ale vyhovět ve všem ženě není také vždycky zdrávo.“
S. S.

Citace:

Dejte si pozor na manželky. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 2., s. 24-24.