NPD documents search: Právník, 74 (1935)

Zrušení veřejné společnosti a § 9 ex. ř.

Na domě čp. 82 v Ch. vtěleno jest podle rozsudku právo zástavní za vykonatelnou pohledávku firmy Obchodní mlýny J. K. nástupci A. a B.
Předkládajíce úřední potvrzení, že protokolovaná veřejná obchodní společnost Obchodní mlýny J. K. nástupci A. a B., jejímiž veřejnými společníky byli A. a B., zrušena byla dohodou společníků a v důsledku toho firma tato z firemního rejstříku vymazána, navrhli A. a B. exekuci nucenou dražbou domu čp. 82 v Ch. a prvý soudce exekuci tuto povolil.
Na stížnost dlužníka proti povolujícímu usnesení podanou rekursní soud změnil usnesení prvého soudu a návrh na povolení exekuce zamítl z těchto důvodů: Již z návrhu na povolení exekuce vychází, že stranou oprávněnou jest protokolovaná firma Obchodní mlýny J. K. nástupci A. a B. — nikoliv tedy navrhovatelé A. a B. Návrhu připojené úřední potvrzení není listinou ve smyslu § 9 ex. ř., která by prokazovala, že nárok v exekučním titulu uznaný s osob tam pojmenovaných přešel na ty osoby, od nichž zde exekuce navržena byla. Z potvrzení toho není zřejmým přechod pohledávky zrušené firmy na navrhovatele a není z něho zřejmo, zda zařízena byla likvidace zrušené společnosti a kdož jsou likvidátory (čl. 133 a násl. obch. zák.) oprávněnými zrušenou společnost zastupovati. Byť i byli navrhovatelé jedinými veřejnými společníky zrušené společnosti, není tu přece způsobem v § 9 ex. ř. vyznačeným prokázán přechod pohledávky vymáhané na ně tak, aby k jejich návrhu exekuce na základě titulu znějícího na zrušenou společnost mohla býti povolena.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhající strany, změnil napadené usnesení a obnovil usnesení prvého soudu z těchto důvodů.
Jest nesporno, že v exekučních titulech, na jichž základě byla exekuce povolena, jest jako oprávněna označena veřejná společnost protokolovaná pod firmou »Obchodní mlýny J. K. nástupci A. a B.« Vymáhající věřitelé A. a B. prokázali úředním potvrzením krajského soudu, že tato veřejná společnost, jejímiž veřejnými společníky byli jen oni, byla dohodou zrušena a firma společnosti z obchodního rejstříku vymazána. Toto úřední potvrzení postačí v tomto případě k průkazu, že nárok určený v exekučních titulech přešel na vymáhající věřitele (§ 9 ex. ř.). Veřejná obchodní společnost není právnickou osobou, třebas společenské jmění za trvání společnosti tvořilo samostatnou část jmění společníků, oddělenou fakticky i právně od jejich soukromého jmění. Tím nepřestalo býti jměním společníků. Byla-li společnost zrušena a nedošlo-li k likvidaci, což zákon připouští, neboť předpis čl. 133 obch. zák. jest povahy dispositivní — pozbylo tím jmění společenské jen své samostatnosti, zůstalo však jměním společníků. Jsou tedy jen společníci nadále nositeli práv a závazků zrušené společnosti a mohou, pokud by nebyla jiná úprava jejich závazných poměrů prokázána, jen v souhlasu o jmění druhdy společenském rozhodovati a jím nakládati. Výronem tohoto práva jest i jejich exekuční návrh. Pokud by tedy dlužník netvrdil a neprokázal, že při zrušení společnosti bylo s vymáhanou pohledávkou naloženo jinak, — a to se nestalo, — nutno předpokládati pravidelný stav a stačil k osvědčení legitimace vymáhajících věřitelů k podání exekučního návrhu průkaz, že veřejná společnost zanikla.
Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. června
1926 č. j. R I 540/26.
—va

Citace:

Zrušení veřejné společnosti a § 9 ex. ř.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 14, s. 480-482.