NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3820.

Obecní úředníci. — Velká Praha. — Administrativní řízení: I. Pensionovaný úředník předměstský je legitimován stěžovati si do usnesení zastupitelského orgánu obce o jeho požitcích, třebas mu bylo usnesení toto doručeno teprve po účinnosti zák. č. 114/ 20 o sloučení obce té s Prahou. — II. Mohlo se předměstské obecní zastupitelstvo po právu usnésti na tom, že svým zaměstnancům odejme nebo sníží drahotní přídavky, požívají-li nebo budou-li požívati drahot, přídavků jinde?
(Nález ze dne 27. června 1924 č. 11 509.)
Věc. Dr. Ing. N. v Praze (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o drahotní přídavky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Žižkově ve schůzi dne 25. listopadu 1921 usneslo se změniti zásady o vyplácení drahotních přídavků zaměstnancům obecním takto:
»Zaměstnancům obce Ž., kteří již jinde drahotních přídavků požívají, nebudou se drahotní přídavky u obce vypláceti, nebo v případě, že jinde vyplácené drahotní přídavky jsou menší oněch, na které dle základu služného a rodinného stavu mají u obce Ž. nárok, budou se jim vypláceti u obce Ž. jen rozdílem mezi těmito přídavky«.
Toto usnesení bylo intimátem z 31. prosince 1921 st-li, který jest pensionovaným úředníkem obce Ž., doručeno dne 18. března 1922.
K jeho stížnostem bylo toto usnesení městského zastupitelstva Ž. pořadem instancí, posléze též nař. rozhodnutím potvrzeno....
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad shledal stížnost st-lovu k němu podanou především bezpředmětnou, poněvadž prý nař. výměr měst. úřadu v Ž. datovaný v předvečer zániku právní subjektivity obce Ž. a doručený v době, kdy obec Ž. již neexistovala (18. března 1922), neodnímal ani nerestringoval dosavadní jeho drahotní přídavky.
Názor tento není správný. Podle § 3 zák. ze 6. února 1920 č. 114 Sb., kterýž počal účinkovati dle zák. z 22. prosince 1920 č. 692 Sb. dnem 1. ledna 1922, přejalo hlavní město Praha do svých služeb všechny pravoplatně jmenované úředníky a zřízence obcí a osad tímto zákonem s Pranou sloučených, mezi nimiž jest také město Žižkov, jakož i úředníky a zřízence jejich ústavů a podniků se všemi jejich nabytými právy a nároky, pokud nepřevyšují míry práv a nároků úředníků a zřízenců stejné nebo rovnocenné kategorie, kteří v den sloučení ve službách hlavního města Prahy budou ustanoveni.
Dle odst. 5 § 3 cit. zák. platí stejné zásady i pro převzetí a míru práv a nároků oněch osob, které v den sloučení požívaly již od připojených obcí platů pensijních, vdovských nebo jiných zaopatřovacích.
S omezením svrchu vytknutým přejalo tedy hl. m. Praha dnem 1. ledna 1922 také st-le jako pensionovaného úředníka města 2. se všemi jeho nabytými právy a nároky. Mělo tedy každé usnesení měst. zastupitelstva v Z. o právech a nárocích obecního úředníka, které se stalo přede dnem 1. ledna 1922, a které, kdyby přiznávalo požitky vyšší, nesmělo se státi po 30. červnu 1919 (odst. 2 § 3 cit. zák.), právní význam jak pro hl. m. Prahu, tak i pro obecního úředníka, jehož se týkalo, zakládajíc pro hl. m. Prahu závazek a povinnost, pro převzatého úředníka pak právo a nárok.
Jedná se tedy již jen o to, zda — jak míní nař. rozhodnutí — usnesení měst. zastupitelstva v Ž. ani neodnimalo ani nerestringovalo st-li dosavadní jeho drahotní přídavky. Ani k tomuto názoru žal. úřadu nelze přisvědčiti. Usnesení obce Ž., že zaměstnancům obce, kteří již jinde drahotních přídavků požívají, nebude obec drahotní přídavky buď vůbec vypláceti, nebo jen rozdílem, oč přídavky obcí poskytované budou přídavky jinde pobírané převyšovati, není ničím jiným, než připojením resolutivní výjimky k dosavadnímu bezvýjimečnému právu na drahotní přídavky. Ustanovujeť, že jakmile úředník obce nabude drahotních přídavků také jinde, bude od té doby míti vůči obci právo jen na přídavky snížené o tolik, co budou obnášeti přídavky jinde nabyté, po případě tedy, že drahotních přídavků u obce pozbude vůbec.
Byť tedy usnesení měst. zastupitelstva v Ž. neodnimalo a nerestringovalo st-li jeho dosavadní drahotní přídavky ihned, obmezilo přece jeho až dosud ničím neobmezené právo na drahotní přídavky tím, že stanovilo událost, která, jakmile nastane, buď odejme nebo restringuje toto jeho právo. Z toho jde, že častěji zmíněným usnesením měst. zastupitelstva v Ž. bylo zasaženo do práv st-lových a že tudíž nemožno právem vysloviti, že stížnost, kterou se st-1 proti tomuto zásahu do svých práv bránil, jest bezpředmětná.
Zbývá ještě rozlušiti otázku, zdali tento zásah do práv st-lových srovnává se se zákonem, či se jemu příčí. Dle § 2 zák. z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. úředníkům obecním, kteří odešli nebo odejdou na trvalý odpočinek, přísluší týž nárok na drahotní a nákupní přídavky, jako v obdobných případech mají úředníci státní rovnocenné kategorie a stejné doby služební, a to po dobu, pokud drahotní a nákupní přídavky se budou vypláceti státním úředníkům a jich příslušníkům.
Tento nárok není ani u obecních ani u státních úředníků obmezen na případy, že úředníci ti nepožívají drahotních přídavků jinde. Jediné obmezení, které ostatně vešlo v platnost později, nežli se stalo usnesení měst. zastupitelstva v Ž., obsahuje odst. 7. § 6 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. pro případ, že manželka státního nebo veřejného zaměstnance v činné nebo veřejné službě sama také požívá drahotního přídavku. Na tento případ však nař. rozhodnutí právo st-lovo na drahotní přídavky neomezuje, nýbrž mu ukládá obmezení zcela jiného způsobu a obsahu, pro které však v žádném zákoně není opory.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3820. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 225-227.