NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13834.

Vlastník nemovitosti jest oprávněn žádati o změnu pořadí dvou přímo za sebou následujících poznámek pořadí pro zamýšlené zadlužení, předloživ usnesení o poznámkách pořadí.
Knihovní věřitel nemůže se tu dovolávati ochrany důvěry ve veřejné knihy, muselo-li mu i v době sepsání dlužního úpisu, i v době podání knihovní žádosti býti známo, že nastala změna v pořadí poznámek, ana poznámka současnosti obou poznámek byla vymazána.
(Rozh. ze dne 12. října 1934, R I 976/34.) Na dlužníkově nemovitosti bylo poznamenáno pod č. d. 4566 pořadí pro zadlužení do výše 450000 Kč s účinkem do 30. listopadu 1927 a pod č. d. 4567 pořadí pro zadlužení do výše 135000 Kč s účinkem do téhož dne. Oba knihovní návrhy došly na knihovní soud dne 30. listopadu 1926 současně a současnost byla v pozemkové knize vyznačena. Dne 31. prosince 1926, kdy ještě žádná zástavní práva pro svrchu uvedená zadlužení do výše 450000 Kč a 135000 Kč do knih pozemkových zapsána nebyla, žádal dlužník na knihovním soudě, by shora zmíněné pořadí pro zadlužení bylo pozměněno tak, že předcházeti má pořadí pro zadlužení do výše 450000 Kč před pořadím pro zadlužení do výše 135000 Kč. Knihovní soud vyhověl tomuto návrhu dlužníka, jakož i jeho dalšímu návrhu, by bylo vymazáno, že oba návrhy došly současně. V pořadí pol. 21 vymohla si banka L. dne 25. listopadu 1927 vklad zástavního práva k zajištění svých pohledávek do výše 450000 Kč, a téhož dne vymohla si Občanská záložna v L. pořadí pol. 22 vklad zástavního práva pro svou pohledávku 100000 Kč. Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice zbytek nejvyššího podání bance L., zamítnuv odpor Artura F-a, postupníka Občanské záložny vL. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Mylný jest názor dovolacího rekurenta, že vlastník nemovitosti nemůže vůbec nikdy změniti pořadí dvou přímo za sebou následujících poznámek pořadí pro zamýšlené zadlužení (§ 53 knih. zák.). Neboť žádost o zápis zástavního práva v poznamenaném pořadí může podle § 56 knih. zák. podati ve lhůtě § 55 knih. zák. nejen vlastník nemovitosti, jenž si poznámku vymohl, nýbrž i ten, kdo předloží usnesení povolující poznámku, pokud má listinu ke vkladu schopnou. A podle § 58 odstavec druhý knih. zák. může býti před uplynutím zákonné lhůty povolen výmaz poznámky, předloží-li se vyhotovení o povolení poznámky. Z toho patrno, že nakládati může s poznámkou v zákonné lhůtě ten, kdo může předložiti vyhotovení onoho výměru. Žádal-li vlastník nemovitostí dne 21. prosince 1926, tedy ve lhůtě končící 30. listopadu 1927, o poznamenání přednosti pro poznámku 21 na listě C před následující položkou 22, předloživ usnesení o poznámkách pořadí, učinil tak v mezích svého práva, an dovolací rekurent ani netvrdil, že usnesení o poznámce pořadí odevzdal povinný již před tím postupitelce dovolacího rekurenta Občanské záložně v L., nýbrž vyslovuje a to teprve v dovolacím rekursu jen tuto možnost. Usuzuje-li rekursní soud, že postupitelce musilo býti i v době sepsání dlužního úpisu i v době podání knihovní žádosti známo, že nastala změna v pořadí poznámek, dochází k závěru a nejde o rozpor se spisy. Závěr ten je správný, ana postupitelka musila nahlédnutím do pozemkové knihy zjistiti, že poznámka současnosti obou poznámek byla vymazána, z čehož musila souditi při průměrné opatrnosti, že v pořadí poznámek nastala změna. Ovšem, že výmaz současnosti obou podání a poznámky nemohl způsobili změnu skutečnosti, že obě podání došla současně, avšak byl důkazem toho, že buď šlo o chybu ve vyznačení současnosti, jež byla opravena podle § 104 druhý odstavec knih. zák., neb o postoupení pořadí, a nahlédnutím do sbírky listin by se byla přesvědčila, že skutečně jde o změnu pořadí. Nechala-li to postupitelka bez povšimnutí, nemůže ji to omluviti, ana by nebyla jednala v důvěře v knihy veřejné, a nemohlo by to ani postupníka omlouvati. Výmaz současnosti na místě poznamenání postoupení přednosti nemůže na věci nic změniti. Má-li tedy pořadí zápisu zástavního práva zmíněné banky č. d. 4566 a zápisu dovolacího rekurenta č. d. 4567, jest patrno, že podle § 29 odstavec 1 knih. zák. a §§ 66 a 77 odstavec 3 čís. 1 jedn. ř. má zástavní právo banky přednost.

Citace:

Čís. 13834. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 177-179.