NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7347.

Stavební právo (Čechy). — Řízení správní: Může obec svoji rekursní legitimaci proti rozhodnutí osk, kterým bylo v cestě instanční uděleno povolení stavební, opírati o tvrzení, že rozhodnutím tím bylo zasaženo do práva obce dožadovati se úlev stavebních podle části V. stav. řádu?
(Nález ze dne 13. června 1928 č. 16.183.)
Prejudikatura: Boh. A 1610/22, 2087/23, 2211/23, 6939/27.
Věc: Městská obec K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o rekursní legitimaci ve věci stavební.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Zsv odepřel obci K. rekursní legitimaci ve stav. věci Rudolfa P. a odmítl její rekurs proti stav. povolení, udělenému Rudolfu P. v řízení odvolacím osk-í. Obec K. tvrdí, že výrokem tím bylo zasaženo do jejích subj. práv.
Podle ustálené judikatury nss-u (srovn. na př. nál. Boh. A 1610/1922, 2087/1923, 2211/1923, 6939/1927 a j.) může obec v řízení stav. vystupovati jako rekurentka jen tehdy, přísluší-li jí v tomto řízení postavení strany a jen potud, pokud jí toto postavení přísluší. Naproti tomu nemá však obec rekursního práva, je-li činná jako úřad stavební. Jde tudíž v přítomném sporu jen o otázku, zda obec K. ve svém rekursu vskutku uplatňovala nějaké právo strany, což zsv v nař. rozhodnutí popřel.
Stížnost naproti tomu tvrdí, že udělením stav. povolení s poskytnutím úlev stav. bylo vyšším úřadem zasaženo do práva obce dožadovati se úlev stavebních podle části V. stav. řádu.
Především sluší míti na mysli, že v daném případě nešlo o povolení stav. úlev pro celou obec nebo pro jednotlivé části obecního území (§ 100 bod 1 lit. a)), b) stav. ř., nýbrž — může-li býti vůbec řeč o úlevách stavebních, čímž nebylo třeba podrobněji se zabývati — mohlo by jíti nejvýše o stav. úlevy ve smyslu předpisu § 100 odst. 1, bodu 2. stav. řádu. Nebylo proto zapotřebí zabývati se otázkou, zdali povolení úlev stav. podle ustanovení § 100 bodu 1. lit. a) nebo b) (to jest pro celou obec nebo pro části obecního území) proti vůli obce nebo i bez vůle obce žádostí projevené bylo by nezákonným zásahem do jejích práv, kdyžtě iniciativa k povolení těchto úlev jest zákonem vyhražena obecnímu zastupitelstvu.
Bylo ovšem zkoumati, zdali je možno uznati za nezákonný zásah do práv obce, povolí-li vyšší úřad stav. úlevy podle § 100 odst. 1. bodu 2. stav. ř. (to jest k žádosti jednotlivého stavebníka.). Podle ustanovení právě cit. může za povolení stav. úlev žádati i jednotlivý stavebník pro jednotlivé stavby. Podle dalšího ustanovení (§ 103 stav. ř.) povolují se tyto stav. úlevy usnesením výboru obecního. Obecní výbor jest v této své funkci podle ustanovení § 131 č. 4 v souvislosti s § 130 a nadpisem částí X. stav. ř., v níž § 131. jest umístěn, úřadem povolaným k vykonávání řádu stav. a rozhodnutí jeho v té příčině vydaná mají povahu nálezů, jež podrobeny jsou instančnímu přezkoumání podle § 132 stav. ř. V této své funkci nemá však obec, jak svrchu bylo uvedeno, postavení strany procesní a nemá tedy práva rekursního.
Nař. rozhodnutí, jímž rekurs stěžující si obce byl odmítnut, nelze tedy uznati nezákonným.

Citace:

č. 669. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 109-112.