Čís. 1091.

Vzniklo-li těžké uškození na těle s následky §u 155 (156) tr. zák. činností některého z více útočníků vedených společným úmyslem, jest všem vyměřiti trest dle §u 155 (156) tr. zák.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1923, Kr I 7/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované Emilie S-ové do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Hradci Králové ze dne 22. listopadu 1922, pokud jím byla Emilie S-ová uznána vinnou zločinem těžkého ublížení na těle, naznačeným v §u 157 odstavec druhý tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výrocích ohledně obžalované Emilie S-ové a vrátil věc v tomto rozsahu nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud opírá své skutkové přesvědčení, jehož konečným výrazem jest rozsudkový výrok, že se nedá dokázati, kdo z obžalovaných Kateřině S-ové těžce ublížil při rvačce (při zlém nakládání), při čemž bylo jí způsobeno těžké uškození na těle ve smyslu §§ů 152, 155 b), 156 tr. zák., o svědecké výpovědi Kateřiny a Růženy S-ových. Zjistil pak v podstatě podle těchto výpovědí, že při výstupu byl též (kromě Emilie a Růženy S-ových) obžalovaný Štěpán A., že »tento udeřil Kateřinu S-ovou pěstí do hlavy do levého oka tak prudce, že jí vytryskla krev, a potom ji uhodila ještě Emilie S-ová v totéž místo u levého oka, takže Kateřina S-ová cítila velikou bolest v oku. Mimo to uhodila Emilie S-ová Kateřinu S-ovou do hlavy, Emilie S-ová strčila také Kateřinu S-ovou, takže tato upadla do vany a sice upadla na znak. Následkem uvedeného zlého nakládání utrpěla Kateřina S-ová na levém oku širokou trhlinu běliny s vyklenutím obsahu vnitroočního a s krvácením do nitra oka levého, poranění samo o sobě těžké ...« Kdo z obviněných toto těžké poranění způsobil, že nelze bezpečně prokázati. Vývody, jimiž zmateční stížnost napadá toto zjištění, točí se kolem otázky věrohodnosti svědků a hodnotění průvodních výsledků soudem nalézacím a pouští se do samostatného dovozování, který skutkový děj měl býti soudem nalézacím přijat za prokázaný. Ze znění §§ů 258, 270 čís. 5, 281 a 258 čís. 1 a 3 ř. tr. je zřejmo, že se těmito a takovými vývody neprovádí žádný ze zákonných důvodů zmatečnosti rozsudku, pročež k nim nemůže býti přihlíženo. Než ve vývodech zmateční stížnosti, ukazujících jinak naprosté nepochopení podstaty číselně uplatňovaných důvodů zmatečnosti, obsaženo je přece věcně zrnko pravdy, pokud totiž zmateční stížnost poukazuje k tomu, že dle zjištění soudu nalézacího mohl by jako ten, kdo Kateřině S-ové způsobil těžké zranění, shora kvalifikované, přicházeti v úvahu jen Štěpán A. Ze zjištění soudu nalézacího je patrno, že 1. těžkým zraněním dle §§ů 152, 155 b), 156 tr. zák. uznává se shora popsané zranění levého oka Kateřiny S-ové, že 2. soud nalézací nepokládal sice za bezpečně prokázáno, kdo z obviněných toto těžké poranění způsobil, že však 3. má za to, že zle s Kateřinou S-ovou nakládali Štěpán A. a Emilie S-ová a to tak, že A. udeřil Kateřinu S-ovou pěstí do levého oka, potom ji uhodila ještě Emilie S-ová v táž místa u levého oka (ve stížnosti se arci nevytýká ani nedostatek důvodů ani neúplnost tomuto zjištění ve spojení s výpovědí Kateřiny S-ové, dle níž ji Emilie S-ová uhodila dvakrát do levého oka), takže Kateřina S-ová cítila velkou bolest v oku, a mimo to uhodila Emilie S-ová Kateřinu S-ovou do hlavy a strčila také Kateřinu S-ovou, takže tato upadla na znak do vany. Dle znění výroku i důvodů rozsudečných dlužno s bezpečností předpokládati, že soud nalézací nevychází z náhledu, že těžké tělesné poškození povstalo jen společným působením zranění nebo zlého nakládání obou odsouzených obžalovaných, tedy také tlučením do hlavy a odhozením na vaničku (prvý případ druhého odstavce §u 157 tr. zák.), nýbrž že soud nalézací vychází ze skutkového předpokladu, že oba odsouzení obžalovaní ve rvačce (pří zlém nakládání) s Kateřinou S-ovou zle s ní naklá-
dali a na ni ruku vztáhli a že těžké poranění bylo způsobeno jednáním
jednoho z nich, prýštícím ze společného nepřátelského úmyslu, aniž
však dá se prokázati, kterého (případ druhý, odstavec druhý §u 157
tr. zák.). Nehledě však ani k tomu, že Kateřina S-ová uvedla v řízení
předběžném kromě toho, co z její výpovědi přejímá soud nalézací, dále
ještě, že hned po první ráně A-ově už na to oko neviděla (že rozsudek
se o této výpovědi nezmiňuje, stížnost mu za neúplnost nevytýká),
zjišťuje sám rozsudek, že Štěpán A. udeřil Kateřinu S-ovou pěstí do
levého oka tak prudce, že jí vytryskla krev. Rozsudek tedy předpokládá
čin určité osoby, úder pěstí do oka. Znalci uvedli, že vznik shledané
obloučité trhliny ve skléře dlužno přičítati velmi silnému tupému úderu
tvrdým předmětem, jímž mohla v tomto případě býti pěst, zmíněným úde-
rem že zvýšen byl vnitrooční tlak tou měrou, že pevnost stěn bulvy
neodolala zvýšení tlaku toho a bulva z vnitřku pukla. Znalců nebylo se
dotázáno, a oni se nevyslovili o tom, zda dlužno předpokládat!, že vzešly
následky zakládající kvalifikace dle §§ů 155 lit. b) a 156 tr. zák., již je-
diným úderem tupým tvrdým předmětem (na příklad pěstí) do oka po-
škozené, zda byl úder ten takové síly, že po něm hned poškozené vy-
tryskla z oka krev a ona přestala na oko viděti, či zda následky ty byly
výsledkem také dalších dvou zjištěných úderů v táž místa u levého oka
(dle Kateřiny S-ové do levého oka) pokud se týče jaký měly nebo mohly
miti význam pro tělesné zranění Kateřiny S-ové a jeho povahu a ná-
sledky zjištěné dva další údery ve zmíněná místa, zda byly prvním
úderem již vyvolány okolnosti, zakládající kvalifikace svrchu uvedené.
Těmito otázkami se ani soud nalézací neobíral právě tak, jako nechal
nepovšimnutu subjektivní stránku činu, nezjistiv, zda jednali A. a Emilie
S-ová, jsouce si alespoň vědomi společného nepřátelského úmyslu, či
zda setkalo se jejich s hlediska subjektivního u každého z nich samo-
statně posuzovatelné nepřátelské jednání oproti Kateřině S-ové jen si-
tuačně. Zodpovědění jich však s hlediska právního je nevyhnutelno k po-
souzení správnosti podřadění zjištěného jednání Emilie S-ové pod § 157
tr. zák. Neboť, vzešly-li shora uvedené následky povahy, uvedené
v §§ech 155 lit. b) a 156 lit. a) tr. zák., činností některého z obou od-
souzených, vedených společným úmyslem, měli býti jak Štěpán A., tak
Emilie S-ová uznáni vinnými a potrestáni dle §u 156 tr. zák., v čemž
nemělo soudu nalézacímu se zřetelem na § 261 tr. ř. dle §§ů 263, 267
tr. ř. vaditi, že státní zástupce podřadil čin jejich §u 157 tr. zák. V dal-
ším byl by arci nyní soud nalézací ve svém právu trestacím omezen
ustanovením §u 293 odstavec třetí tr. ř. Nepřichází-li však v úvahu
spolupachatelství a budou-li znalci s to, by se vyslovili v ten smysl, že
shora uvedené následky nastaly již prvním úderem — jehož původce
je zjištěn — a že s nimi nebyly v příčinné souvislosti údery další, a
učiní-li soud nalézací takovýto posudek znalců podkladem svých zjištění,
pak by jednání Emilie S-ové nebylo posuzovati a trestati dle §u 157
odstavec druhý tr. zák., poněvadž zásada této stati zákona, že se dle
ní trestá, kdokoli při rvačce nebo zlém nakládání vložil ruku na po-
škozeného, bez ohledu na to, zda sám mu přivodil poranění těžké, čili
nic, platí jen za předpokladu, že fysický původce těžkého zranění ne- mohl býti vypátrán (nehledíc k prvnímu případu druhého odstavce
§u 157 tr. zák.), — i bylo by pak jednání této obžalované posuzovati
dle jeho idividuelních znaků.

Citace:

č. 1091. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 65-68.