České právo. Časopis Spolku notářů československých, 9 (1927). Praha: Spolek notářů československých, 90 s.
Authors:
Notář Jan Roubal:

Dva případy z praxe k zákonu přídělovému ze dne 15. dubna 1920 č. 311 Sb. zák. a nař.


1. Exekuce vnucenou dražbou na pozemek, přidělený dle tohoto zákona, jest nepřípustná. (Rozhodnutí nejvyššího soudu.)
Z důvodů:
Zákon nechtěl, aby vypožadovatel měl možnost pozemek proměniti na peníze, neboť přiznal mu požadovati právo jenom proto, že když ho vzdělával po dlouhou dobu jako pachtýř, aby jej mohl vzdělávati nadále jako vlastník.
Tento úmysl zákona bylo by ale možno velice snadno obcházeti, kdyby se povolila beze všeho dražba exekuční, vždyť vypožadovatel mohl by si na pozemek vypůjčiti, načež by, když by neplatil úroky, pozemek přišel do dražby, nebo dokonce byl-li s vymáhajícím věřitelem v dobrem srozumění, mohl by dáti exekučně pozemek prodati pro dluh třeba fingovaný, t. j. vymáhající věřitel by mohl býti jenom nastrčeným panákem.
Se zřetelem na věřitele dlužno si uvědomiti, že zákonodárce nezřídil dlouhodobému pachtýři právo požadovací k vůli jeho starším nebo novějším věřitelům, aby oni tím, že pachtýř pozemky obdrží získali fond pro své uspokojení. Věřiteli se odpíráním exekuční dražby žádná křivda neděje, neboť poznámka omezení zcizení dle cit. čl. 1. č. 4. byla v knihách zapsána současně s vlastnickým právem dlužníka; vymáhající věřitel tudíž od prvopočátku, jakmile dlužník vlastnictví pozemku nabyl, o jeho nedostatku práva zcizovacího věděl, musil tedy s ním počítat a nemůže se cítiti ukřivděn. To jest prostě následek veřejné víry pozemkových knih.
Státní pozemkový úřad jest jistě k stížnosti legitimován, protože právě jemu jest vyhraženo právo, dáti k zcizení svolení a toto právo bylo povolením dražby bez jeho svolení porušeno.
2. Potomky, na něž lze převésti pozemek přidělený dle tohoto zákona, jest rozuměti též manžele. (Usnesení krajského soudu v Táboře.) Z důvodů: Zákon citovaný uvádí v §u 4, že svolení státního pozemkového úřadu ke zcizení není třeba, jde-li o zcizení buď mezi manžely, a nebo s rodičů na potomky. Výraz potomci svým všeobecným zněním poukazuje na to, že zákon měl na zřeteli omeziti zcizení vůbec na osoby cizí, nejsoucí ani v poměru příbuzenském ani švakrovském s dosavadními vlastníky.
Vždyť jediným účelem dočasného omezení zcizení podle §u 4 zákona bylo, aby zamezeno bylo jakékoliv vykořisťování a zneužívání zákona o drobných pachtýřích k účelu osobního obohacení. Půda měla býti přidělována jen těm pachtýřům, kteří pro sebe ji vzdělávali a ponechati hodlali a nemělo se jí dostati oněm, kteří nabyvše nemovitosti za levnou náhradu s hlediska poměrů předválečných vyměřenou, měli úmysl se značným ziskem je ihned dále zciziti. Kde tedy nemovitosti byly postupovány z rodičů na děti a nebo jiné příbuzné, omezení platiti nemělo, neboť tu o jakémkoli obcházení zákona přirozeně mluviti nelze.
V daném případě, jak z obsahu smlouvy postupní je patrno, postoupeny byly nemovitosti provdané dceři a jejímu manželu a vyhověno tak zákonu úplně. Vždyť zpravidla postupují se nemovitosti v rodině jen tomu kterému dítěti s ohledem na jeho sňatek a připisují se pak do spoluvlastnictví oběma novým nastupitelům, při čemž druhý z manželů po sňatku za osobu cizí se nepokládá.
Citace:
Dva případy z praxe k zákonu přídělovému ze dne 15. dubna 1920 č. 311 Sb. zák. a nař.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, číslo/sešit 3, s. 28-28.