NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 3502.

Přeskočil-li pachatel ohradu, jíž jest obehnána zahrádka patřící k cizímu domu, vnikl již tím do cizího domu ve smyslu § 83 tr. zák.; jest proto lhostejno, že při výkonu násilí (bodaje vidlemi oknem do příbytku) nevnikl ani částí svého těla do domu; pojem »vniknutí«.
Po stránce subjektivní vyžaduje se ke skutkové podstatě zločinu podle § 83 (příp. 2) tr. zák., by pachatel byl si vědom, že vniká do domu nebo do příbytku jiné osoby proti její výslovně projevené neb alespoň předpokládané vůli (pouhá možnost poznání oné vůle nestačí), a by měl úmysl dopustiti se tam násilí na osobě oprávněného, na jeho lidech domácích, nebo na jeho statku.
(Rozh. ze dne 29. května 1929, Zm I 29/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 83 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu první stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice číselně jen důvodem zmatečností podle § 281, čís. 10 tr. ř., jejž shledává v tom, že nalézací soud podřadil skutek, na němž se rozhodnutí zakládá, následkem nesprávného výkladu zákona pod ustanovení § 83 (příp. 2) tr. zák., ač prý souzený skutek měl býti správně podřaděn pod ustanovení § 1 zák. o útisku ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n., nebo pod ustanovení §§ 431, 496 tr. zák. Podle názoru zmateční stížnosti není tu ani objektivní ani subjektivní skutkové podstaty zločinu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Namítá-li stížnost po stránce objektivní, že v tom, že obžalovaný bodal vidlemi okénkem jím rozbitým do příbytku Václava D-y, bylo by lze spatřovati »vniknutí« do tohoto příbytku po rozumu § 83 tr. zák. jen tenkrát, kdyby byl při tom vnikl alespoň částí svého těla do tohoto příbytku, má sice pravdu, přehlíží však, že rozsudek spatřuje »vniknutí« do domu Václava D-y již v tom, že obžalovaný, přeskočiv plot, jímž jest obehnána zahrádka u domu D-ova, dostal se do této zahrádky k domu D-ovu patřící. Vnikl-li však obžalovaný již tímto způsobem do cizího domu — že »vniknutí« do zahrádky patřící k cizímu domu jest pokládati za »vniknutí« do cizího domu, stížnost nepopírá —, je lhostejno, zda se dostal pak, když bodal vidlemi okénkem do příbytku D-ova, částí svého těla do tohoto příbytku či nikoli. Tvrdí-li dále stíž- nost v tomto směru, že přeskočení plotu u zahrádky nelze pokládati za »vniknutí« ve smyslu § 83 tr. zák., jest jí připomenouti, že »vniknutím« po rozumu § 83 tr. zák. rozumí se každé vstoupení do domu nebo příbytku jiné osoby, které se stalo proti vůli oprávněného, ať již vůle byla projevena výslovně nebo bylo ji podle celého stavu věci předpokládati, a že pojmu »vniknutí« do cizího domu ve smyslu § 83 tr. zák. může podle toho za posléze uvedeného předpokladu odpovídati též činnost, v níž rozsudek shledává »vniknutí« do řečené zahrady a tím do domu D-ova. Dalším tvrzením po stránce objektivní, že obžalovaný nevstoupil do domu D-ova proti výslovně projevené neb aspoň předpokládané vůli D-ově, chce stížnost zřejmě vyjádřiti, že se vyhledává k pojmu »vniknutí« po rozumu § 83 tr. zák., by pachatel vstoupil do cizího domu nebo příbytku proti výslovně projevené nebo alespoň předpokládané vůli oprávněného, a že tato složka pojmu »vniknutí« není rozsudkem zjištěna. V tomto směru nelze stížnosti upříti oprávněnost; neboť rozsudek nevyslovuje se v rozhodovacích důvodech o tom, zda se obžalovaný dostal, přeskočiv plot, do zahrádky D-ovy a tím do domu D-ova proti vůli D-ově, ať již vůle ta byla projevena výslovně nebo bylo ji podle stavu věci předpokládati.
Po stránce subjektivní vyžaduje se ke skutkové podstatě zločinu podle § 83 (příp. 2) tr. zák., by pachatel byl si vědom, že vniká do domu nebo příbytku jiné osoby proti její výslovně projevené nebo alespoň předpokládané vůli — pouhá možnost poznání oné vůle nestačí (rozh. č. 2823 sb. Nejv. s.) — a by měl úmysl dopustiti se tam násilí na osobě oprávněného nebo na jeho lidech domácích nebo na jeho statku. Po této stránce zjišťuje rozsudek v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný měl úmysl vykonati v domě D-ově násilí na osobě Václava D-y a na jeho statku. Popírá-li stížnost tento úmysl, neprovádí tím uplatňovaný zmatek po zákonu, ježto se nedrží skutkových zjištění rozsudku, jak by při správném provádění hmotně-právního zmatku činiti měla, nýbrž vychází ze skutkového předpokladu rozsudkem vyloučeného (§ 288, odst. 2, čís. 3 tr. ř.). Oprávněna je však stížnost, pokud, zdůrazňujíc, že se vyhledává ke skutkové podstatě zločinu podle § 83 (příp. 2) tr. zák. také, by si byl pachatel vědom, že vniká do domu nebo příbytku jiné osoby proti její výslovně projevené nebo alespoň předpokládané vůli, zřejmě namítá, že toto vědomí obžalovaného mělo býti rozsudkem zjištěno a že jím zjištěno nebylo. Rozsudek praví sice v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný spáchal skutek rozsudkem zjištěný úmyslně, avšak z tohoto povšechného údaje rozsudkového není patrno, že si byl obžalovaný vědom, že vniká do domu D-ova proti výslovně projevené nebo předpokládané vůli D-ově, a toto vědomí obžalovaného není v rozhodovacích důvodech ani jinak zjištěno. Poněvadž rozsudek je podle uvedeného následkem řečených nedostatků zjištění podstatných znaků skutkové podstaty zločinu podle § 83 (příp. 2) tr. zák. jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní stižen zmatkem mu vytýkaným a poněvadž za daného stavu věci nelze se vyhnouti nařízení nového hlavního přelíčení, takže nejvyšší soud jako soud zrušovací nemůže ve věci samé rozhodnouti, bylo odůvodněné zmateční stížnosti obžalovaného za souhlasu generální prokuratury podle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878, při neveřejné poradě ihned vyhověti a uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 3502.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 339-341.