Příspěvek k ustanovení § 54. posl. odst. ex. ř. Na základě nálezu trestního soudu v J., který byl vydán o nákladech trestního řízení, žádal vymáhající věřitel Karel Ž. proti Anně K. o mobilární exekuci pro pohledávku útratovou v obnosu 26 K u téhož soudu jako soudu exekučního, aniž by byl přiložil k návrhu exekučnímu potvrzení, jež ustanovení §. 54. poslední odstavec vyžaduje. Exekuční soudce u soudu v J. zaslal exekuční návrh do oddělení trestního téhož soudu, kdež kancelářský officiant na exekučním návrhu poznamenal, že nález trestního soudce o nákladech trestního řízení nabyl pravomoci. Na základě této poznámky povolil exekuční soudce žádanou exekuci. Následkem stížnosti dlužnice do povolujícího usnesení podané změnil rekursní soud naříkané usnesení a návrh vymahajícího věřitele zamítnul, odsoudiv ho současně k náhradě nákladů stížnosti. Důvody: Exekuční návrh opírá se o nález trestního soudu, který byl vydán o nákladech trestního řízení (§ 1. číslo 8. ex. ř.). Dle §u 54., odstavce 2. exekučního řádu má návrh na povolení exekuce, opírající se o takovýto nález, obsahovati potvrzení trestního soudu, jenž nález byl vydal, že dotyčné rozhodnutí tohoto soudu není více podrobeno opravnému prostředku, který by vykonatelnost zastavoval. Tomuto ustanovení nebylo ve stávajícím případu vyhověno, pročež povolení exekuce odporuje překážka ve smyslu § 7. odst. 2. ex. ř., zvláště když takové potvrzení trestního soudu, který nález byl vydal, patřičnou poznámkou ve spisech od soudní kanceláře učiněnou nahraženo býti nemůže. Dovolací stížnosti vymahajícího věřitele nejvyšší soudní dvůr nevyhověl a to z následujících důvodů: Neprávem potírá vymáhající věřitel usnesení zemského soudu, jímž bylo usnesení soudce prvního, exekuci povolující, změněno a exekuční návrh Karla Ž. zamítnut. V dovolací stížnosti se tvrdí, že návrh vymáhajícího věřitele vyhovoval úplně předpisu §u 54. ř. ex. (odst. konečný). Nehledě však k tomu, že se v exekučním návrhu uvádí jako titul trestní rozsudek okr. soudu v J., jenž nároku K. Ž. na náklady vůbec nezjišťuje, předpisuje svrchu zmíněné místo zákona výslovně, že exekuční titul, naznačený v §u 1. č. 8. ř. ex., opatřený doložkou o vykonatelnosti, musí býti vymáhajícím věřitelem předložen, k jeho exekučnímu návrhu tudíž přiložen. Hledíc k tomuto přesnému předpisu, nelze připustiti výjimku ani v tom případě, když přísluší vyřízení žádosti exekučnímu soudci téhož soudu, který se obíral záležitostí trestní, a spokojiti se v případě takovém s lustrem soudní kanceláře, připojeným k textu žádosti. Bezdůvodná dovolací stížnost byla tudíž zamítnuta. (Rozhodnutí c. k. nejv. s. dvoru ze dne 21. prosince 1912, R III 488/12.) A. K.