NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3817.

Pensijní pojištění: I. * Šofér, který řídí osobní automobil společníka továrny, nevykonává ani převážně duševních ani vyšších nekupeckých služeb a není podroben pojistné povinnosti pensijní. - II. K výkladu pojmů »činnost převážně duševní a »vyšší nekupecké služby.«
(Nález ze dne 26. června 1924 č. 9611.)
Věc: Firma .... v Z. (adv. Dr. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Všeob. pens. ústav taj. dr. Jan Gallas) o pensijní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zemská úřadovna I. všeob. pens. ústavu v Brně prohlásila Josefa L., šoféra stěžující si firmy, od 1. července 1920 povinným pensijním pojištěním. V odporu proti výměru tomu podaném namítala stěžující si firma, že šofér není ani převážně duševně činným ani nemá dozor nad jinými osobami. Činnost Jjeho záleží převážně z prací podřízených; hlavním jeho zaměstnáním je umývání a čistění automobilu. Žádala proto o uznání, že L. pensijní povinnosti nepodléhá.
Zsp v Brně, vycházejíc ze zjištění, že L. řídí osobní automobil, udržuje jej v řádném stavu a případné opravy na něm vykonává, zamítla námitky s odůvodněním, že činnost šoféra osobního automobilu je vzhledem na obzvláštní pozornost, dovednost a duchapřítomnost, kterou činnost ta vyžaduje, považovati za činnost převážně duševní ve smyslu zákona pensijního.
Odvolání stěžující si firmy zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu v odpor vzatého rozhodnutí a z dalšího důvodu, že činnost šoférů vzhledem k tomu, že mají určité technické vzdělání, musí se podrobiti zkoušce a konají zodpovědnou technickou službu, nutno pokládati za vyšší, nekupecké služební výkony ve smyslu § 1, odst. 2 zák. o obch. pom. a tudíž za povinnou pojištěním pensijním podle § 1, odst. 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb.
Rozhoduje o. stížnosti uvážil nss:
Činnost L. je mezi žal. úřadem a st-lkou potud nesporná, že obě strany uznávají, že řídí osobní automobil, udržuje jeij v pořádku a obstarává na něm opravy. St-lka uváděla v řízení ještě další momenty, totiž přinášení a odnášení zavazadel do automobilu a z něho a jako hlavní moment udržování automobilu v řádném stavu, uváděla jeho čistění a umývání, trvajíc při tvrzení tonu i ve stížnosti u nss podané.
Žal. úřad hodnotí činnost Josefa L. jednak jako práci převážně duševní, jednak jako vyšší nekupeckou službu ve smyslu § 1, odst. 1 zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z.
Stížnost tvrdí naproti tomu v prvé řadě, že činnost L. nelze hodnotiti jako činnost převážně duševní.
Svůj názor, že činnost L. je činností převážně duševní, opírá žal. úřad o úvahu, že vyžaduje obzvláštní pozornosti, dovednosti a duchapřítomnosti.
Dle názoru nss-u nemohou však tyto okolnosti dodati celkovému pracovnímu výkonu šoférů a tedy ani Josefa L. povahy práce převážně duševní. Řízení stroje automobilu, jeho opravování a udržování jeho v řádném stavu jsou vesměs činnosti manuelní. Znaky, jež žal. úřad vytýká, totiž zvláštní pozornost, dovednost a duchapřítomnost může míti a má často i práce prostého nádeníka a vyžaduje každá práce určité pozornosti, dovednosti a duchapřítomnosti, některá větší, některá menší, dle míry nebezpečí s prací tou spojeného. Jako práce dělníka, pracujícího při lámáni skal, není prací převážně duševní, třebas že musí býti obzvláště pozorný, duchapřítomný a dovedný, aby se uchránil nebezpečí při padání kamene, zejména jde-li o trhání látkami výbušnými, tak i činnost řidiče automobilu tím, že musí míti za jízdy soustředěnou svoji pozornost na řízení stroje a okolí, že musí dobře stroj ovládati a včas učiniti opatření, aby nedošlo k neštěstí, nekvalifikuje se jako činnost převážně duševní. Že udržování automobilu v pořádku a opravy jeho ani těchto vnaků v nějaké zvláštní míře nemají, netřeba zvláště dokazovati. Hodnotil-li tedy žal. úřad činnost Josefa L. jako činnost převážně duševní vzhledem na obzvláštní pozornost, dovednost a duchapřítomnost, jež řízení automobilu vyžaduje a tedy Josefa L. s hlediska § 1, odst. 2 lit. a) zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. uznal pensijním pojištěním povinným, vycházel ovšem z mylného názoru právního.
Avšak žal. úřad hodnotil činnost L. i jako vyšší nekupecké výkony ve smyslu § 1, odst. 1 zák. o obch. pom. a vyslovil i proto, že L. pensijní pojistné povinnosti podléhá.
Zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. vylučuje v § 1, odst. 1 z pojistné povinnosti pensijní mezi jiným i osoby vykonávající převážnou měrou takové práce, jichž vykonavatelé nepovažují se za obchodní pomocníky podle zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. (§1, odst. 2). Při exemplifikativnim výpočtu osob, které zejména pensijní povinnosti pojistné podléhají uvádí pak v odst. 2 pod. lit. b) mezi jiným zaměstnance v kancelářích, písárnách, obchodech, skladech, dopravních a jiných podnicích výdělečných či nevýdělečných, kteří vykonávají kupecké nebo jiné vyšší služby ve smyslu zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z.
Stížnost brojí proti nař. rozhodnutí, pokud prohlašuje L. s hlediska těchto ustanovení za povinného pensijním pojištěním, jediné námitkou, že L. nekoná vyšší služby, nýbrž naopak služby takové, k teré § 1, odst. 2 zák. o obch. pom. označuje jako převážně podřízené. Připouští tedy stížnost, že by L., kdyby žal. úřad právem byl jeho výkony jako vyšší nekupecké služby hodnotil, pensijní povinnosti pojistné podléhal; bylo se tedy nss-u v tom směru obírati jediné spornou otázkou hodnocení služebních výkonů L. Těžisko sporné otázky leží proto v ustanovení § 1 zák. o obch. pom., jehož se § 1 zák. o pens. pojištění dovolává, tedy v rozřšení otázky, je-li činnost L. jako šoféra vyšší nekupeckou službou či jsou-li úkony jeho převážně podřízené. Nemůže zajisté býti sporu o tom, že cílem činnosti jeho je řízení automobilu, že k tomu cíli směřují i další jeho úkony, totiž opravy na stroji a udržování jeho v řádném stavu, tedy jeho čistění a mytí.
Nelze při řešení otázky té pokládati za relevantní otázku, koná-li L. práce převážně duševní či nikoli, poněvadž zák. o obch. pomocnících toto kriterium nikde nestanoví a není proto záporným zodpověděním otázky té ještě eo ipso záporně zodpověděna otázka, jde-li o vyšší službu nekupeckou či nikoli. Zák. o obch. pom. klade proti sobě ve směru nekupeckých služeb jednak služby vyšší, jednak výkony osob, které konají převážně podřízené práce. Definici ani prvých ani druhých nepodává.
Vzhledem k tomu, že zákonodárce podrobil zákonu o obch. pomocnících všecky zaměstnance kupce, kteří vykonávají práce kupecké, nelze ovšem míti za to, že by byl chtěl vyloučiti z dobrodiní zák. toho zaměstnance, kteří k výkonu své nekupecké služby potřebují vyšší kvalifikace, mají větší odpovědnost a konají práce pro podnik důležitější a význačnější než osoba vykonávající kupecké služby řádu zcela podřadného. Na druhé straně přece však — vyloučiv osoby konající práce převážně podřízeného rázu — dal zřejmě na jevo, že zákonu tomu podrobiti chce jen zaměstnance, konající takové služby, které se zřetelem na požadavky ohledně předběžného vzdělání a znalostí zaměstnance vzhledem na význam a důležitost jeho výkonů pro podnik vybočují z mezí prací obyčejných, rázu podřízeného. Hodnotí-li se s tohoto hlediska služební výkony šoféra L., jak byly během řízení zjištěny, nelze říci, že byly právem hodnoceny žal. úřadem jako vyšší nekupecké služby. Řízení osobního automobilu nelze vzhledem k nynějšímu stavu, nastavšímu vývojem automobilismu, považovati za službu vyšší než řízení kočáru. Jako kočí řídící kočár musí znáti své koně, musí ovšem znáti i šofér stroj automobilu. Zjedná-li si znalost jeho ve zvláštním kursu, nelze to pokládati za nějaké technické vzdělání, jež by službu jeho činilo vyšší službou. Stejně nevtiskuje řízení automobilu složená zkouška ráz vyšší služby nekupecké. Z důvodů bezpečnosti musí šofér prokázati, že zná stroj a dovede s ním jezditi. Zodpovědným za svoje výkony je právě tak, jako kočí řídící kočárové koně. Rozdíl je právě jen v tom, že šofér řídí stroj, nikoli koně, ale rozdíl ten nemůže dnes, kdy jízda automobilem je nejméně tak obvyklá jako jízda kočárem, stigmatisovati službu šoféra jako služby vyšší než služby kočího. Že tento nevykonává nikdy vyšší služby nekupecké, netřeba pak dokazovati.
Opravování a čistění automobilu pak zajisté nelze v žádném případě hodnotiti jako vyšší službu nekupeckou. Činnost ta směřuje jen k tomu, aby automobilu mohlo býti používáno, stejně jako činnost stavitele kočáru. Obojí činnost vyžaduje ovšem jistých znalostí, každá z jiného oboru, ale určité znalosti vyžaduje i každá práce podřízená.
Vycházeje z těchto úvah, neshledal nss, že by šofér L. konal takovou službu, která by vzhledem na požadavky na něho kladené ať již ve směru předběžného vzdělání ať již ve směru jeho zkušenosti a odpovědnosti nebo ve směru důležitosti a významu jeho činnosti pro závod vybočovala z mezí prací rázu podřízeného.
Žal. úřad, hodnotiv činnost L. jako vyšší služby nekupeckou a vysloviv, že proto pensijní povinnosti pojistné podléhá, vycházel tedy i zde z nesprávného názoru právního.
Proto bylo nař. rozhodnutí zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3817. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 218-221.