NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8572 —
Č. 8572.

Živnostenské právo: Jakým způsobem smějí zubní technikové označovati zevně svoji živn. provozovnu?
(Nález ze dne 28. dubna 1930 č. 4189/29.)
Prejudikatura: Boh. A 2690/23, 6244/26.
Věc: Josef N. v P. proti ministerstvu obchodu o označení živností zubotechnické.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é na Smíchově z 18. prosince 1924 byl st-1 odsouzen pro přestupek § 5 zák. č. 303/20, jehož se dle nálezu dopustil tím, že k označení své živnosti zubotechnické užíval návěštní tabule s nápisem »umělé zuby ve zlatě a kaučuku zhotovuje Josef N., zkoušený zubní technik«, a dále že inseroval v časopise »Nár. Listy« »Jos. N., zkoušený zubní technik, zhotovuje umělé zuby ve zlatě a kaučuku od 8—12 a 2—4 mimo neděli a svátky«; pro tento přestupek byla mu uložena pokuta 100 Kč, případně vězení v trvání 10 dnů. Odvolání st-lovo zamítla zsp v Praze výnosem z 31. března 1927 prohlásivši, že nezákonným je pouze dodatek »umělé zuby ve zlatě a — Č. 8572 —
kaučuku«, nikoliv další dodatky ... Dalšímu st-lovu odvolání vyhovělo min. obch. nař. výnosem potud, že rozhodnutí zsp-é zrušilo, pokud jím bylo vysloveno, že rekurent dopustil se přestupku § 4 zák. č. 303/20 tím, že inseroval způsobem v rozhodnutí druhé stolice uvedeným, ježto inserce dle tohoto způsobu jest dle ustanovení § 44 živn. ř. dovolena, pokud však týče se ostatního obsahu, ponechalo min. rozhodnutí druhé stolice v platnosti. — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 6244/26 a 2690/23, že vzhledem ke zcela jasnému znění zák. č. 303/20, který v § 5 ustanovuje, že zubní technikové smějí užívati jedině označení »zubní technik«, případně »zkoušený zubní technik«, a výslovně zakazuje užívání všech jiných titulů a označení, nemůže pro zubní techniky uznati za zákonná označení jiná než ona, která v zákoně jsou uvedena. Na náhledu tom trvá nss i v tomto případě.
Obírajíc se důvody v těchto nálezech vyslovenými, poukazuje stížnost na důsledky, jaké by nastaly, kdyby zákonu měl býti dáván ten přísný výklad, jaký mu dává nss. a uvádí, že by pak1 nebylo zubním technikům ani možno, aby zevně vyznačili, v kterých hodinách provozují zubotechnickou praxi, v kterém poschodí je umístěna jejich provozovna, ve kterých dnech se v ní pracuje nebo nepracuje a pod., což zajisté nebylo úmyslem zákona.
K tomu budiž především podotknuto, že, je-li znění zákona zcela jasné, jako jest tomu v tomto případě, nelze proti aplikaci jeho na konkrétní případ poukazovati na důsledky, které by mohly vzniknouti, kdyby zákon byl vykládán dle slovného svého znění, neboť úvahy v tom směru mohly by míti význam pouze de lege ferenda, nikoliv však pro řešení konkrétního případu za platnosti dotčeného zákona. Třeba však poznamenati, že dotčené obavy stížnosti před důsledky zmíněného ustanovení jsou také liché, neboť ustanovuje-li zákon č. 303/20 v § 5, že zubní technikové smějí užívati pouze označení »zubní technik« případně »zkoušený zubní technik« a zakazuje-li zubním technikům užívati titulu a označení jiného, je tím pouze řečeno, že zubní technikové nesmějí předmět svého živn. oprávnění a tu živn. činnost, kterou na základě tohoto oprávnění provozují, označovati jinak, než, jak v zákoně je uvedeno, totiž »zubní technik«, resp. »zkoušený zubní technik«, ale tím není jim bráněno, aby zevně svého závodu vyznačili, v kterých hodinách a kde tuto činnost provozují, neboť označení to netýká se předmětu živnosti.
Stížnost dále poukazuje na nesrovnalost, která vzniká z toho, že zubním technikům brání se v používání odchylného označení pouze při zevním označování provozovny dle § 44 živn. řádu, kdežto při inserci a reklamě všeho druhu nejsou, pokud jde o užívání označení a titulů odchylných, nikterak omezováni.
Nss nemusil zkoumati, zda skutečně jest zde stížností namítaná nesrovnalost, a zda zákaz užívání jiných titulů a označení než v zákoně uvedených vztahuje se opravdu jen na zevní označení provozovny ve smyslu § 44 živn. řádu a nikoliv na jakékoliv užívání titulu a označování — Č. 8573 —
zubotechnické živnosti se strany zubních techniků, neboť v daném případě jde jedině o zevní označení provozovny, a o tom, že označení takové cit. předpisu podléhá, není mezi žal. úřadem a st-lem sporu.
Domnělá nesrovnalost, i kdyby skutečně existovala, nemohla by pak nss pohnouti k tomu, aby dal cit. ustanovení zákona výklad jiný, než jaký plyne z jeho jasného znění.

Citace:

č. 8572. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 695-697.