NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2603.

Nadace: Drahotní přídavky kapitulárek ústavů šlechtičen u sv. Andělů v Praze.
(Nález ze dne 4. září 1923 č. 14 828.)
Věc: Johanna U., představená světského ústavu šlechtičen u sv. Andělů na Novém Městě Pražském (adv. Dr. Frant. Ulberth z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran nadačních požitků Marie H. resp. Jindřišky H. a Emmy R.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: I. Marii H. bylo v červenci 1918 uděleno uprázdněné místo nadace hraběnky Morzinové v ústavě šlechtičen u sv. Andělů na Novém Městě Pražském; na základě dohody — co do obsahu jinak sporné — učiněné mezi představenou ústavu a otcem tehdy ještě nezl. Marie H. nebyla však tato prozatím do ústavu povolána. V listopadu 1919 podala u představené ústavu žádost, aby vzhledem k tomu, že následkem zabrání ústavu ministerstvem železnic žádná z kapitulárek nemůže plniti své residenční povinnosti, byla jí od 1. ledna 1920 poukázána prebenda s ostatními příplatky, kteréžto požitky jí příslušejí jako všem ostatním kapitulárkám. Představená ústavu požadavky její odmítla nejprve zúplna, potom pak projevila ochotu poskytovati jí prebendu, setrvala však na zamítavém stanovisku ohledně ostatních příplatků k prebendě. Když se obě strany dovolaly rozhodnutí zsp-é jako úřadu nadačního, tato rozhodnutím z 21. července 1920 žádosti Marie H. vyhověla a vyslovila, že jest ústav povinen poskytnouti jí veškerá práva příslušející kapitulárkám, zvláště veškery požitky ostatních kapitulárek, a to od 1. ledna 1920....
Odvolání podané z rozhodnutí toho představenou ústavu bylo rozhodnutím min. vnitra z 8. března 1922 zamítnuto, což stížnost béře v odpor pro nezákonnost a vadné řízení.
II. Podáním ze 7. června 1920 stěžovaly si u zsp-é kapitulárky světského ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze Jindřiška H. v D. a Emma R. v M., z nichž prvá měla nadační místo Morzínské a druhá nadační místo Kinských, že představená ústavu vyplácí jim toliko jednoduchou prebendu 166 Kč měsíčně, kdežto ostatní kapitulárky požívají také drahotních a presenčních přídavků; žádaly pak, aby představenstvu ústavu bylo nařízeno, by jim stejné přídavky vyplácelo resp. za minulou dobu doplatilo.
Když představená ústavu tento jejich nárok neuznala, odvolávajíc se na to, že přídavky příslušejí jenom těm kapitulárkám, které aspoň po jistou dobu sídlely v ústavu, zsp rozhodnutím z 31. srpna 1921 uznala, že Jindřiška H. a Emma R. mají nárok na drahotní a presenční přídavky poskytnuté ostatním kapitulárkám.
Odvolání podané z rozhodnutí tohoto představenou ústavu bylo rozhodnutím ministerstva vnitra z 10. března 1922 zamítnuto, což stížnost béře v odpor pro nezákonnost a vadné řízení.
Nss rozhoduje o stížnostech, řídil se těmito úvahami:
Světský ústav šlechtičen u sv. Andělů na Novém Městě Pražském byl založen na základě císařského povolení z 1. září 1701 jako ústav nadační Zuzanou Helenou z Bedaridesů roz. z Goltzů, která v něm zřídila šest nadačních míst. K této nadaci přibylo časem několik dalších nadací, mimo jiné nadace hraběnky Morzinové o dvou místech a nadace Kinských zprvu o dvou, později o třech místech. Ústavní statut schválený císařským rozhodnutím z 8. listopadu 1703 požaduje od kapitulárek, aby bydlely v ústavě, a v tit. 17. stanoví, nadační požitky všech kapitulárek částkou 300 zl. ročně pro každou. K této prebendě, která na základě cís. rozhodnutí ze 16. května 1905 zvýšena byla na 2000 K s výhradou, že náklad tím způsobený bude míti úhradu v pravidelných výtěžcích nadač. jmění, poskytovány kapitulárkám představenstvem ústavu se schválením nadačního úřadu z přebytků výtěžku na dačního jmění přídavky. Podle úpravy schválené cís. rozhodnutím ze 16. května 1905 poskytují se přídavky tyto dle poměru ročního čistého přebytku, zjištěného výročním účtem, vždy za minulý rok a to všem kapitulárkám zásadně ve stejné výši. Výnosem min. vnitra z 10. prosince 1907 č. j. 1532/A byla tato zásada opuštěna a stanoveno, že přídavek poskytuje se plným, po případě polovičním obnosem pro ten který rok povoleným jenom těm kapitulárkám, které alespoň šest, po případě tři měsíce v zimní saisoně v ústavě sídlely. Když po převratu z 28. října 1918 ústav zabrán byl pro úřední účely ministerstva železnic, pokládalo představenstvo ústavu, vyplácejíc přídavky, za rozhodno, zda ta která kapitulárka v ústavě sídlela v době převratu.
Nař. rozhodnutím žal. úřad
1. vyslovil, že Marii H. příslušejí veškerá práva, jakých požívají ostatní kapitulárky, zejména také veškeré příjmy, kterých se ostatním kapitulárkám dostává, a to od 1. ledna 1920;
2. přiznal nárok na drahotní a presenční přídavky vyplácené ostatním kapitulárkám také Marii H. a Emmě R., a to ve smyslu jejich žádosti nejen pro futuro, nýbrž také za dobu minulou.
ad 1. Vzhledem k námitkám stížnosti bylo si nejprve ujasniti obsah naříkaného výroku. Stížnost má za to, že se ústavu ukládá nějaká prestace ve prospěch Marie H. Tento výklad je však mylný. Žal. úřad nevyslovuje nic jiného, nežli zásadu, že budou-li na příště — t. j. za dobu počínajíc od 1. ledna 1920, za kterou dosud přídavky k prebendě vypláceny nebyly — dávány kapitulárkám nějaké přídavky k prebendě, dlužno poskytnouti je stejnou měrou i Marii H. bez ohledu na to, plní-li residenční svou povinnost čili nic. Že by přídavky zmíněné poskytovány býti musely, řečeno není.
Do samosprávy ústavu výrokem tím zasaženo nebylo. Vždyť podle cís. rozhodnutí ze 16. května 1905 není správa ústavu oprávněna samostatně disponovati s přebytky nadačního jmění, nýbrž může příplatky k prebendám poskytovati z přebytků těch jenom se svolením místodržitele.
Vyslovil-li pak žal. úřad, že přídavky ty mají pro futuro — pokud vůbec budou poskytovány — vypláceny býti kapitulárkám rovnou měrou bez ohledu na to, sídlejí-li v ústavě čili nic, nevystupuje tím z rámce volného uvážení, které mu jako úřadu nadačnímu přísluší při výkonu jeho dozoru nad nadacemi. Ovšem odchýlil se tím úřad od zásad, které v příčině vyplácení přídavků k prebendám stanoveny byly výnosem býv. min. vnitra z 10. prosince 1907. Avšak úchylka ta odůvodněna je změněnými faktickými poměry, které nastaly zabráním ústavní budovy pro účely min. železnic a znemožnily kapitulárkám na dále plnění statutární residenční povinnosti vůbec. O obyčejovém právu, kterého se stížnost dovolává pro svoje opačné stanovisko, nelze mluviti již proto, že tvrzená obyčejoprávní zásada, podle níž nárok na přídavky byl podmíněn plněním residenční povinnosti, i kdyby byla skutečně platila, byla prolomena cís. rozhodnutím z 16. května 1905, dle něhož přídavků mělo se dostati vždy všem kapitulárkám rovnou měrou.
Avšak žal. úřad, stanově zásadu, že přídavky k prebendám, pokud vůbec budou poskytovány, mají pro futuro vypláceny býti všem kapitulárkám bez ohledu na plnění sídelní povinnosti rovnou měrou, nevy slovil, je-li tato parita míněna jen zásadně či také číselně, t. j. má-li býti zachovávána vždy jen v mezích té které jednotlivé nadace, či má-li se všem kapitulárkám dostati přídavků číselně stejných bez ohledu na to, z které nadace příjmy své béřou. Výrok ten předpokládal by ovšem také zjištění skutečnosti — kterou žal. úřad opomenul vyšetřiti — tvoří-li totiž všechny nadace spojené co do přebytků nadačního jmění jednotnou masu, či zůstávají rozděleny tak, že na úhradu účelů jedné každé z oněch nadací používá se pouze příjmů jejích vlastních. Tato nejasnost nař. výroku a neúplnost v zjištění skutkové podstaty znemožnila nss-u přezkoumati zákonitost rozhodnutí v odpor vzatého, pročež bylo je na základě § 6 zák. o ss zrušiti.
ad 2. Pokud přiznány Jindřišce H. a Emmě R. přídavky rovnou měrou s ostatními kapitulárkami pro futuro, platí tu analogicky totéž co bylo řečeno v případě 1.
Úřad však vedle toho vyslovil dále, že jmenovaným kapitulárkám přísluší nárok na vyplácení přídavků k prebendě ve smyslu jejich žádosti také za dobu minulou. Tento výrok neobsahuje tedy toliko stanovení direktivy pro budoucí vyplácení přídavků, nýbrž ukládá ústavu přímo určitou prestaci ve prospěch obou jmenovaných kapitulárek. I tento výrok zůstal však neurčitým, neboť úřad opomenul stanoviti kalendářně dobu, za kterou náleží přídavky ty jim doplatiti. Tato neurčitost padá tím více na váhu, poněvadž v období, o něž by se mohlo jednati, platily co do poskytování přídavků k prebendám předpisy v různých dobách různé, tak zejména jiné před r. 1907, kdy věc upravena výnosem býv. min. vnitra z 10. prosince 1907, a jiné po r. 1907. Trpí tedy i toto rozhodnutí v podstatném kuse neurčitostí, která zabraňuje nss-u přezkoumati jeho zákonitost a zakládá podstatnou vadu, pro kterou bylo je v základě § 6. zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2603. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 476-479.