Čís. 13702.
Žaloba podle § 35 ex. ř.
Započtení pohledávky žalobcovy na exekučně vymáhanou pohledávku žalovaného v oposičním sporu nevadí, že v době uplatnění námitky byla žalobcova vzájemná pohledávka sporná a pochybná; stačí, že se za oposičního sporu (§ 406 c. ř. s.) stala nespornou a likvidní.
Započtení nevadí ani postup pohledávky žalovaného vymáhané exekucí, dokud nebylo prokázáno způsobem vytčeným v § 9 ex. ř., že pohledávka přešla na osobu třetí.
(Rozh. ze dne 28. června 1934, Rv I 426/33.)
Žalovaný vedl proti žalobci na základě smíru ze dne 9. října 1930 exekuci k vydobytí pohledávky 2223 Kč. Žalobou o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném nepřípustnosti exekuce, a odůvodňoval žalobní nárok tím, že nabyl postupem směnečné pohledávky Viktora W-a 10000 Kč proti žalovanému. Za řízení před soudem prvé stolice byla tato pohledávka pravoplatně přisouzena žalobcovu postupiteli. Procesní soud prvé stolice rozsudkem ze dne 7. června 1932 žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc správně po právní stránce seznav, že kompensace pohledávky žalobcovy s exekučně vymáhanou pohledávkou žalovaného jest přípustná. Nevadí, že v době uplatnění námitky započtení (10. prosince 1930) byla ještě vzájemná pohledávka žalobcova sporná a pochybná, ježto se vedl o ni u jiného soudu spor, stačilo, že se za oposičního sporu stala nespornou a likvidní (§ 406 c. ř. s.). Jest pravda, že se procesní soud nemohl zabývati vzájemnou směnečnou pohledávkou, pokud nebyla nesporná neb zřejmě likvidní, tak dalece, aby o ní jednal a učinil ji likvidní a dospělou, což ve sporu oposičním není přípustné (srov. rozh. čís. 6536 sb. n. s. a jiná), nehledě k tomu, že o této pohledávce byl již zahájen zvláštní spor (srov. rozh. čís. 7905 sb. n. s.). Avšak, jakmile byla vzájemná pohledávka 10000 Kč žalobci, vlastně jeho postupiteli rozsudkem nejvyššího soudu ze dne 19. října 1931 pravoplatně přiznána neb správněji, jakmile bylo tímto rozsudkem pravoplatně uznáno, že se směnečný platební příkaz ponechává v platnosti, což se stalo ještě před skončením ústního jednání u soudu první stolice v tomto sporu o nepřípustnost exekuce, nebylo závady, by tato, nyní již nesporná a splatná pohledávka nebyla s pohledávkou žalovaného ze smíru kompensována. Správně podotýká odvolací soud, že nešlo o novou pohledávku, nýbrž o tutéž pohledávku, která byla původně namítána k započtení. Ani postup pohledávky žalovaného, vymáhané exekucí, na Dr. A-a nebyl překážkou započtení. Dovolatel přehlíží, že jde p spor o zrušení exekuce vzhledem k zániku nároku, jehož se týče exekuční titul, který si vymohl žalovaný proti žalobci. Zůstává tudíž i v oposičním sporu žalovanou stranou původní vymáhající věřitel, dokud nebylo prokázáno způsobem vytčeným v § 9 ex. ř., že pohledávka přešla na osobu třetí, zde na Dr. A-a, To se nestalo a je proto žalovaný i nadále v tomto sporu stranou a může býti proti němu kompensováno tak, jakoby se postup pohledávky nestal.