NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 3081.

Telegrafy (zákon ze dne 23. března 1923, čís. 60 sb. z. a n.).
K trestnosti zřízení telegrafu ve smyslu § 18 odst. prvý zákona se nevyžaduje, by radiotelefonní stanice byla již sestavena tak, že ji lze provozovati; spadají sem i ojedinělé případy zřízení telegrafu bez předepsaného úředního povolení; omyl ohledně okolnosti, že povolení jest opatřiti předem, dříve než bylo přikročeno ke zřízení telegrafu, jest omylem právním.
(Rozh. ze dne 8. února 1928, Zm II 296/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 12. května 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 18 odst. prvý zákona ze dne 23. března 1923, čís. 60 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se číselně důvodů zmatečnosti čís. 9a) a 10 § 281 tr. ř., vlastními svými vývody však důvod tohoto zmatku vůbec neprovádí, domáhajíc se také svým konečným návrhem výslovně jen toho, by byl stěžovatel z obžaloby zcela sproštěn. Než ani důvod zmatečnosti čís. 9a) § 281 tr. ř. neuplatňuje zmateční stížnost způsobem vyhovujícím zákonu, pokud ve svých vývodech vychází z předpokladů povahy ryze skutkové, že prý stěžovatel jednak neučinil nic jiného než že natáhl anténu, nepřipojiv ji na přijímací stanici, jednak v domě nechal formuláře žádosti na poštovní úřad o koncesní listinu ku provozování přijímací stanice radiotelefonní. Ocitáť se oním svým tvrzením v nepřípustném podle § 288 čís. 3 tr. ř. rozporu se skutkovým zjištěním rozsudkovým, podle něhož stěžovatel zřídil na žádost prvé obžalované Marie B-é v domě dalšího obžalovaného Františka K-y přijímací radiovou stanici, sestávající z krystalového přijímače, antény, přepínače a jednoho páru sluchátek. Že stěžovatel zanechal v domě formuláře žádosti, rozsudek nezjišťuje patrně proto, že jde o skutečnost nerozhodnou, neboť objektivní skutková podstata přečinu, jímž byl stěžovatel vinným uznán, je založena tím, že někdo zřídí telegraf (podle § 2 zákona i bezdrátový - radiotelegraf, radiotelefon) bez povolení ministerstva pošt a telegrafů; toto povolení dlužno si však opatřiti předem, dříve než bylo přikročeno ke zřízení telegrafu (radiotelegrafu, radiotelefonu). Vzhledem k rozsudkovému zjištění, podle něhož stěžovatel zřídil v souzeném případě přijímací stanici radiovou, pozbývá arci všeho významu, ba stává se bezpředmětnou i další námitka zmateční stížnosti, podle níž anténa sama není ještě radiotelefonním zařízením, na něž by se vztahovala sankce zákona. Neprávem odpírá zmateční stížnost oné radiové stanici tuto povahu dále též proto, že prý aparát zřízený stěžovatelem, jednak nebyl úplně dohotoven, jednak vůbec nefungoval. Vždyť stejně jako k přechovávání radioetelefonního zařízení, v němž, pokud jde o obžalovanou B-ou, spatřuje rozsudek skutkovou podstatu přečinu podle § 24 odst. prvý zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z r. 1924, nevyžaduje se ani k trestnosti zřízení telegrafu ve smyslu § 18 odst. prvý zákona ze dne 23. března 1923, čís. 60 sb. z. a n., by radiotelefonní stanice byla již sestavena tak, že ji lze provozovati. Dovolávajíc se dotyčné praxe brněnského ředitelství pošt a telegrafů, podle níž se prý zřízení radiotelefonní stanice oznamuje příslušnému poštovnímu úřadu teprve, když po jejím zařízení a po vyzkoušení, zda správně funguje, bylo požádáno o udělení koncese, zmateční stížnost namítá dále, že stěžovatel byl na omylu, pokud jde o dobu povinného hlášení, neboť prý byl toho názoru, že stačí učiniti ohlášení a požádati o koncessi teprve, až aparát bude postaven a vyzkoušen. Zmateční stížnost nepočíná si však především opět způsobem, odpovídajícím předpisu § 288 čís. 3 tr. ř., pokud ve svých vývodech opětně tvrdí, že obžalovaná B-á dala pokud se týče chtěla stanici odstraniti (odzemiti) a také o koncessi nezažádala proto, že aparát nefungoval. Rozsudek nejen nezjišťuje, že by tomu tak skutečně bylo, nýbrž dovozuje v rozhodovacích důvodech především, že všichni tři obžalovaní, mezi nimi i stěžovatel, dobře věděli, že ke zřízení přijímací radiové stanice je nutně zapotřebí úředního povolení, že však zejména stěžovatel, který měl již koncessi pro svou radiovou stanici, musil si také toho býti vědom, že, jak plyne ze samé povahy věci, o ono úřední povolení nutno žádati již předem. Za řízení nevyšlo na jevo nic, co by poukazovalo na opačnou praxi ředitelství pošt a telegrafů, nedovolával se jí zejména, při žádném ze svých opětovných výslechů ani sám stěžovatel, ač bylo výhradně jeho věcí, by nejen tak byl učinil, nýbrž zároveň navrhl provedení dotyčných důkazů a takto si zajistil možnost uplatňovati důvod zmatku čís. 4 § 281 tr. ř. pro případ, nebylo-li by návrhu nalézacím soudem vyhověno. Za daného stavu věcí dlužno přisvědčiti rozsudku, pokud v rozhodovacích důvodech vyslovuje právní názor, že jde nikoliv o omyl skutkový, nýbrž o omyl právní, nevěděl-li pachatel, že podle zákona dlužno si úřední povolení (koncessi) vyžádati již předem, před zřízením radiové stanice (telegrafů), nikoli až teprve po jejím zřízení. Stačíť k objektivní skutkové podstatě přečinu, jímž byl stěžovatel uznán vinným, jakékoli zavinění proti zákazu zákona (§ 238 tr. zák.). Takovéto zavinění rozsudek, pokud jde o obžalovaného, zjišťuje, v onom jeho omylu spatřuje však právem pouhý omyl právní, který jakožto neznalost zákonného předpisu podle § 233 tr. zák. neomlouvá. V neprávu je zmateční stížnost zejména též, pokud, namítajíc, že účelem zákona o telegrafech je brániti špionáži pomocí radia, zdůrazňuje, že anténa radiové stanice, zřízené stěžovatelem, byla zcela viditelná, neboť předpisy zákona nenasvědčují nikterak správnosti názoru, jemuž zmateční stížnost propůjčila svojí námitkou výraz, tak, že odpověď na otázku, zda úmyslem obžalovaných bylo stanici zatajovati, je právně nerozhodnou nejen pro řešení otázky, zda šlo u obžalované B-é o trestné přechovávání radiotelefonního zařízení, nýbrž i pro rozhodnutí otázky viny u ostatních dvou obžalovaných ve směru přečinu podle § 18 odst. prvý zákona o telegrafech. Na omylu je posléze zmateční stížnost též, pokud vyslovuje právní názor, že tento předpis slušelo vykládati v ten rozum, že trestným je podle něho jen provozování telegrafů po živnostensku. Nehledíc k tomu, že skutkovou podstatu řečeného přečinu nespatřuje rozsudek v tom, že stěžovatel telegraf bez povolení provozoval, nýbrž že telegraf radiotelefon) bez povolení zřídil, má zmateční stížnost neprávem za to, že s hlediska právního názoru, podle něhož ojedinělé pří- pady výroby, prodeje nebo dovozu radiotelefonního nebo radiotelegrafního zařízení zvláště se strany radioamatérů nespadají pod trestní ustanovení § 24 odst. prvý zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, jevily se beztrestnými také ojedinělé případy zřízení telegrafů. Že i nalézací soud měl onen právní názor na zřeteli, ač ovšem správně jen v onom shora nastíněném užším rozsahu, je patrno z toho, že rozsudek jako již obžalovací spis neshledává skutkovou podstatu přečinu podle § 24 odst. prvý uvedeného zákona v tom, že stěžovatel přijímací aparát, obžalovanou B-ou od něho podle rozsudkového zjištění koupený, jí prodal. Zřízení telegrafu prohlašuje však zákon čís. 60/23 sb. za trestné podle § 18, odst. prvý bez ťozdílu, zda k němu došlo pouze ojediněle, či v několika případech. Výraz »zřídí«, nikoli snad »zřizuje«, jehož používá zákon v § 18 odst. prvý, dovoluje bezpečně souditi, že trestem postiženy měly býti i ojedinělé případy zřízení telegrafu bez předepsaného úředního povolení. Bylo proto zavrhnouti zmateční stížnost jako bezdůvodnou, v jednotlivostech i jako ne po zákonu, tedy vůbec neprovedenou.

Citace:

Čís. 3081.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 135-138.