Čís. 1114.
Žaloba o vydání celé pozůstalosti z důvodu silnějšího práva dědického
nepatří na sudiště § 77, odstavec druhý j. n.

(Rozh. ze dne 8. července 1921, R I 743/21.)
Žalobkyně domáhala se žalobou, zadanou na krajském soudě v L., vydání celé pozůstalosti, jež byla již projednána okresním soudem v F.,
tvrdíc své silnější právo dědické. Soud prvé stolice stanovil rok
k ústnímu jednání, a zamítl návrh na knihovní poznámku žaloby. Rekursní soud k rekursu žalující strany usnesení prvé stolice v celku
zrušil. Důvody: Dle § 77 odstavec druhý j. n. náležejí žaloby, uplatňující nároky, v § 823 obč. zák. vytčené, před soud pozůstalostní i po
právoplatném odevzdání pozůstalosti. K projednání této povolány jsou
dle § 105 j. n. pravidelně okresní soudy, a byla i pozůstalost, o niž tu jde,
projednána okresním soudem v F. Dle § 104 j. n. nelze ani dohodou stran
vznésti spory, přikázané výlučně okresním soudům, na soudy sborové.
O takový spor jde v tomto případě, a dlužno k nepříslušnosti krajského
sondu v L. přihlédnouti dle § 240 c. ř. s. z moci úřední. Slušelo proto
žalobu odmítnouti pro naprostou nepříslušnost soudu již z moci úřední,
a ježto se tak nestalo, bylo usnesení zahajující řízení o této žalobě před
soudem sborovým zrušiti jako zmatečné.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu
soudu, by, nehledě k důvodu zrušovacímu, rozhodl znovu o rekursu.
Důvody:
Žaloba, o kterou se jedná, není žalobou o rozdělení dědictví ve smyslu
druhého odstavce § 77 j. n., — viz k tomu §§ 165 a 170 cís. patentu ze
dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák.
, — nýbrž žalobou o vydání celého
dědictví čili celé pozůstalosti z důvodu lepšího práva dědického, žalobkyní
tvrzeného. Ustanovení druhého odstavce § 77 j. n. nevztahuje se na takovouto žalobu dědickou, nýbrž pouze na žaloby o rozdělení dědictví.
To vysvítá z jasného jeho znění, jakož i z úmyslu zákonodárcova, zřejmě
v něm vyjádřeného a uvedeného v motivech osnovy jurisdikční normy,
podle nichž výjimečný předpis druhého odstavce § 77 j. n. ve prospěch
žaloby o rozdělení dědictví pojat byl do zákona proto, poněvadž ve znalosti pozůstalostních poměrů soudcem pozůstalostním, pokud se týče ve
spisech pozůstalostních jsou před právoplatným odevzdáním pozůstalosti
i po něm dány všechny předpoklady pro rozhodnutí sporu a nikde jinde
nenalézá se procesní materiál stejně dobře připraven. Mínění soudu stolice
druhé, že druhý odstavec § 77 j. n. vztahuje se na dědickou žalobu, o niž
tu jde, jest mylné. Dle toho, co bylo uvedeno, není pro žalobu tuto příslušným okresní soud, před nímž pozůstalost byla projednávána. Soud
stolice druhé tudíž neprávem užil předpisů § 104 j. n. a § 240 c. ř. s. a
neprávem zrušil usnesení prvého soudu, vydané o žalobě.
Citace:
Vztahuje se předpis. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 5., s. 46-47.