Č. 3480.

Stavební právo: V jakých mezích mohou se majitelé pozemků změnou plánu polohy dotčených brániti proti takovéto změně?
(Nález ze dne 11. dubna 1924 č. 6124.)
Věc: Karel Sch. v K. a Vincenc Sch. jako otcovský opatrovník nezl. Bohumily, Anny a Josefa Sch. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o změnu plánu polohy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Firma A. a J. N. v K. navrhla tamnímu obec. úřadu změnu regulačního plánu obecního území před zastávkou železniční v tom směru, že ulice projektovaná přes pozemky firmy se přeloží, čímž před nádražím vznikne volné prostranství. O věci konána 1. dubna 1922 informativní pochůzka, načež nový regulační plán, obec. zast. v zásadě přijatý, byl ve smyslu § 4 stav. řádu veřejně vyložen a ve schůzi ob. zast. ze 7. června 1922 schválen v úvaze, že z ohledů veřejných je záhodno, aby před nádražím bylo volné prostranství, a že projekt hoví zájmům budoucího Velkého H. K. Námitky podané proti změně regulace st-li byly zamítnuty. Nař. rozhodnutím zsv v dohodě se zsp-ou instančně '858
změnu regulačního plánu, jak ob. zast. usnesena, schválil a rekurs st-lů zamítl.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: —
§ 2 stav. řádu, dávaje direktivu pro sdělávání plánů regulačních po stránce obsahové, předpisuje, že jest při tom hleděti vždy k poměrům místním a dokonale vyhověti potřebám zdravotnictví, bezpečné i snadné komunikace, a požadavkům v příčině okrašlování. Rubem této povinnosti, uložené zde stav. úřadu, jest oprávnění jeho, pojati do regulačního plánu veškery ony disposice ohledně budoucího stavebního rozvoje místa, kterými se po jeho uvážení a názoru co nejdokonaleji zajistí uplatnění veřejných ohledů stavebním řádem chráněných, široké toto oprávnění stav. úřadu omezeno jest jenom potud, pokud stav. řád obsah a míru určitého veřejného zájmu sám determinuje a směrem k individuelním zájmům majitelů pozemků regulačním plánem dotčených vymezuje a tím zároveň určuje hranici, kam až sahá vůči úřadu oprávnění jednotlivci z jeho práva vlastnického plynoucí na libovolné zastavění jeho pozemku. Jenom pokud regulační plán tyto meze stavebním řádem stanovené porušuje a tak do práv majitelům pozemků na základě jejich práva vlastnického příslušejících a stavebním řádem garantovaných zasahuje, jsou tito oprávněni proti jednotlivým disposicím jeho se brániti. Pokud však není tu takových výslovných předpisů stav. řádu, má úřad stav. plnou volnost, aby dal regulačnímu plánu takový obsah, jaký dle svého uvážení a hodnocení skutkových poměrů pokládá za vhodný a účelný, a není možno mluviti o nějakém porušení individuelních práv jednotlivců, jestliže úřad, sleduje v regulačním plánu zajištění zájmů veřejných, dotýká se tím faktických interessů individuálních.
St-lé neuvádějí žádného předpisu stavebního řádu, který pokládají sporným regulačním plánem za dotčený. Námitku takovou bylo by nanejvýše možno spatřovati ve výtce, že projektovaná regulace vzešla z podnětu firmy A. a J. N. v K. a má na zřeteli toliko její zájmy soukromé, pokud by bylo lze spatřovati v tom výtku, že stav. úřad překročil meze volného uvážení, které jest mu v § 2 stav. řádu dáno jediné v zájmu veřejném. Než žal. úřad odůvodňuje své rozhodnutí výslovně veř. ohledy komunikačními, a drží se tedy v mezích, které jsou volnému uvažování jeho vytčeny v § 2 stav. řádu, takže o nějaké nezákonitosti po této stránce nemůže býti řeči, a může se jednati toliko o to, zda veřejné zájmy úřadem předpokládané skutečně tu jsou. Pouhá okolnost, že k změně regulačního plánu došlo z podnětu jmenované firmy, je o sobě docela irelevantní.
Stejně bezdůvodná je výtka, že nová regulace poškozuje těžce st-le, zabírajíc jejich pozemky z velké části pro veřejné prostranství před nádražím a znemožňujíc jim těchto pozemků stavebně využíti. Vždyť majitel pozemků již podle zásady § 364 o. z. o. může pozemek svůj zastavěti jenom, pokud to připouští stav. řád. A béře-li se mu tato možnost disposicemi stav. úřadu, které se drží v mezích stav. řádu, nelze v tom spatřovati nezákonné porušení jeho práv.
Zbývá tedy jediné námitka, že projektovaná regulace úřadem uznanými veř. ohledy není požadována a že je neúčelná a nevhodná. Čeho však veř. zájem vyžaduje a jakými opatřeními bude potřebám jeho vyhověno, to posouditi přísluší výhradně stav. úřadům. Hodnocení směrodatných skutkových okolností a úsudek, který si úřad v těchto otázkách účelnosti a vhodnosti utvořil, je součásti skutkové podstaty jeho rozhodnutí. Nss je touto skutkovou podstatou, když tu není žádných formálních závad po rozumu § 6, odst. 2 zák. o ss, podle § 6, odst. 1 tohoto zák. vázán, a — jsa povolán zkoumati toliko zákonitost nař. rozhodnutí — není oprávněn skutkové úsudky žal. úřadu meritorně přezkoumávati.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 3480. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1033-1035.