NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 11802.

Pošta. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: Z rozhodnutí ředitelství pošt a tel., vydaného ke stížnosti strany do výměru pošt. úřadu o doručování, je přípustno odvolání na min. pošt a tel.
(Nález ze dne 19. března 1935 č. 11997/35.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v B. (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti ředitelství pošt a telegrafů v Praze (vrch. min. komisař Dr. Karel Procházka) o doručování výměrů pojišťovny.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Okr. nemoc. pojišťovna v B. podala dne 14. dubna 1932 stížnost proti výměru poštovního a telegrafního úřadu v B., kterým bylo jí zakázáno doručování platebních výměrů svým zaměstnancem, ježto to odporuje příslušným nařízením.
Výměrem z 30. dubna 1932 sdělilo ředitelství pošt a tel. stěžující si pojišťovně, že, jak dotazem u pošt. úřadu B. zjistilo, jde v případě, na který si pojišťovna stěžuje, o platební výměry svědčící adresátům bydlícím v doručovacím obvodě jmenovaného pošt. úřadu. Vzhledem k ustanovení § 14 pošt. zák. z r. 1837 nemá ředitelství námitek proti doručování této korespondence zaměstnancem pojišťovny. Pokud se však týká platebních výměrů adresovaných osobám bydlícím v doručovacích obvodech jiných pošt. úřadů, upozorňuje se, že jejich doručování jest podle § 126 zák. č. 184/1928 Sb. vázáno podmínkou, že se tak bude díti jen při vybírání pojistného.
Přípisem z 2. června 1932 sdělila stěžující si pojišťovna ředitelství pošt v Praze, že ve věci doručování platebních výměrů zaměstnancem pojišťovny zahájil důchodkový úřad v B. proti pojišťovně šetření pro přestupek pošt. zák. a že pojišťovna vyúčtovala zkrácení poštovného, jehož se prý dopustila, částkou 7911,60 Kč. Pojišťovna se však žádného přestupku nedopustila vzhledem k předpisu § 12 odst. 3 pošt. zák. a žádá proto, aby opatření důchodkové kontroly a okr. fin. ředitelství bylo zrušeno a oznámeno, že doručování platebních výměrů není v rozporu s dosavadními platnými právními předpisy poštovního zákona z r. 1837.
Nato vydalo ředitelství pošt v Praze nař. rozhodnutí tohoto znění: »Výnosem z 23. června 1931, zaslaným Ústřednímu svazu nemocenských pojišťoven republiky Čsl., rozhodlo min. pošt ve věci doručování platebních výměrů nemocenskými pojišťovnami následovně: Podle § 9 pošt. zák. není nikomu kromě pošty dovoleno dopravovati psaní a periodické spisy z jednoho místa do druhého, jsou-li v přímém nebo nepřímém poštovním spojení. Jestliže okr. nemoc, pojišťovny dávají psaní do jiných míst dopravovati svými zaměstnanci, jednají proti tomuto zákazu. Paragraf 126 zák. č. 184/1928 Sb. stanovil ovšem výjimku z výsadního práva pošty na dopravu psaní a periodických spisů z jednoho místa do druhého tím, že dovolil, aby pojišťovny, zřízené podle zák. č. 221/24 Sb., doručovaly platební výměry v obvodu své působnosti svými zaměstnanci, vázal to však podmínkou, že se tak smí díti jen při vybírání pojistného. Není-li tato podmínka splněna, příčí se doprava platebních výměrů zaměstnanci pojišťoven shora uvedenému zákazu § 9 pošt. zák. Vzhledem k uvedenému nemůžeme odvolati naše rozhodnutí, že ve Vašem postupu nutno spatřovati přestupek podle § 423 odst. 1 důch. trest. zák.«
Rozhoduje o stížnosti, do tohoto výměru podané, musel se nss nejprve z moci úřední zabývati otázkou, jde-li o rozhodnutí správního úřadu a to v pořadu instančním posledního, neboť jen tehdy by byla kompetence nss-u dána (§§ 2 a 5 zák. o ss).
Podle § 27 pošt. zák. (patent z 5. listopadu 1837 č. 240 Sb. zák. just.), upravujícího řízení ve sporech ve věcech poštovních, rozhodují pošt. úřady o zachování poštovních předpisů jako úřady správní s vyloučením pořadu práva. Podle § 10 pošt. řádu (nař. min. obch. z 22. září 1916 č. 317 ř. z., vydaného na podkladě §§ 23 a 24 pošt. zák.,) rozhodují o stížnostech proti úředním úkonům pošt. úřadu ředitelství pošt, proti těmto rozhodnutím jest přípustno odvolání na min. obch.; na jeho místo nastoupilo podle § 1 zák. č. 40/1918 Sb. nově zřízené min. pošt.
Byť i podání pojišťovny z 2. června 1932 bylo vyvoláno postupem důchodkového úřadu v B., přece svým vlastním obsahem směřovalo proti opatření pošt. úřadu tamtéž, neboť se dovolává stížnosti ze 13. dubna 1932 proti tomuto pošt. úřadu a reaguje na výnos ředitelství pošt z 30. dubna i 932, odpovídající na první stížnost, a v podstatě se domáhá výroku, že pojišťovna jest oprávněna platební výměry adresátům v celém obvodu své působnosti vlastními zřízenci doručovati, což pošt. úřadem bylo pozastaveno. Nemůže proto býti pochybnosti, že nař. výměr jest vyřízením sporu podle shora cit. § 27, jak jest ostatně pojímáno též stížností a z čehož i žal. úřad ve svém odvodním spise vychází, a tudíž rozhodnutím podle § 2 zák. o ss.
Nař. rozhodnutí není však konečné, ježto, jak právě dovoženo, bylo proti němu lze podati odvolání na min. pošt. a jeví se stížnost vzhledem k předpisu § 5 zák. o ss nepřípustnou. Na tom nemůže nic měniti okolnost, že nař. rozhodnutí nebylo opatřeno poučením o opravném prostředku, neboť není předpisu, který by pošt. úřadům takovou povinnost ukládal — vl. nař. č. 8/1928 Sb. se na pošt. úřady nevztahuje — a nedostatek právního poučení sám o sobě nemohl stranu uvésti v omyl, když positivní předpis další opravný prostředek výslovně připouští.

Citace:

Č. 11802. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 668-670.