Č. 6334.

Horní právo. — Administrativní řízení: I. Báňské úřady nemají všeobecně povinnost, opatřovati svoje rozhodnutí právním poučením. — II. O předpokladech obnovy řízení.
(Nález ze dne 23. února 1927 č. 312.). Prejudikatura: Boh. 3426/24 adm.
Věc: Firma »Dux-Bodenbacher-Eisenbahn« v Karlových Varech (adv. Dr. Bert. Knöpfelmacher z Litoměřic) proti báňskému hejtmanství v Praze (za zúč. revírní radu ... ve F. adv. Dr. Alfred Meissner z Prahy) stran voleb do závodní rady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě nál. Boh. 3426/24 adm. odvolalo báňské hejtmanství v Praze výměrem z 23. června 1924 svoje rozhodnutí z 24. listopadu 1922 a zrušilo výměr báň. rev. úřadu z 11. dubna 1922, uloživši tomuto úřadu, aby nově rozhodl. Rev. báň. úřad, vyslechnuv jak záv. i rev. radu, tak i ředitelství stěžující si společnosti, odvolal své navzájem sobě odporující výměry z 21. června 1920 a ze 7. září 1920 a vyslovil, že spor o to, tvoří-li elektrárna součást nebo příslušenství horního podniku, náleží v I. stolici před báň. hejtmanství, a že rev. úřad sám neučiní žádného opatření, dokud politický úřad bude si osvojovati příslušnost podle zák. o záv. výborech z r. 1921 a dokud báň. hejtmanství ve smyslu § 132 hor. zák. nerozhodne jinak.
K odvolání rev. rady zrušilo báň. hejtmanství rozhodnutím nyní naříkaným výměr úřadu rev. a prohlásilo, že výměr báň. úřadu rev. ze 7. září 1920 zůstává nedotčen a žádost správy elektrárny za odvolání vypsaných voleb do záv. rady této elektrárny že se odmítá. Rozhodnutí toto odůvodnilo žal. báň. hejtmanství v podstatě v ten smysl, že vynesení báň. rev. úřadu ze 7. září 1920 nabylo moci práva a že nemůže býti báňským revírním úřadem odvoláno, ježto správa elektrárny neuvedla ve své žádosti z 5. března 1922 žádných nezbytných důvodů případně as dle obdoby § 530 c. ř. s.
Rozhodnutím tímto byla nejasnost, která cit. nálezem nss-u byla uznána za podstatnou vadu řízení, odstraněna v ten smysl, že vynesení rev. úřadu z 11. dubna 1922 bylo kvalifikováno jako rozhodnutí vydané po obnově řízení. Vycházejíc z tohoto hlediska, zrušilo báň. hejtmanství vynesení rev. úřadu z 11. dubna 1922, shledavši, že není tu důvodu pro obnovu řízení. Jediné toto rozhodnutí s obsahem právě vytčeným může tedy býti předmětem zkoumání nss-u.
Stížnost Duchcovsko-podmokelské dráhy proti tomuto rozhodnutí podaná vytýká především, že báň. hejtmanství nepřihlédlo k tomu, že báň. rev. úřadu v době vydání rozhodnutí ze 7. září 1920 nebylo známo, že podnímky pro zřízení záv. rady dány nejsou, čímž patrně chce říci, že důvod pro obnovu řízení byl dán. V dalších vývodech vytýká st-lka, že žal. úřad nedbal zmatečnosti vynesení báň. rev. úřadu ze 7. září 1920, způsobené tím, že vynesení toto nebylo řádně doručeno a neobsahovalo poučení o opravných prostředcích. V další námitce popírá st-lka způsobilost rozhodnutí rev. báň. úřadu ze 7. září 1920 nabýti materielní právní moci, a uplatňuje názor, že vynesení toto mohlo býti úřadem kdykoliv odvoláno, jakmile úřad shledal, že předpoklady jeho nejsou správné, v čemž nemohla mu brániti ani nabytá práva stran. Po stránce mentální uplatňuje stížnost, že elektrárna jest samostatným závodem živn., ježto není ani v horní knize zapsána jako součást horn. podniku, ani v knize poz. jako taková poznamenána, a že jest vedena jako samostatná hospodářská jednotka pod vlastní správou. Konečně stížnost vytýká, že žal. úřad nehleděl k tomu, že při elektrárně zřízen jest záv. výbor podle zák. o záv. výborech z r. 1921, takže nař. rozhodnutím, dle něhož má míti elektrárna dvojí organisaci závodní, porušen jest zákon a poškozen veř. zájem.
Stížnost snaží se tedy především dovoditi, že výměr báň. rev. úřadu ze 7. září 1920, jehož obnovu žal. báň. hejtmanství odepřelo, právní moci vůbec nenabyl. I kdyby bylo lze přisvědčiti stížnosti, že žal. úřad podle § 6 zák. o ss není vázán předpokladem, z něhož nss ve svém nál. vycházel, t. j. že výměr právě uvedený nabyl moci práva, a kdyby tedy bylo procesuálně možno znovu se zabývati otázkou formální právní moci tohoto vynesení, nejsou námitky stížnosti — formální právní moc řečeného výměru popírající — způsobilé vyvrátiti správnost předpokladu od něhož nss ve svém nál. vycházel. Neboť ze správních spisů jest patrno, že řečený výměr byl doručen záv. správě dolu »Konkordia« i záv. správě elektrárny. Báň. rev. úřad, vycházeje z názoru, že běží o závod hornický, mohl důsledně již ve smyslu zák. z 31. prosince 1893 č. 12 ř. z. z r. 1894 považovati záv. správu za oprávněnu s účinkem pro majitelku, řečený výměr přijmouti, nehledě ani k případné možnosti použití zásady v § 103 c. ř. s. vyslovené. Rovněž báň. hejtmanství, vydávajíc nař. rozhodnutí, nemělo důvodu o tom pochybovati, ježto nedostatek zmocnění dotčené záv. správy, aby úřední výměry vedení závodu se týkající přijímala, st-lkou nikdy nebyl namítán, nehledě ani k tomu, že st-lce rozhodnutí báň. rev. úřadu ze 7. září 1920 musilo býti známo již dávno před vypsáním nových voleb, když záv. rada v elektrárně již po 2 roky skutečně existovala. Domnívá-li se však st-lka, že výměr báň. rev. úřadu ze 7. září 1920 nemá právní účinnosti, protože nebylo k němu připojeno poučení o opravných prostředcích, nelze jí dáti za pravdu, poněvadž není žádného ustanovení zákonného, podle něhož by účinnost rozhodnutí neb opatření úřadů báňských byla podmíněna poučením o prostředcích opravných.
Sluší-li tedy vycházeti od toho, že zmíněný výměr báň. rev. úřadu vešel v moc práva, mohlo by jíti již jen o to, zdali snad žal. úřad obnovu řízení neprávem odepřel, takže odepřením tímto mohla by se st-lka pokládati za zkrácenu ve svých právech. Ježto však nárok strany na obnovu řízení jest podle právní zásady tímto nss-em, jakož i býv. ss-em důsledně zastávané a též v § 530 c. ř. s. positivně vyslovené, podmíněn tím, že strana beze svého zavinění neměla možnosti okolnosti nově uplatňované ve skončeném řízení uvésti, a ježto dále nelze pochybovati, že st-lka v opravném prostředku proti rozhodnutí báň. rev. úřadu ze 7. září 1920 měla možnost uvésti všecky okolnosti, které podle jejího mínění odnímají elektrárně povahu závodu hornického, není možno nař. rozhodnutí, jímž obnova řízení byla odepřena, uznati nezákonným.
Další vývody, v nichž st-lka rozvíjí právní názor, že akty správní, vydané v záležitostech, jež nejsou ryzími záležitostmi strany, jsou odvolatelny i v případě mylného posouzení právního, nejsou s to, aby odůvodnily nárok st-lčin na odvolání aktu správního, který v právní moc vešel. Neboť otázka, zdali úřad jest oprávněn nezákonný akt správní odvolati, je podstatně jiná, než otázka, zdali strana, proti níž akt správní právní moci nabyvší působí, má právní nárok na jeho odvolání již z důvodu mylného právního posouzení. Neboť i když prvá otázka zodpoví se kladně, neplyne z toho i kladné zodpovědění otázky druhé. Rovněž z okolnosti, že v řečené elektrárně byl zřízen záv. výbor podle zák. o záv. výborech z r. 1921 a že nedá se srovnati s objektivní normou právní, existují-li v jednom a v tomže závodě dvě navzájem se vylučující organisace závodní, nedá se vyvoditi subj. právní nárok majitelky závodu, aby rozhodnutí úřadu revírního, které jest ostatně staršího data než zřízení záv. výboru, bylo odstraněno.
Pokud pak st-lka namítá, že současná existence obou organisací závodních v témže závodě poškozuje veř. zájem, nemůže námitka tato míti úspěch, poněvadž není věcí stran, aby veř. zájmy před nss zastupovaly.

Citace:

č. 6334. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 429-432.