Čís. 14780.

Odepřel-li stavební úřad svolení k obývání místnosti, jest pokládati místnost za škodlivou zdraví a fest použití předpisu § 1117 obč. zák., i kdyby byl nájemce věděl, jakou místnost najímá.
Ustanovení poslední věty § 1117 obč. zák. jest právem donucovacím.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1935, Rv I 2888/34.)
Nižší soudy vyhověly žalobě a uložily žalovanému, aby vrátil žalobci předem mu zaplacené nájemné proto, že místnosti pronajaté žalobci za byt nemůže žalobce obývati, ježto stavební úřad k jich obývání nesvolil, poněvadž jsou v suterénu; podle jich názoru jde o případ uvedený v § 1117 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl důkaz (§ 503 č. 2 c. ř. s.) o tom, že žalobce najaté místnosti dobře znal a že tyto jsou obyvatelné, a zastává názor, že ustanovení § 1117 obč. zák. se nevztahuje na místnosti, které jen stavebním úřadem nejsou považovány za obyvatelné z důvodů policejně stavebních, které však se ve skutečnosti k obývání hodí. Paragraf 118 staveb. řádu z 10. dubna 1886 čís. 40 z. z. stanoví, že nově zřízených bytů nelze dříve užívati, než stavební úřad dá povolení, aby se v nich přebývalo. Nepovažuje-li stavební úřad místnosti za způsobilé k tomuto účelu, a odepře-li svolení k obývání, jsou již tím k obývání nezpůsobilé a nájemce může proto podle § 1117 větě 1 obč. zák. od smlouvy ustoupiti, protože takový případ jest ještě silnější, než když obytná — tedy k obývání určená — místnost je zdraví škodlivá. Správně proto nižší soudy použily předpisu § 1117 obč. zák., ale pak nezáleží na tom, zda žalobce věděl, jaké místnosti najímá, protože podle poslední věty zmíněného předpisu v doslovu cis. nař. čís. 69/16 ř. z. nemůže se nájemník tohoto práva vůbec ani smluvně vzdáti, ježto běží z důvodu sociálně politických o právo donucovací (srov. motivy str. 323).

Citace:

č. 14780. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 925-926.