NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2800.

Státní úředníci (Slovensko): I. Usnesení min. rady ze 27. července 1920 o úpravě osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku má — pokud jde o diety podle bodu II D 2 — povahu všeobecného předpisu a je zdrojem subjektivních práv. II. O nárocích dietových t. zv. »vložkářských úředníků« jmenovaných pro obvod soudní tabule.
(Nález ze dne 27. října 1923 č. 15.166).
Věc: Štěpán K. v Komárně proti ministerstvu spravedlnosti (min. taj. Dr. Kar. Vodstrčil) o náhradu stěhovacích výloh a výplatu diet.
Výrok: Pokud se stížnost domáhá náhrady stěhovacích výloh, odmítá se jako nepřípustná, v ostatním se naříkané rozhodnutí zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, byv na svou žádost usnesením soudní tabule v Bratislavě z 24. září 1921 jmenován oficiálem při úřadě pro sestavení vložek pozemkových knih na Slovensku, byl výměrem ředitelství pro sestavování pozemkových vložek v Bratislavě z 13. října 1921 »z úřední moci« přeložen k okresnímu soudu v Komárně k provádění vložkářských prací.
Žádosti jeho, aby mu ode dne 14. října 1921, kdy nastoupil službu v K., poukázány byly diety z důvodu vedení dvojí domácnosti, nebylo výměrem předsedy tabule v Br. z 10. listopadu 1921 vyhověno, ježto má nároky na diety jen za dny, po které jest na komisi mimo své úřední sídlo. Diety tyto nutno však účtovati v cestovním deníku.
Stížnosti proti rozhodnutí tomu podané žal. úřad nevyhověl poukázav na důvody uvedené ve výnose žal. úřadu z 19. května 1922 č. 49753/21, kterým bylo vysloveno, že soudcům a pozemkoknižním úředníkům, kteří jsou ustanoveni k pracem při sestavování pozemkových vložek, nepříslušejí diety dle bodu II D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920.
Dle tohoto ustanovení mají nárok na tyto diety zaměstnanci ustanovení na systemisovaná místa jak při původním jmenování tak při pozdějším přeložení z moci úřední.
Zaměstnanci, kteří byl ustanoveni všeobecně k pracem vložkářským bez určitého služebního místa nejsou ve smyslu § 31 zák. čl. XXXVIII: 1889 a §u 79 recte §u 78 zák. čl. XXIX: 1886 vázáni na určité služební nísto, byvše ustanoveni k těmto pracem pro celý obvod. Byli-li přeloženi v této vlastnosti k jinému soudu, nejde o přeložení identické s tím, jež jest míněno v bodě II D cit. usnesení min. rady; jich přeložení vyplývá z povahy jejich zaměstnání a jest jen důsledkem jmenování jich pro tento obor a tudíž i důsledkem žádosti za toto jmenování.«
O stížnosti uvažoval nss:
Pokud jde o meritum věci, stanoví usnesení min. rady z 27. července 1920 v bodě II D 2, o nějž se žal. úřad opírá, že zaměstnancům na systemisovaná místa na Slovensku ustanoveným přísluší jak při původním jmenování, tak při pozdějším případném přeložení z moci úřední, jsou-li ženatí a nemohou-li se pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo do místa poblíž se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati, diety pro exponované zaměstnance dle bodu III odst. 1. po případě odst. 2 bod 1.
Ustanovení toto vydáno bylo, jak se v úvodní větě odst. II. výslovně praví, s ohledem na nedostatek kvalifikovaných sil na Slovensku a jeví se ve své podstatě jako nouzové opatření pro mimořádné poměry a s nimi související nouzi bytovou, majíc paralysovati nepříznivé účinky, které státním zaměstnancům vzcházejí, nemohou-li svoji rodinu do nového svého působiště přestěhovati (placení dvojího bytu, dvojí stravování a pod.).
Cit. usnesení min. rady z 27. července 1920, které nss-em v opětovných případech uznáno bylo za zdroj subjektivních práv, jest všeobecným předpisem, který v neprospěch úředníků vložkářských neobsahuje žádné výhrady, takže úředníci tito jsou, pokud jde o přiznání t. zv. »slovenských výhod«, na roven postaveni ostatním úředníkům státním.
Žal. úřad má ovšem za to, že st-li dle právě uvedených ustanovení nárok na diety nepřísluší, ježto byv ustanoven k pracem vložkářským ustanoven byl nikoli na systemisované místo, nýbrž pro celý obvod a že tudíž jakékoli přeložení v tomto obvodě a ve vlastnosti úředníka vložkářskího nespadá pod pojem přeložení, jak je má na mysli bod II D 2 cit. usnesení min. rady. Žal. úřad vychází tudíž z názoru, že pod pojem »přeložení« ve smyslu tohoto odstavce spadá jen přeložení z určitého systemisovaného místa služebního na jiné určité systemisované místo služební.
Názor tento nemohl nss uznati správným. I když se ponechá stranou otázka, zda ustanovení §u 78 zák. čl. XXIX: 1866 resp. § 31 zák. čl. XXXVIII: 1889, jichžto se žal. úřad dovolává, se vztahují jen na osoby soudcovské či také na personál kancelářský, neshledal nss, že by jmenování úředníka pro celý obvod nemohlo býti jmenováním na systemisované místo, neboť i v oněch resortech resp. služebních oborech, ve kterých úředníci nejsou jmenováni na určitá místa služební, nýbrž pro určitý správní obvod, mohou tito býti jmenováni na místa systemisovaná a nebylo by možno jenom z toho důvodu, že jsou jmenováni pro jistý správní obvod a nikoliv na určitá místa služební, jim při splnění všech ostatních předpokladů odepříti odškodné, jak je má na mysli odst. II D 2 cit. usnesení min. rady.
Jak z úvodní věty odst. II. tohoto usnesení min. rady, v níž vedle slov » ... na systemisovaná místa« (ustanovené zaměstnance) se klade v závorce slovo »trvale«, plyne, má rčení »ustanovení na systemisovaná místa* stejný význam jako ustanovení »trvalé« proti »zatímnímu přidělení«, ke kterému cit. usnesení min. rady pojí zcela jiné účinky.
Třebaže by dále bylo možno přisvědčiti názoru žal. úřadu, že přeložení st-lovo vynlývá z povahy jeho zaměstnání, nelze přece jen tvrditi, že jest jen důsledkem jeho jmenování pro tento obor a že by přeložení, jak je provedlo ředitelství pro sestavování vložek pozemkových knih, bylo důsledkem žádosti st-lovy za jmenování do tohoto oboru. Důsledné provedení tohoto názoru by vedlo k tomu, že by úředníci v oněch resortech, ve kterých jmenování se neděje na určité služební místo, nýbrž pro celý správní obvod, neměli nikdy nároku na diety ve smyslu odst. II D 2 cit. usnesení min. rady jen z toho důvodu, že se o službu v onom resortu vůbec ucházeli.
Nelze také přehlédnouti, že v takovýchto případech vyžádaného jmenování pro celý správní obvod zaměstnanec žádost podávající ani nemůže věděti, jaké jsou poměry bytové v konkrétním místě, na kterém mu bude službu konati a naopak může předpokládati, že nebude nucen vésti dvojí domácnost, kdežto úředník žádající o jmenování resp přesazení na určité místo služební může si poměry bytové v tomto místě předem vyšetřiti a dle toho se zaříditi, t. i. po případě žádost nepodati.
Jestliže tedy st-l nebyl do Komárna přeložen na svou žádost, nýbrž z ohledů služebních, pak tu jde o přeložení z moci úřední, jak je má na mysli cit. odst. usnesení min. rady. V daném případě pak padá na váhu i ta okolnost, že výměrem ředitelství pro sestavování knihovních vložek v Bratislavě z 13. října 1921 výslovně bylo uvedeno, že přeložení st-lovo se stalo z moci úřední.
Ježto tedy žal. úřad v obou směrech vycházel z názoru opačného, bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 2800. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 835-837.