NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7337.

Sociální péče. — Policejní řízení trestní: I. * V řízení trestním podle § 13 zák. č. 91/1918 o osmihodinové době pracovní, pokud jsou k němu příslušný politické úřady, rozhoduje v poslední instanci min. soc. péče. — II. V trestním řízení tomto platí odvolací lhůta stanovená min. nař. č. 61 ř. z. z r. 1855.
(Nález ze dne 6. června 1928 č. 15.857.)
Prejudikatura: Boh. A 3750/24.
Věc: Hynek M. v B. (adv. Dr. Jar. Budínský z Brna) proti ministerstvu sociální péče o trest pro přestoupení zákona o osmihodinné pracovní době.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem městské rady v Brně z 25. srpna 1926 odsouzen byl st-1 pro přestupek § 8. zák. z 19. prosince 1918 č. 91 Sb. spáchaný tím, že započal s pekařskou prací u tabule před 5. hod. ranní, k pokutě 3000 Kč, případně k vězení v trvání 135 dnů. Zároveň byl st-l poučen, že může z tohoto nálezu ohlásiti odvolání ve lhůtě 24 hodin, a že toto odvolání v dalších 3 dnech může provésti. V dotyčném trestním rejstříku poznamenáno, že nález oznámen byl st-li dne 25. srpna 1926, a že st-1 odepřel potvrditi ohlášení nálezu s poznámkou: »Nemohu podepsati«. Odvolání, jež st-l z tohoto nálezu podal, zamítla zsp v Brně jako opožděné a tudíž nepřípustné, ježto v odpor vzatý nález byl vyhlášen st-li dne 25. srpna 1926, odvolání však přes správné poučení o opravných prostředcích, aniž dříve bylo ohlášeno, bylo u městské rady podáno osobně teprve dne 27. srpna 1926, tedy po uplynutí 24hodinové doby ohlašovací. Proti tomuto rozhodnutí podal st-l stížnost k min. soc. péče recte k min. obch., o níž rozhodlo min. soc. péče nař. výnosem, zamítnuvší rekurs st-le z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, k nimž ještě dodalo, že v daném případě neplatí odvolací lhůty stanovené pro přestupky živn. řádu, ježto zákon o 8hodinné době pracovní formálně není doplňkem živn. řádu. Rovněž nelze odvolávati se na § 1. zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z., který stanoví všeobecnou 14denní odvolací lhůtu pouze pro ty případy, pro které není stanovena rekursní lhůta zvláštní, neboť pro obor trestního práva správního je v § 3. min. nař. z 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. stanovena lhůta zvláštní, která jen tehdy platí, když pro konkrétní trestní případ není jiného předpisu zvláštního. Ježto pak zákon o 8hodinné době pracovní v tomto směru vůbec ničeho neustanovil, platí o odvolání v řízení o přestupcích podle tohoto zákona výlučně lhůta stanovená v § 3. min. nař. z 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. Poučení o opravných prostředcích připojené k rozhodnutí prvé stolice bylo tedy správné a příslušnost min. soc. péče jest odůvodněna vyhláškou veškerého min. z 27. prosince 1917 č. 504 ř. z.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Předem bylo se zabývati námitkou stížnosti, že min. soc. péče nebylo kompetentní rozhodovati o rekursu st-le, nýbrž že rozhodnouti mělo min. vnitra, které dle § 6. odst. 4. min. nař. ze 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. je třetí instancí ve všech trestních věcech policejních. Námitka tato není důvodná. Je pravda, že původně zamýšleno bylo soustřediti veškerou trestní agendu správní ve třetí stolici v min. vnitra a že podle cit. předpisu toto min. mělo fungovati jako třetí stolice při vyšetřování a trestání všech přestupků, které dle § 1. cit. nař. spadají do působnosti okr. polit. úřadů v instanci prvé. Zákonodárství pozdější opouští však namnoze tuto zásadu a přikazuje do působnosti odborných ministerstev nejen správu v užším slova smyslu, nýbrž i pravomoc trestní ve věcech s jejich oborem správním souvislých. Tak stalo se i zákonem z 22. prosince 1917 č. 499 ř. z., jímž vyňaty byly z působnosti jiných min. věci, které podle vyhlášky veškerého min. z 27. prosince 1917 č. 504 ř. z. byly na základě panovníkova rozhodnutí přikázány do působnosti min. soc. péče. Těmito předpisy přikázány byly do působnosti min. soc. péče zejména veškeré administrativní záležitosti týkající se živn. pracovního poměru v živnostenských a po živnostensku provozovaných podnicích a to bez rozdílu, jde-li o agendu odborně-správní či o výkon souvislé pravomoci trestní.
Že názvu záležitosti administrativní užívá se v tomto širším smyslu, takže zahrnuje i správní věci trestní, potvrzuje i vyhláška o zřízení min. lidového zdravotnictví z 8. srpna 1918 č. 297 ř. zák., jež mezi veškerými záležitostmi lidového zdravotnictví tomuto min. přikázanými příkladmo sub XIV. uvádí i trestní věci v oboru lidového zdravotnictví. Další doklad o tom, že výrazu »záležitosti administrativní« užívá se v řečeném plnějším smyslu, podává i vyhláška veškerého min. ze 6. července 1908 č. 124 ř. z. o zřízeni min. veř. prací, v níž bylo pokládáno za nutné výslovným předpisem vyloučiti z působnosti tohoto min. policii silniční, aby tato, představujíc součástku adm. agendy silniční, nepřipadla do působnosti nově zřízeného min. Jestliže tedy »adm. záležitosti« již dle obyčejného smyslu tohoto slova zahrnují v sobě i výkon adm. pravomoci trestní, a jestliže nad to je doloženo, že právní normy názvu »adm. záležitosti« již ustáleně v tomto smyslu užívají, sluší míti za to, že na min. soc. péče přenesena byla veškerá administrativa k pracovnímu poměru živn. se vztahující, tedy spolu i adm. trestní.
Právem proto přisvojilo si min. soc. péče rozhodnutí ve třetí stolici, neboť šlo o potrestání pro přestoupení předpisů zák. o 8hodinné pracovní době, jež událo se v pekařském závodě, tedy trestní sankci předpisu daného na ochranu zaměstnanců v živn. podniku, jež podle svrchu cit. norem náleží do působnosti min. soc. péče. Z toho také plyne, že stížnost bezdůvodně vytýká, že st-1 měl býti poučen, že proti rozhodnutí druhé stolice má práva rekursu na min. vnitra.
Ve věci samé namítá stížnost, že pro daný případ neplatí rekursní lhůta proti nálezu prvé stolice, jaká stanovena jest § 3 min. nař. č. 61/1855, nýbrž že platí všeobecná 14denní rekursní lhůta, stanovená v § 1 zák. č. 101/1896, případně 14denní lhůta stanovená v § 148 živn. řádu, a že rekurs na druhou stolici v této lhůtě podaný podán byl včas. Ani v tom nebylo lze stížnosti přisvědčiti. Byť i zákon č. 91/1918 o 8hodinné době pracovní svým obsahem byl v jisté souvislosti s obsahem VI. hlavy živn. řádu, přece jen jeví se jako samostatná sociálně-politická právní norma povahy všeobecné a nikoliv jako pouhý doplněk živn. řádu, což patrno nejlépe z toho, že upravuje pracovní dobu i v podnicích živn. řádu nepodléhajících. Nelze proto prostě na řízení podle tohoto zákona aplikovati předpisy řádu živn., jak nss již v nál. Boh. A 3750/24 blíže dovodil. Bezdůvodně proto vytýká stížnost, že pro daný případ platily rekursní lhůty, stanovené v § 148 živn. řádu. Ani ze zák. ř. z. č. 101 z r. 1896 nedá se vyvoditi, že pro případ tento platí 14denní lhůta rekursní, neboť § 1 zák. právě citovaného stanoví 14denní lhůtu rekursní výslovně jen pro případy, pro které není stanovena lhůta zvláštní. Taková zvláštní lhůta byla však stanovena §em 3 min. nař. č. 61/1855 pro správně-trestní řízení o veškerých přestupcích trestních, náležejících do pravomoci polit. úřadů, pročež § 1 cit. zák., pokud jde o lhůtu rekursní, na řízení toto vůbec vztahován býti nemůže. Zákonem ř. zák. č. 101 z r. 1896 nebylo tedy nic změněno na rekursních lhůtách, stanovených min. nař. ř. zák. č. 61 z r. 1855, což potvrzuje i generální debata ve 472. schůzi posl. sněmovny, sten. protokol str. 23921 , 989 příl. sten. protokolu posl. sněmovny z r. 1894 a 1399 z r. 1896. Názor stížností hájený, že cit. nařízení z r. 1855 vztahuje se na ryze policejní přestupky, vyvrácen jest obsahem §§ 1 a 3 cit. nař., podle nichž nařízení toto vztahuje se na všechny přestupky, které nejsou uvedeny v trestním zákonníku a nejsou přikázány úřadům jiným.
Po stránce skutkové: namítá stížnost, že st-1 ihned po vyhlášení trestního nálezu rekurs ohlásil. Zdali se tak vskutku stalo, čili nic, je otázka skutková, kterou nss může zkoumati jen v mezích § 6 zák. o ss. Správní spisy poskytovaly však žal. úřadu dostatečnou oporu pro skutkové zjištění, že st-1 rekurs ve lhůtě 24 hodin neohlásil. Není proto možno žal. úřad viniti z nějakého poklesku procesního, když vzal za prokázáno, že rekurs st-lem včas ohlášen nebyl. – – – –

Citace:

Masaryk a právo.. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 1, s. 39-40.