Čís. 12314.


O snížení nebo zvýšení výživného pro manželské dítě, smluveného mezi otcem a matkou, nelze rozhodovati v řízení nesporném, nýbrž jen v řízení sporném.
(Rozh. ze dne 2. února 1933, R I 1161/32.)
Opatrovnický soud uložil manželskému otci, by platil od 19. prosince 1931 na výživu dítěte 250 Kč měsíčně. Rekursní soud zvýšil výživné na 300 Kč měsíčně.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu opatrovníka dítěte i otce zrušil napadené usnesení jakož i usnesení prvého soudu co do výživného za dobu od 19. prosince 1931 do 28. února 1932 a odmítl návrh na jeho úpravu za tuto dobu; pokud šlo o výživné za dobu počínajíc dnem 1. března 1932, vyhověl dovolacímu rekursu otcovu a obnovil usnesení prvého soudu. V onom směru uvedl v
důvodech:
Pokud jde o výživné za dobu od 19. prosince 1931 do 28. února 1932, je řízení o výživném za tuto dobu zmatečným podle ustanovení § 41 písm. d) nesporného zákona. Výživné pro nezletilou bylo na tuto dobu podle udání stran opatřeno dohodou, ujednanou mezi jejími rodiči, tím způsobem, že se její otec zavázal její matce platiti na výživu nezletilé dcery měsíčně 550 Kč. Otec sice netvrdil, že tato dohoda byla smluvena jen na dobu do 28. února 1932, avšak nepopřel dotčené tvrzení opatrovníkovo. Dohodou touto, jež soudu opatrovnickému nebyla předložena ke schválení, byl upraven právní poměr ve příčině výživného mezi otcem a matkou. Otec domáhal se ve svém návrhu snížení tohoto dohodou stanoveného výživného na měsíčních 200 Kč, matka pak navrhla zvýšení na 750 Kč, kdežto opatrovník trval na výživném 550 Kč. Než o snížení nebo zvýšení výživného smluveného mezi otcem a matkou nelze rozhodovati v řízení nesporném, nýbrž jen v řízení sporném. Proto jsou rozhodnutí nižších soudů ve příčině výživného za dobu do 28. února 1932 zmatečná; bylo je tedy zrušiti a návrh co do této doby odmítnouti.
Citace:
Čís. 12314. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 126-126.