Č. 3590.

Obecní dávky: I. * Dodatečné uložení zvýšené obecní dávky spotřební na základě povolení obci dohlédacím úřadem uděleného, aby vybírala zvýšenou dávku za dobu uplynulou před tun, než udělené úřední povolení vstoupilo v platnost, jest nezákonné, i když povolení k vybírání zvýšené dávky bylo uděleno před účinností zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. (finanční novela). — II. * O předpisu obecní dávky spotřební, vydaném za platnosti cit. zák. rozhoduje dle § 44, odst. 2 v konečné instanci bezprostřední úřad dohlédací nad obcí, byť i šlo o dávku povolenou obci před účinností cit. zák. — III. Výnos zemského výboru, jímž se povoluje vybírání zvýšené obecní dávky spotřební, má povahu všeobecné normy, jejíž platnost a zákonitost může jednotlivec naříkati vždy, kdykoliv se jí na něho specielně použije.
(Nález ze dne 10. května 1924 č. 21.656/23.) Věc: Rudolf H. a spol. v K. proti okresní správní komisi v Klatovech o dávku z nápojů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ob. zastupitelstvo v K. usneslo se dne 31. prosince 1919 na tom, aby od 1. ledna 1920 vybírána byla zvýšená nápojová dávka obecní z piva 4 h, z vína 2 h a z lihovin 40 h. O tom učiněna dne 12. ledna 1920 vyhláška dle § 90 ob. zř., v níž termín, od kterého dávka má býti vybírána, udán nebyl. Námitek podáno nebylo. K podané žádosti zsv ve shodě se zsp-ou výnosem z 9. prosince 1920 povolil obci na základě zák. z 24. října 1899 č. 97 z. z. vybírati dávku z piva 4 h a z pálených lihových nápojů 20 h na dobu od 1. ledna 1920 až do 31. prosince 1924. Schválená vybírací pravidla, obsahující také stanovené období vybírací, vyhlášena dne 29. prosince 1920.
Výměry stejného znění z 19. října 1922 upozornil městský úřad v K. dnešní st-le, že z nápojů ohlášených v r. 1920 zaplatili dávku dle sazby staré, vypočetl jim, co činí doplatek podle sazby nově povolené a vyzval je, aby doplatek ten vyplatili. Odvolání z tohoto výměru zamítlo obecní zastupitelstvo usnesením ze 6. prosince 1922 z důvodu, že nejde o nějaký nový předpis, nýbrž jen o upomínku na dávku již v r. 1920 povolenou, která také již měla býti zaplacena.
Nař. rozhodnutí dal sice žal. úřad vývodům odvolatelů za pravdu potud, že uznal napadený výměr městkého úřadu za platební rozkaz, přes to však odvolání zamítl. V odůvodnění prohlásil, že k vývodům odvolání, pokud zde namítána nepřípustnost vybírati dávku za dobu před jejím povolení prošlou, nelze vzíti zřetele, poněvadž dávka jest požadována na základě platného výnosu zsv-u, jenž co do obsahu mohl býti vzat v odpor jedině stížností k nss-u, což se však nestalo, takže povolení ono se stalo pravoplatným. Další vývody opírající se o ustanovení § 35, odst. 4 prov. nař. k fin. novele zamítl poukazem k tomu, že předpis tento se týká pouze vybírání takových dávek, jež povoleny teprve po vydání fin. novely, a konečně dodal:
»St-lé nemohou také důvodně tvrditi, že neměli možnosti dávku od konsumentů vybrati, neboť při vybírání této dávky pro st-le dle předpisů platných v době, kdy o dávku se jednalo, směrodatným bylo usnesení ob. zastupitelstva z 31. prosince 1919, které se stalo při schvalování rozpočtu na rok 1920, a kterým dávka schválena byla jako částečná úhrada obecních vydání v rozpočtu na r. 1920. tedy s termínem vybírání od 1. ledna 1920. O usnesení tom st-lé věděli, resp. věděti měli jednak vzhledem k ustanovení § 99 ob. zř., dle něhož ve lhůtě 8 dnů ode dne vyhlášky usnesení mohli k němu podati své připomínky. Usnesení ono bylo také, jak ze spisů patrno, základem pro povolení dávky zsv-em od 1. ledna 1920. jestliže st-lé usnesením tím se neřídili a dávku od konsumentů nevybírali, musí vzhledem k výše uvedenému pravoplatnému povolení dávky zsv-em dávku platiti ze svého.«
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané musil se nss v prvé řadě zabývati námitkou nepřípustnosti stížnosti, vznesenou žal. úřadem v odvodním spise, ježto prý jde o dávku povolenou před platnosti zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., na niž dlužno aplikovati předpisy platné v době schválení jejího, že tedy z rozhodnutí osk bylo lze se odvolati k zsv-u, takže nař. rozhodnutím nebyla věc v administrativní cestě vyřízena.
Námitku tu neuznal nss důvodnou. Dodatečný předpis dávky stal se již za platnosti zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. a dlužno tedy na něj použiti všech předpisů tohoto zák., pokud zák. ten sám nestanoví výjimky. Takovouto výjimku zná však zák. pouze po stránce materielní, vyhradiv v § 59, odst. 2 obcím právo vybírati nadále dosud povolené dávky, kdežto po stránce formální, procesní, zákon nic odchylného neustanovil, pročež právem žal. úřad na daný případ aplikoval procesní předpisy zákona nového a prohlásil rozhodnutí své za konečné.
O stížnosti samé uvážil nss toto:
St-lé cítí se ve svých právech dotčeni tím, že se jim ukládá doplatiti zvýšenou spotřební dávku za dobu uplynulou před povolením dávky té. Žal. úřad ve svém odvodním spise sice namítá, že o povinnosti st-lů doplatiti zvýšenou dávku se zpětnou platností za r. 1920 bylo již pravoplatně rozhodnuto schvalovacím výnosem zsv-u, takže dnešní námitky st-lů proti zákonnosti tohoto příkazu jsou opožděny. Leč ani v tom nelze mu dáti za pravdu, neboť akt, jímž zsv povoluje vybírání zvýšené dávky spotřební, má ráz generelní normy, jejíž platnost a zákonnost lze jednotlivci naříkati vždy, kdykoli se jí na něj specielně užije. Ostatně ze shora uvedeného znění nař. rozhodnutí jest patrno, že žal. úřad neomezil se tak zcela na odkaz námitek st-lových na právní moc onoho povolovacího výnosu, nýbrž sám pustil se znovu do projednání a odůvodnění zákonitosti zpětného vybírání dávky, takže výrok jeho v této formě jeví se rozhodnutím novým, jež právem st-li stížností na nss potíráno býti mohlo.
Bylo se tedy nss-u zabývati touto námitkou stížnosti po stránce meritorní, v kterémžto směru uvážil toto:
Dávka spotřební jest dávka, jež se ukládá na předměty určené k spotřebě a již mají zapraviti ony osoby, které předměty ty spotřebují. Z povahy věci však plyne, že orgánové veřejní nemohou vybírání dávky té prováděti přímo u spotřebitele a proto z důvodů finanční techniky zavedeno vybírání nepřímé, prostřednictvím obchodníků, resp. živnostníků. Toto vybírání děje se však s přímou intencí, že obchodník resp. živnoštník dávku tu při prodeji přesune na kosumenta, t. j. že ji od něho vybere. Toto vybírání od spotřebitele obstarává tedy takový obchodník za stát ev. obec, jíž vybírání dávky přísluší, při čemž jim ručí za řádné vybrání a odvedení dávky té.
Důsledkem tohoto způsobu vybírání však je, že obchodník, kterýž za obec má vybírání oné dávky prováděti, nemůže vybírati nic jiného, než to, co by obec sama vybírati mohla, tedy nemůže a nesmí na spotřebitelích požadovati zaplacení takových dávek, jež dosud platně povoleny nejsou. Nesměl-li však dosud určitou dávku vybrati, pak nelze ovšem ani mluviti o nějakém ručení za její řádné vybrání a odvedení. Již z této povahy spotřební dávky a způsobu jejího vybírání tedy plyne, že předpis § 35, odst. 4. prov. nař. k fin. novele, zakazující vybírati dávku spotřební za dobu před povolením prošlou, jest pouhou recepcí zásady absolutně platné, jež i bez tohoto výslovného ustanovení platila vždy, zejména i za doby před vydáním finanční novely. Proto také je příkaz st-lům daný, aby doplatili zvýšenou spotřební dávku i za onu část roku 1920, jež prošla před povolením dávku tu vybírati, nezákonným, a slušelo tedy nař. rozhodnutí, jež příkaz ten schválilo, zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3590. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1242-1245.