Č. 10008.

Zaměstnanci veřejní: * I. Dostalo-li se soudci služebního místa, odpovídajícího vyšší stupnici funkčního služného v době mezi účinností a vyhlášením plat. zákona č. 103/1926, nelze postupovati při určení služebního pořadí jeho v poměru k těm soudcům, kteří obdrželi funkční služné této stupnice již k 1. lednu 1926, podle ustanovení § 203 cit. zák. — II. Ani za účinnosti zák. č. 103/26 neplatí pro soudce předpis § 39 služ. pragmatiky z r. 1914. — III. Pořadí stanovené v pořadníku pro jeden rok nezakládá nabytého práva pro pořadí za rok další.
(Nález ze dne 16. září 1932 č. 7110.)
Věc: Dr. Richard M. a spol. v J. proti ministerstvu spravedlnosti o služební pořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V listině o pořadí úředníků v obvodu vrch. zem. soudu v Brně podle stavu z 31. prosince 1926 byli v VI. stupnici funkčního služného zařaděni st-1 Dr. Richard M. pod řadovým číslem 158, st-l Viktor K. pod řadovým číslem 174 a st-l Dr. Karel K. pod řadovým číslem 175. V téže stupnici funkčního služného zařádění soudcové: František T., Miloš K., Jan M., Josef S., František M., Dr. Robert V., Antonín K. a Dr. Otto St. zařáděni byli vesměs za st-li. — V listině o pořadí pro týž soudní obvod podle stavu z 31. prosince 1927 byli v VI. stupnici funkčního služného zařaděni st-l Dr. M. pod č. 144, st-l K. pod č. 160 a st-l Dr. K. pod č. 161, kdežto ostatní z předeslaných soudců obdrželi služební pořadí opět za st-li. — V listině o pořadí z 31. prosince 1928 byli v VI. stupnici funkčního služného zařaděni st-1 Dr. M. pod č. 144, st-l K. pod č. 161 a st-l Dr. K. pod č. 162, kdežto v téže stupnici funkčního služného zařáděným soudcům bylo přiznáno služební pořadí, a to: Dru Otto St. pod č. 74, Dru Robertu V. pod č. 120, Františku T. pod č. 125, Janu M. pod č. 129, Josefu S. pod Č. 135, Františku M. pod č. 137, Miloši K. pod č. 140 a Antonínu K. pod č. 158, a byli tedy soudcové Dr. St., Dr. V., T., M., S., M. a K. předřaděni v této listině st-li Dru M., a právě jmenovaní soudcové a dále soudce K. st-lům K. a Dru K.
Do listiny pořadí podle stavu z 31. prosince 1928 podal st-l Dr. M. stížnost proti předřaděni shora uvedených sedmi soudců a st-lé K. a Dr. K. proti předřaděni shora uvedených osmi soudců. Žal. úřad zamítl stížnosti nař. výnosy.
O stížnostech do těchto rozhodnutí podaných uvážil nss takto:
Žal. úřad zamítl stížnosti v podstatě z těchto důvodů: 1.) že hodnostní seznamy mají účinnost jen pro ten rok, pro který byly vydány, takže st-lé nemohou se dovolávati nabytého práva na lepší pořadí podle listin o pořadí — Č. 10008 —
podle roků dřívějších, tedy podle stavu z 31. prosince 1926 a z 31. prosince 1927, 2.) že služební pořadí soudců povýšených v době od 1. ledna 1926 do 7. července 1926, jak tomu bylo i u soudců st-lům v listině o pořadí z 31. prosince 1928 předřaděných, třeba upraviti podle zásady vyslovené v § 203 plat. zák., ježto povýšení v uvedené době jest personálním opatřením po rozumu § 215 odst. 2 plat. zák., ohledně něhož dlužno postupovati podle obdoby 7. části plat. zák., k níž náleží i ustanovení v § 203 plat. zák.
Proti tomu namítají stížnosti shodně s vývody odvolání, že st-lé byli poškozeni v nabytých právech, ježto v listině o pořadí podle stavu z 31. prosince 1928 nemohli býti soudní radové: T., K., M., S., M., Dr. V., a vrchní soudní rada Dr. St. předřaděni st-li Dru M., pokud se týče soudcové právě jmenovaní a dále soudní rada K. st-lům K. a Dru K., kdyžtě v listinách o pořadí podle stavu z 31. prosince 1926 a z 31. prosince 1927 bylo pořadí soudců těch určeno za st-li, proti čemuž si jmenovaní v předepsané lhůtě 14 dnů nestěžovali. St-lé nabyli prý tudíž pořadí před nimi a nemohou v listině o pořadí z 31. prosince 1928 tohoto práva býti zbaveni pouhým správním aktem bez nového zákonného ustanovení.
Námitku tuto neuznal nss důvodnou.
Otázku služebního pořadí státních úředníků upravila služ. pragmatika č. 15/1914 ř. z. v § 37 et seq. a určila v § 39 také způsob, jakým jest vésti pořadové listiny a ke kterému termínu je služební pořadí určovati. Podle ustanovení čl. I. odst. 1 služ. pragm. platí však ustanovení §§ 37 až 39, zařaděných do prvé hlavy tohoto zákona, toliko o státních pragmatikálních úřednících, zařáděných do některé hodn. třídy. Na soudce platilo po rozumu čl. 1. odst. 3 služ. pragm. pouze ustanovení § 37 služ. pragm. úřednické, kdežto ustanovení §§ 38 a 39 služ. pragm. na soudce vztažena nebyla. Na tomto právním stavu nezměnil v zásadě nic ani platový zákon č. 103/26. Tento ponechal sice podle § 214 odst. 1 a 2 v platnosti předeslané předpisy služební pragmatiky o služebním pořadí pragmatikálních úředníků se změnami provedenými v § 20, nerozšířil však platnost ustanovení § 39 na soudce. Neplatí proto ani za účinnosti platového zákona předpis § 39 služ. pragm. o vedení pořadových listin o soudcích. O služebním pořadí těchto má platový zákon specielní předpis v § 48, resp. 203.
Paragraf 48 plat. zák. stanoví v odst. 1., že se určuje služební pořadí soudců na služebních místech prvé skupiny délkou služební doby ztrávené na služebních místech systemisovaných v téže stupnici funkčního služného, služební pořadí soudců na služebních místech druhé skupiny pak délkou služební doby ztrávené ve vlastnosti soudce. Při tom se nepřihlíží k době, která není započítatelna pro zvýšení služného Podle toho je rozhodnou pro určení služebního pořadí, kterým se vyjadřuje vzájemný poměr mezi soudci téže stupnice funkčního služného, délka služební doby a mají soudcové nárok, aby byla tato skutečnost deklaratorním aktem justiční správy zjištěna a služební pořadí tak určeno.
Rubem tohoto nároku jest, že příslušný úřad správní jest povinen služební pořadí jejich určiti. Co do doby, kdy se tak má státi, nemá, jak již bylo uvedeno, justiční správa zákonného příkazu a může tedy dojiti k určení služebního pořadí jednotlivého soudce bud’ na žádost neb přihlášku jeho, — Č. 10008 —
není však vyloučeno, aby justiční správa určila služební pořadí hromadně v pořadové listině, a to každoročně a podle stavu z 31. prosince toho kterého roku, jak tomu jest po rozumu § 39 služ. pragm. u ostatních státních úředníků. Úvahy tyto a dojista i důvody praktické vedly k tomu, že min. sprav. výnosem z 3. února 1914 č. 7 Věstníku v odst. B a A bodu 1. a 8. nařídilo, aby úřady justiční povolané k vedení záležitostí personálních vydávaly o soudcích pro svůj obvod pořadové listiny každoročně a podle stavu z 31. prosince toho kterého roku.
Ježto podle § 48 platk. zák. jest určiti služební pořadí v prvé řadě délkou započítatelné služební doby, při čemž se nepřihlíží k dobám, které nejsou započítatelny pro zvýšení služného, musí úřad při sestavování listin pořadových přihlédnouti především k délce služební doby a k dobám, jež vylučují toho kterého soudce z postupu do vyššího služného a podle toho určiti služební pořadí. Tyto skutečnosti budou u každého ze soudců zpravidla jiné a mohou doznati i u jednoho a téhož soudce během doby různých změn. K tomu přistupuje ještě okolnost, že i časový základ pořadové listiny k 31. prosinci určitého roku bude pro každý příští rok jiný.
Z dolíčeného plyne, že výrok o určení služebního pořadí zjišťuje je toliko k určitému termínu a že nemůže míti proto žádnou právní relevanci pro otázku, jaké služební pořadí mají určiti soudcové v době jiné, pozdější. Jest proto nerozhodno, jak při zařaďování do pořadníku z let minulých hodnocena byla měřítka plynoucí z ustanovení § 48, pokud se týče § 203 plat. zák. a obzvláště, zda snad zařádění v rocích minulých zákonu odpovídalo či nikoliv.
O nabytém právu určitého soudce na určité služební pořadí lze proto mluviti jen, jde-li o určení pořadí v listině o pořadí k určitému pevnému termínu, nabytého práva na určité pořadí není však tam, kde jde o určení služebního pořadí k termínu pozdějšímu, než ke kterému zní pořadová listina. Selhává proto obrana st-lů proti nař. rozhodnutím, pokud je čerpána z názoru, že st-lé nabyli určitého služebního pořadí v listinách o pořadí podle stavu z 31. prosince 1926 a z 31. prosince 1927 a že je proto služební pořadí to jejich nabytým právem.
Důvodnými shledal však nss stížnosti, pokud se v ostatním svém obsahu obracejí proti výkladu, jaký dala nař. rozhodnutí § 203 plat. zák. ve spojení s § 215 odst. 2 leg. cit. a tvrdí, že služební pořadí st-lů bylo k 31. prosinci 1928 určeno věcně nesprávně. Stížnosti uvádějí v tom směru, že při určeni služebního pořadí st-lů a zúčastněných stran nebylo lze postupovati podle obdoby části sedmé platového zákona, ježto ustanovení ta jednají o služebním pořadí soudců, kteří v době účinnosti zákona o převodu do nových platů zastávali služební místa, jež byla zařazena do jedné stupnice funkčního služného, tento předpoklad že však není dán u zúčastněných stran. Obdoby části sedmé platového zákona lze podle předpisu § 215 odst. 2 plat. zák. použíti o personálních opatřeních učiněných v mezidobí mezi dnem účinnosti a dnem vyhlášení zákona platového teprve ode dne jejich účinnosti a tedy ode dne povýšení zúčastněných stran, ale ne od 1. ledna 1926.
Vývodům těmto slušelo dáti za pravdu. — Č. 10008 —
Jak patrno z odůvodnění nař. rozhodnutí, má žal. úřad za to, že jest použíti ustanovení § 203 plat. zák. č. 103/26 i při určování služebního pořadí mezi soudci, kteří dosáhli služebního místa, jež odpovídá vyšší stupnici funkčního služného, v době mezi účinností zákona a jeho vyhlášením a těmi, jimž funkční služné této stupnice bylo přiznáno již k 1. lednu 1926. Zákonnou oporu pro tento svůj názor spatřuje žal. úřad v § 215 odst. 2 cit. zák.
Leč žal. úřad se mýlí.
Podle § 203 plat. zák. zůstává dosavadní služební pořadí nezměněno jednak mezi soudci, kteří při převodu obdrželi jen základní služné, jednak mezi soudci, kteří při převodu obdrželi funkční služné téže stupnice. Zákon používá slova »při převodu« a chce tím zřejmě vysloviti myšlenku, že má zůstati nedotčeno služební pořadí těch soudců, kteří obdrží v důsledku úpravy platové, provedené podle jeho norem a tedy podle VII. hlavy buď jen základní služné anebo funkční služné téže stupnice. Úprava ta dála se vzhledem k ustanovení části sedmé a § 215 cit. zák. všeobecně k 1. lednu 1926 a má proto býti zachováno v zásadě dosavadní služební pořadí těch v § 203 leg. cit. blíže označených soudců, kteří byli k tomuto dni převedeni do platů zák. č. 103/26. Ustanovení to má také svůj dobrý smysl.
Při dřívější platové soustavě nebyla zachovávána zásada obsazování služebních míst podle hodn. tříd, pro něž bylo to které služební místo systemisováno, a byli dosazováni na místa nižších hodn. tříd i soudcové hodnostně výše postavení. Aby odstranil tyto nesrovnalosti, setrval platový zákon do všech důsledků na principu honorování funkcí a upravil také podle této zásady převod soudců do svého platového systému. Tím se stalo, že soudcové téže hodn. třídy přešli do různých stupnic funkčního služného a bylo by se mělo jejich služební pořadí určití podle § 48 zák. č. 103/26 jako základní normy, upravující nově otázku služebního pořadí soudců od 1. ledna 1926. Mělo se tedy určití délkou započítatelné služební doby ztrávené v téže stupnici funkčního služného. Ježto platový zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1926, měli by soudcové převedení do téže stupnice funkčního služného zpravidla stejnou započítatelnou služební dobu a nevystačilo by ustanovení § 48 cit. zák. pro určení služebního pořadí jejich. Bylo proto nutno, aby zákon pamatoval na tento důsledek a aby určil normu, jak se to má se služebním pořadím těchto soudců. To se stalo předpisem § 203, který vztáhl na uvedené soudce dosavadní předpisy o služebním pořadí a vyslovil, že služební pořadí to zůstává pro ně nezměněno, čili jinými slovy, že jejich vzájemný služební poměr, jaký měli v těch hodn. třídách, v nichž v době převodu byli, resp. z nichž se dostali do stupnic funkčního služného, zůstane nadále zachován. Změnilo tedy uvedené ustanovení § 203 plat. zák. pořadové vztahy mezi těmi soudci, kteří byli sice za dřívějšího platového systému v téže hodn. třídě, neobdrželi však v důsledku převodu do nových platů stejnou stupnici služného. V tom směru znamená citovaný předpis novou normu o služebním pořadí soudců, ovšem jenom pro dobu převodu, t. j. pro dobu, než nastanou za účinnosti platového zákona skutečnosti, jež podle jeho ustanovení jsou rozhodný pro určení služebního pořadí.
Platový zákon byl uveřejněn 7. července 1926, nabyl však účinnosti již 1. ledna téhož roku. V tomto mezidobí byla však provedena různá personální opatření, jež mohla míti vliv na určení služebního pořadí. Jde zejména — Č. 10008 —
o případy, kdy soudce obdržel v tomto mezidobí služební místo, jež zařazeno bylo zákonem platovým do vyšší stupnice funkčního služného, a byl v důsledku toho převeden do vyšší stupnice funkčního služného, než které mu příslušelo ke dni 1. ledna 1926. Žal. úřad má za to, že sluší pořadové vztahy i těchto soudců k soudcům převedeným k 1. lednu 1926 do stejné stupnice funkčního služného podřaditi pod normu § 203 a opírá se po té stránce o ustanovení § 215 odst. 2. Leč žal. úřad přezírá, že podle předpisu toho jest postupovati podle obdoby ustanovení části sedmé a tedy i předpisu § 203 plat. zák. jen od účinnosti toho kterého personálního opatření a že proto může býti použito ustanovení § 203 i co do určování služebního pořadí teprve od účinnosti opatření toho. Je-li tomu tak, nelze ovšem postupovati při určování služebního pořadí mezi soudci, převedenými k 1. lednu 1926 do platů zák. č. 103/26, a těmi, jimž se dostalo stejné stupnice funkčního služného v době po 1. lednu 1926 do vyhlášení zákona toho podle § 203 leg. cit., a sluší vzájemné služební poměry těchto soudců určití podle normy § 48 cit. zák. Dostalo-li se proto soudci služebního místa, odpovídajícího vyšší stupnici funkčního služného v době mezi účinností a vyhlášením plat. zák. č. 103/26, nelze postupovati při určení služebního pořadí jeho v poměru k těm soudcům, kteří obdrželi funkční služné této stupnice již k 1. lednu 1926 podle ustanovení § 203 cit. zákona.
V daných případech jde nesporně o určení služebního pořadí soudců obvodu presidia vrch. soudu v Brně ke dni 31. prosince 1928 a tedy k době, kdy platilo již ustanovení § 48 plat. zák. Bylo proto st-le zařaditi do listiny o pořadí k tomuto dni podle úvah shora uvedených, t. j. určiti služební pořadí st-lů a zúčastněných soudců s funkcí ve smyslu § 40 odst. 4 plat. zák., podle předpisu § 48 odst. 1 zák. toho v prvé řadě délkou služební doby ztrávené na služebních místech prvé skupiny a téže stupnice funkčního služného.
Žal. úřad vycházel však v tomto směru z opačného stanoviska, dostal se tím do rozporu se zákonem, takže bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 10008. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 251-255.