Čís. 16163.

Žalobní žádost musí býti tak určitá, aby vyhovovala předpisu § 7 ex. ř. Nestačí, je-li stranám znám způsob, objem a čas dlužného plněni nebo opominuti.
Není určitou žalobní žádost, že žalovaný jest povinen provésti »odpojení od stávající elektrické sítě«.
(Rozh. ze dne 2. června 1937, Rv II 803/35.)
Žalující firma S-ské elektrárny, akciová společnost v P., se na žalovaném Z-ském družstvu pro vedení zužitkování elektrické síly, zapsaném společenstvu s ručeními omezeným v M., domáhá mimo jiné toho, aby žalovanému družstvu bylo uloženo provésti do 24 hodin »odpojení od stávající sítě«. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Jde o to, zda jest žalobní žádost dostatečně určitá ve smyslu § 226 c. ř. s., a tu jest se především obírati žalobní prosbou. Žalobní žádost ta zní: »straně, žalovaná se ukládá«, to jest, že jest povinna, »aby do 24 hodin provedla odpojení od stávající sítě pod exekucí«. Není tu uvedeno, kde a co má býti odpojeno, od které sítě a jakým způsobem. Z rozsudku však musí býti jasně patrno, co, v jakém rozsahu a jakým způsobem má býti plněno, aby rozsudek mohl býti vykonatelný (§ 7 ex. ř.). Požadavkem určitosti žalobního žádání při žalobách o plnění sleduje zákon kromě účelu, aby soud mohl zkoumati svou příslušnost a nepřisoudil straně něco jiného nebo více (§ 405 c. ř. s.), ten hlavní účel, aby rozsudek mohl býti základem exekuce. Proto ustanovuje § 226 c. ř. s. v souvislosti s § 7, odst. 1, ex. ř., že obsah a rozsah žalobního žádání a tudíž i exekuční titul musí býti tak přesný, aby z něho bylo lze seznati mimo jiné i způsob a objem dlužného plnění, aby bylo podle přesného doslovu, od něhož se nesmí soud exekuci povolující uchýliti, možno exekuci povoliti a také vykonati (rozh. č. 12481, 10487 Sb. n. s.). To však v souzeném případě schází. Žalobce ani netvrdí, že by nebyl s to žalobní nárok specifikovati a blíže určití, a kdyby bylo ponecháno libovůli žalobcově, aby on sám určil způsob a místo, jest možné, že rozsudek by zavdal podnět ke sporům dalším, jimiž by se mělo teprve určiti, co, v jakém rozsahu, jakým způsobem a kde má býti plněno. Proto nebylo pro neurčitost žalobní žádosti odvolání vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Názor odvolacího soudu, že prosba o plnění není dosti určitá ve smyslu § 226 c. ř. s., je správný. Rozsudek vyhovující žalobě o plnění má ten účel, aby byl základem pro exekuci (§ 1 č. 1 ex. ř.), nevyhoví-li žalovaný závazku vyslovenému v rozsudku. Podle § 7 ex. ř. smí býti exekuce povolena jen tehda, je-li z exekučního titulu možno seznati mimo osoby oprávněného a zavázaného také předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění nebo opominutí. Nestačí k provedení exekuce, jsou-li skutečnosti ty stranám známy, nýbrž musí býti všechny tyto skutečnosti uvedeny v návrhu na povolení exekuce (§ 54 č. 3 ex. ř.), kterýžto návrh musí míti podklad v exekučním titulu. Všeobecné znění žalobní prosby a rozsudím jí vyhovujícího by mohlo zavdati podnět k pochybnostem při výkonu exekuce, kdyby ve výroku nebylo uvedeno, kde a co má býti odpojeno, od které sítě, a jakým způsobem, což správně odůvodňuje odvolací soud, jehož důvody nejsou vyvráceny vývody odvolání.

Citace:

č. 7890. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 476-478.